Death note *yaoi oneshots*

Meeting after the time (L x Light)

Krátké upozornění:
Pokud hledáte nějakou 18+ nebo alespoň 15+ akci, tak vás musím zklamat. Toto je čistě depresivní slátanina. Dočkáte se nanejvíš jednoho vykousnutí, Lightova pochybování o správnosti svých činů a hlavně SPOILERŮ.
Příjemnou zábavu.
(To byla ironie)

____________________________________

Cítil jsem, jak se mě pomalu vyprchává život.

Tohle je konec...

Můj konec...

Mělo to celé smysl? Zápisník, Ryuk, Mikami, Misa, Rem, Táta, Mello, Near a... L? Stal se svět lepším? Přinesla má oběť něco dobrého?

Tyto myšlenky se mi honily hlavou, zatímco má krev pomalu stékala po železném schodišti.

Při smrti L jsem cítil zvláštní pocit uspokojení a vítěztví, avšak jakoby mi něco uvnitř říkalo: ,Neboj, ty budeš další...'. Děsilo mě, že někdo, mi tak podobný, zkonal přímo přede mnou. Mohl jsem to být já... Tehdy jsem se radoval ze svého vítěztví. Ale jak se říká; nic není věčné. Dokonce ho začínám podezřívat, že si to celé plánoval od začátku. Že věděl, že mě Mello s Nearem porazí... Upřímně, bych se tomu ani nedivil. Jestli jsem měl výčitky? No, trochu ano. Zabil jsem stovky lidí ale ta L-ova mě zasáhla nejvíc...  

Možná proto to byl on, kdo se mi vybavil těsně před mým věčným odchodem... Do tváře mu nebylo vidět a kolem jeho celé postavy se linula lehká záře. Celý jeho vzhled byl mystický a tajemný stejně, jako zaživa. To mi připomíná... vlastně jsem nikdy nezjistil jeho pravé jméno... hmmm... určitě muselo znít vznešeně a sametově... muselo být hodno patřit někomu, jako byl L.

Ucítil jsem lehký tlak v hrudi. A je to tu. Ryuk dodržel svůj slib... Ale co bude teď? Jak říkal Ryuk; jakožto majitel Zápisníku smrti nemohu přijít do nebe ani do pekla. Kam tedy půjdu? Do světa shinigami? Zůstanu bloudit jako osamělý duch mezi lidmi a přemýšlet nad svými činy? Nebo se dočkám posmrtného života jako pravý bůh?

Dostanu se k němu? Budu se ho moct zeptat na tu spoustu otázek, především, na jeho skutečné jméno?

Spatřím ho?

***

Light pomalu otevřel oči. Zakmital víčky a pokusil se posadit. Nic ho překvapivě nebolelo. Podepřel se na předloktí a vyhoupl se do sedu.

Po celkem úspěšném pokusu o elegantní zvednutí se na nohy, začal vstřebávat data.

Zemřel... Prohrál...

Oprášil si kolena, když ho něco zarazilo. Nebyl oblečen do svých obvyklých, formálních šatů. Měl na sobě černé volné kalhoty a napůl rozepnutou košili stejné barvy. Co ho ale skutečně šokovalo, byly dvě podivné zahnuté končetiny obalené čistým černým peřím vedoucí z jeho lopatek.

Chvíli šokovaně zíral za svá záda a pokusil se křídly pohnout. Lehce se zatřepotaly a roztáhly se. Zkusil to tedy znovu a složil je. Klouby, kde se ohýbaly měl skoro půl metru nad hlavou a zakončení, kde končily dlouhé černé pera mu dosahovala do poloviny lýtek.

Když vstřebal své nové image, rozhodl se, že by bylo dobré zjistit, kde se to vlastně nachází.

Rozhlédl se.

Stál na sytě zelené louce. Široko daleko nebylo nic, jenom nekončící zelená plocha bez jediného kvítku. Slunce se chystalo zapadnout a po nebi se líně táhly růžovo-oranžové červánky v blízkosti nezvykle velkého slunce v podobných barvách. Lehký vánek proplétal dlouhá stébla trávy, která tančila pod jeho pohyby stejně, jako Lightovy hnědé vlasy.