Liptoňáci

☯️Kapitola 3☯️

Midnight:
"Pamatujete si, jak porazit Ender dragona v minecraftu?" zeptala jsem se. Všichni přikývli.
"Určitě tu má nějaké healovací věže," řekla Genji.
"Správně," přikývla jsem, "Ezio a Yui půjdou zneškodnit tyto věže, zatím co já a Genji zaměstnáme draka a Endermany. Souhlas?"
"Jdeme na to," kývla Yui a už mizela s Eziem na hledání věží.
"A my se postaráme o mistra nas**né dráče," ušklíbla se Genji.
"Heeeeeej! Jestli jsi ztratil hračku, tak tady není! Běž si radši zpátky!" zaječela jsem na draka, aby obrátil pozornost na nás.
"No super," podívala se na mě Genji,"nemusela jsi ho hned na**at..."
"Alespoň půjde za náma a Yui s Eziem budou mít dost času," pokrčila jsem rameny a rozběhla se pryč za Genji.

Pobíhali jsme sem a tam. Chvíli jsme bězěli podél kolejí pak zase nazpět. Mezitím se Dreakovi podařilo zničit polovinu vlaku a málem na nás schodit skálu.
"Musíme evakuovat lidi," rozhodla jsem po té, co jsem už třetího člověka zachraňovala před padající sutí. Genji přikývla a začala svolávat lidi a odvádět jse do bezpečné vzdálenosti.

Ezio:
Rozběhli jsme se pryč.
"Tušíš kam jít nejdřív?" zeptal jsem se.
"Nevím," přiznala se Yui.
Zamysleli jsme se
"Mám nápad," trklo mě to, "když se Ender dragon healuje, tak jde z těch věží přece světelný paprsek. Pokud ho uvidíme, budeš vědět kam střílet."
"Dobrý nápad Ezio," kývla a šla si najít pozici na střílení.

~~time skip~~

Doběhl jsem rychle za Midnight a vysvětlil jí svůj nápad:
"... Yui stojí támhle nahoře a je připravená střílet," dokončil jsem.
"Super nápad," prohrála mi vlasy, "někdy ti to vážně myslí."
"Heeeeej! To že jsem menší neznamená, že mi můžeš šahat na hlavu, kdy se ti zlíbí!" udělal jsem "uražený" obličej.
Midnight se jenom uchechtla a zavolala na Genji, že se má připojit k Yui. Když obě střílí...
"Tak Ezio," otočila se pak na mě, "dám ti lift na hřbet draka a ty mě pak vytáhneš souhlas?"
Neměl jsem žádné námitky.
Bez potíží jsme se dostali na hřbet. Na hranatém Ender dragonovi se stálo bez menších problémů, až na to,že se nás pokoušel neustále shodit na zem.
"Je na čase otestovat tyhle krásky," ušklíbla se Midnight a vytáhla svoje vějíře. Já tasil katanu.
Zapíchli jsme své zbraně na jedno místo a pevně se chytli, když se drak začal motat ještě víc a rychleji, a u toho začal ještě příšerně ječet.

Genji:
Přesně jak jsme předpokládali, drak s začal healovat.
"Ready?" otočila se na mě Yui.
"Já? Já jsem VŽDYCKY ready," odplivla jsem si - proč mě pořád podceňuje!!! Pak jsem začal sřílet po místech, odkud přicházeli healy. Yui začal taky.
Trvalo to jen chvíli a měli jsme do stříleno. Zvedli jsme obě dvě palec a začali ječet z plných plic:
"MÚŽETE HO DORAZIT!!!!"
Chvíli se zdálo, že si nás nevšimnou, ale pak se na nás ušklíbla Midnight a zvedla palec, jakože nás slyšela.

Midnight:
Ušklíbla jsem se a zvedla palec.
Chyba.
Okamžitě mu podklouza noha a já už letěla dolů po hladkým dračích hřbetu.
Určitě bych spadla, kdyby se nestala ta nejbolestivější věc, co se mi kdy stala.
Moje culíky se zachytily za osten na chřebetu zvířete a musím uznat, že je zázrak, že se mi všechny vlasy naráz neoddělily od hlavy, asi mě mají až moc rády.
*spokojený úsměv*
"Jsi v pohodě!?!?" zaječel Ezio.
"Hele, představ si, že žiju a zdá se, že jsem dokonce nespadla, ale hádám, že budu potřehovat ostříhat, protože to bolí jak svi*ě," odječela jsem.
"S tím ti můžu pomoct," podal mi ruku.
A protože moje "úžasné" vlasy se odmítly pustit ostnu, tak budu muset udělat pá pá dlouhým vlasům.
"Jak dlouho už jsme ti říkali, aby sis je ostříhala," protočil panenky Ezio.
"Nevím tisíckrát?" ušklíbla jsem se, popadla svůj vějíř a utekla si dost velký kus vlasů. Moje konečky okamžitě zbělaly. Sundala jsem si gumičky.
"Ty už mi taky budou na nic, tak vzhůru k nevím kam," až teď jsem si uvědomila, že netuším jak dál.
"Taky netuším," pokrčil rameny.
"Zkusíme hlavu, na spánku má každý slabé místo ne?" vzpomněla jsem si na hodinu biologie - proč jsem jediná co dává čas od času pozor *slzyčka ukápla*-.
Ezio přikývl a začali jsme lézt směr hlava. Což bylo o dost těžší, vzhledem k tomu, že drak sebou pořád mrskal sem a tam, aspoň přestal řvát.
Asi po 10ti minutách jsme stáli na hlavě a krěčovitě se drželi dárkových uší.
"Kde má ta věc spánek?" zeptal se Ezio.
"Eh, no dračí biošku jsem v životě neměla, ale hádám, že vedle očí jako člověk?" odpověděla jsem.
"Tak na tři?"
Přikývla jsem.
"1!"

"2!"

"3!"

Ezio zabodl svůj meč do levého spánku zvířete a já na něj (ten spánek) zaůtočila hořením vějíře.
Drak příšerně zařval, až mě to zvedlo do vzduchu a šla jsme co dělat, abych se udržela. Ezio na tom nebyl o moc líp, vlastně spíš hůř. Neudržel se a už už by odletěl, když jsme ho pevně chytla za loket a ztáhla k sobě.
"Díky," kývl.
"Nemáš zač, od toho jsme team ne?" usmála jsem se. Ano usmála, nešklebila jsme se.

Pak se začal drak blížit nebezpečně rychle k zemi, asi jsme vážně zasáhli správné místo.
"Drž se," zavolala jsem na Ezia.
"Co jiného bych asi tak dělal," budu to brát jako kladnou odpověď.
Bohužel netuším, jak zastavit obřího draka řítícího se závratnou rychlostí k zemi, tak budeme muset improvizovat, no jo improvizace nejlepší přítel člověka.
Drak už byl skoro u země, už jen pár sekund do nárazu.
"Ezio, pusť se!" zařvala jsem.
"Jsi se zbláznila?" vykulil oči.
"Ne, tak koukej, buďto se teď rozplácneš o zem s obřím drakem, nebo tě zachytnou nahoře holky," zvedla jsme obočí.
"Jak víš, že mě chytí?" zeptal se.
"Nevím, improvizuju," řekla jsem a pustila se.
Ezio ještě zakroutil očima a taky se pustil.
Chvilku jsem zase letěla, ale tentokrát opačným směrem. Pak jsem cítila náraz do něčeho měkkého.
"Vážně? To jste nás mohli aspoň varovat né?" uslyšela jsme pod sebou Genji.
"Sorry kámo, ale pořád lepší, než se nechat rozplácnou s obřím drakem," zvedla jsem obočí.
"Jo, přesně tak a proto rozplácneš mě," pochybovačně mi odvětila Genji.
"Shut it," zaklela jsem, zvedla se a pomohla Genji na nohy.
"Dobrá práce," ozvalo se za náma.
"Sensei Panda!" vypískla Yui, "jsme dobrý ne?"
"Sebechvála smrdí," zpražil ji sensei, ale pak se usmál, "zvládli jste to dobře. Teď už musíte jen zavřít bránu, kterou se sem dostal."
"A to uděláme jak?" zeptala se Genji.
"Tady," podal nám FLAŠKY LIPTONU?
"Čajíčeeeeeeeek!" vypískli jsme a vzali si je.
Sensei protočil panenky: "Lépe řečeno, etherová tekutina. Jakožto Vyvolení ji můžete ovládat, polijte bránu etherouvou tekutinou a ona se sama zavře, ale pozor, nesmíte ji lít příliš dlouho, jelikož vám to krade životní energii."
Udělali jsme co po nás chtěl.
Jak jinak, že?..........................