Through The Ghost || l.s ✓

Skrz ducha

Mojí inspirací byla píseň kterou máte vloženou na boku ;), jestli chcete, pusťte si ji k tomu :))

V místnosti, kde stál muž bylo šero. Závěsy se hýbaly i přes to, že okna byla zavřená.

Muž stál bez hnutí a čekal.

Ochladilo se.

Cítil to.

Konečně.

Do místnosti vtrhla vina.

Někdo, koho kdysi muž s kudrnatými vlasy znal. 

Někdo, kdo mu připomínal, že všechny dokonalé momenty jsou špatně. Nikdy není nic samo o sobě dokonalé. Ne bez následků.

Někdo, kdo mu připomínal, že všechno, byť jen sebemenší kousky sebevíc vzácnější odplaví voda.

Kudrnatý věděl, že pro jeho duši není dobré každý den ve stejnou hodinu a ve stejný čas čekat. Věděl to, a přesto každý den čekal.

Nemohl vidět člověka, no člověka, byl to člověk, ale co je nyní? Těžko říct.

Nemohl se ho dotknout. A přesto věděl, že tu je. Naplňoval ho překrásný pocit, že je sním jeho milovaný. Překrásný pocit jako kdysi.

I když se ho nemohl dotknout, mohl ho cítit.

Čekal.

Až konečně.

Cítil, jak se jemně, jako pírko dotkl jeho tváře. Přivřel oči a vychutnával si ten pocit. Prsty jeho jediné lásky zmizly, a nahradila je celá dlaň. Překryla polovinu jeho pravé tváře. Pak přibyla druhá dlaň, která byla zlehka položená jako ta první, na druhou, levou tvář. Pak přišel motýlí polibek. Velmi zřetelně ho cítil. Nemohl překrýt jeho dlaně dlaněmi svými, nemohl dělat nic, než jen si to vychutnávat. Rty se velmi procítěně pohybovaly v souhru tance.

Kudrnatý muž cítil, jak mu na nos dopadlo něco mokrého. To něco mu sklouzávalo ke koutku úst, na kterých cítil slanou příchuť. Mírně se od sebe odtáhli. Kudrnatý zamrkal. Možná i druhý, již neživý také, ale to jsme nemohli vědět. Jen on sám.

Byla to slza. Slza jeho milovaného, ke které pomalu přibývaly slzy jeho samého.

Dlaně kladené na jeho tvářích se začaly pomalu vytrácet.

„Ne! Prosím, ještě chvíli! Ještě chvíli! Neopouštěj mě, prosím! Už ne. Zůstaň tu se mnou, už tu nechci být sám! Lou!“ začal hystericky plakat a křičet. Vykročil dopředu a cítil, jako by jím něco proplulo. Zabolelo to. Došlo mu, že právě prošel Louisem. Rychle se otočil. Jeho mokré cestičky na bledých pohublých tvářích začala jeho láska stírat. Bohužel na těch místech, které usušil svými polštářky, se začali objevovat slzy nové. Pomalu začínával přestávat Louiho cítit.

Věděl, že se vytrácí, až nakonec zase nebude.

Ale zítra, zítra přijde znovu. Bude na něj čekat.

Odejde skrze přízrak. Skrze přízrak, který bude putovat po světě ještě velmi, velmi dlouho. Třeba někdy najde svůj zasloužený klid.

Třeba. To nikdo neví, ani on sám.

Vytratil se.

Už není.

Zase zítra.

Trochu duchů. :D Snad jste pochopili, co tím básník chtěl říci. Doufám, že se Through the ghost líbilo :))

Za každou ‘hvězdičku‘ a komentář budu moc ráda ˇ-ˇ *-*