Myslíš si, že víš víc?

6

Doma jsem vyložila věci z bazénu. Pustila si písničky.  Zalezla do šatníku a probrala oblečení, které jsem dlouho nenosila a rovnou jsem si vybrala co si vezmu na onu spolupráci. Vytřídila jsem si toho celkem moc, a tak jsem šla něco rovnou nafotit na instagram, abych se toho zbavila. Věděla jsem, že bych se měla připravit na zítřejší hodiny, ale nechtěla jsem na školu ani myslet. 

Večer jsem strávila ve vaně. Bylo mi příjemně ležet jen tak v horké vodě a bublinkách. Nic jsem neděla. Nemyslela jsem. Občas ani nedýchala. Prostě jsem žila. Podívala jsem se kolik je hodin, už bylo poměrně pozdě. Usušila jsem se. Navlékla na sebe taťky triko a teplé ponožky s jahůdkami. Přes sebe jsem přehodila župan a odešla do pokoje. Dala telefon na nabíječku a sama padla do postele. Stihla jsem si jen sundat ponožky. Ten dnešní kurz byl namáhavý, hlavně v tu chvíli, když ke mne připlaval Dean. Měla jsem chuť ho potopit a držet ho tam, jenže on je krapet silnější než já. Takže bych pod vodou skončila já. Představa, že mě někdo z plavčíků ošetřuje se mi hnusila.
,,Kurva nemůžeš být ticho?! Vždyť je..Kolik že ono je? Tři ráno. Vždyť jsou tři ráno to je nelidský!" komentovala  jsem na souseda co se rozhodl zkrášlit svou zahrádku. Bohužel s tím pokračoval ještě dvě hodiny. Ležet v poseli mě po půl hodině přestalo bavit. Vstala jsem a došla k pracovnímu stolu. Pustila jsem počítač. Ten začal svítit tak moc že mi to málem vypálilo oči. Ztlumila jsem jas a našla si náš rozvrh. Vše při starém. Myš klikla na ikonku photoshopu, tam jsem si hrála do té doby, než soused usoudil, že jeho zahrádka je nejhezčí v ulici. Zalezla jsem do postele a po pár minutách přemýšlení nad Deanem jsem usnula. Zdálo se mi však, že Dean přišel za mnou domu a chtěl se se mnou bavit o tanci. Máma z jeho návštěvy byla nadšená. Já se probudila s potem na čele. Zapřísáhla jsem se, že si s ním nic nezačnu. S ním ne. Nikdy.

Bylo půl šesté a můj mozek již zřejmě spánek nepotřeboval. Zatím, odpoledne stejně budu unavená. Našla jsem sportovní legíny a bundu, obula si běžecké boty, nasadila sluchátka, připnula psa a vyrazila do ulic. V uších mi zněla Nirvana, ale v ulicích znělo ticho. Doběhla jsem do místního parku a sedla na lavičku. Až teď jsem si uvědomila, že je tma. Seděla jsem na lavičce a Pluto si vesele běhal vedle mě. Jak jsem tam tak seděla, tak jsem jen čekala, kdy vyskočí nějaký uchyl. Pluto je totiž příšerný hlídač, jediné co by mohlo někoho zastrašit je jeho velikost. Pluto je totiž, navzdory svému jménu, velký labrador. Jako jediná jsem navrhla jméno Jupiter, ale neujalo se. I když teď by pro něj bylo výstižné. Jakmile jsem pocítila zimu, vstala jsem a rozběhla se zpět domu. Tentokrát mi v uších zněla Demi a její nové album. V ulicích už se začali objevovat první lidé, mířící domu z noční směny, ale i studenti, kteří se snažili chytit dobrý spoj. My jsme doběhli domu, kde ještě vládl spánek. Potichu jsem se vkradla do koupelny a osprchovala se. Vzala jsem na sebe džíny a košili. Do batohu jsem hodila svačinu a vzala si telefon, abych se podívala co je nového. Na instastories se zas rozmohl trend otázek. Přestalo mě to bavit, a tak jsem se podívala na statistiky u mých fotek. Vedla jsem si dobře. Za tak krásné číslo jsem se rozhodla postnout ještě jednu fotku. Na většině mých fotek, kde jsem já, není poznat kdo přesně tam je a to se mi líbí. Nikdo netuší, kdo jsem. Koukla jsem na hodinky a usoudila jsem, že už klidně můžu jít. Napsala jsem mámě vzkaz a odešla z domu. Ze sluchátek se zas ozvala ta slast, v podobě písniček. Do školy jsem to pěšky měla necelou půl hodinu. Chůze se přizpůsobovala rytmu písniček. Začala hrát moje oblíbené, jenže v tu chvíli začal někdo troubit. Na mě! Sluchátka se dotkla země a já se otočila. Jediná osoba, kterou jsem dneska potkat nechtěla. Zastavil u mě.
,, Čau, proč tak brzo? "
Abych tě nepotkala..
,, Myslím, že se mohu ptát na to samé."
,, Já jedu ještě odvést bratra. Teď ty. "
,, Jdu do školy."
,, Nechceš svést? "
S tebou? Určitě ne. Navíc by jsi se mnou chtěl něco mít.
,, Mám pocit, že těch pár metrů už mě nezabije."
,, Pár metrů?"
Dobře tak víc metrů, co na tom sejde.
,, No a? Prostě to dojdu."
,, Ale kočička se nám zlobí."
Tak zaprvé, mé jméno znáš, za druhé nejsem kočička, za třetí jestli ještě jednou řekneš že se zlobím nebo nějaký další kraviny, tak máš moji ruku v tvém břiše!
Usmála jsem se, nasadila sluchátka, zvýšila hlasitost a vyrazila dál směr škola. Dneska jsem měla s Deanem jen jednu hodiny. Asi začnu mít ráda úterky. Naštěstí ona hodina byla i s Benem a navíc ráno, takže celý den klid. 

Přišla jsem do prázdné třídy. Pohodlně se usadila na židli, vypnula písnička a zaposlouchala se do ticha. Bylo zvláštní sedět ve třídě s pocitem, že tohle bude nejhorší hodina dne. 
Jako další do třídy přišel Dean. Kam jinam. Sedl si vedle mě. Ještě že máme lavice jen pro jednoho.  Začal mi něco vyprávět. Zřejmě. Mně to šlo jedním uchem tam a druhým ven. ,,Co si o tom myslíš ty?" ukončil svoje žvásty. ,, Že je to naprosto blbý nápad." plácla jsem první věc co mě napadla. ,,Mluvil jsem o.." ,,Nikoho to nezajímá." řekla jsem omylem nahlas. ,,Tady se nám někdo rozčiluje." Končím. Sbalila jsem si věci a odešla. Na hodinu jsem radši nepřišla. Za to mi přišli čtyři SMSky od Bena. Napsala jsem mu, že nemůžu Deana ani vidět a že jestli se bude ptát na mě tak ať mu nic neříká. Pětačtyřicet minut jsem strávila na záchodě. Kam jinam jsem měla jít. Z batohu jsem vytáhla omluvný list a napsala si tam nevolnost. Možná to bylo divný, ale třídní to stejně neřeší, hlavně že něco přineseme. Další hodiny už byly v jiné třídě. Šla jsem pomalu tam. Třída byla prázdná. Pouze na tabuli byly zápisky ze včera. Snažila jsem se v tom zorientovat, nešlo to, litovala jsem studenty co to museli luštit.

Do půlky čtvrté hodiny všechno probíhalo celkem v klidu.  Pak tam přišla ředitelka. Z ničeho nic. A když přijde z ničeho nic, tak to není dobré znamení. Vyschlo mi v krku.

  ,,Dobrý den, omlouvám se že ruším vaší hodinu, ale potřebovala bych mluvit s.."