Vlčí instinkty

A ještě do druhé nohy!

Do svatby zbývaly necelé dva dny a přípravy vrcholily. V jeden teplý večer zrovna seděla Mia s Remusem v obývacím pokoji u dřevěného stolku a společně si procházeli, co je ještě potřeba zařídit.

,,Dort?"

,,Domluveno. Stačí ho jen vyzvednout. Výzdoba?"

,,Tu si samozvaně vzala na starost Ginny a mně nezbývá nic jiného, než se modlit, že to bude v pořádku. Prstýnky?"

,,Ty má u sebe Sirius. Tvrdil, že je to povinnost svědka. Beztak mám pocit, že si to oba svědkové zatím užívají víc, než my." zasmál se Remus a lokl si černé kávy na stole před ním.

 V duchu si prošel celý obřad tak, jak ho společně naplánovali. V prvních řadách bude sedět nejbližší rodina, což pro oba byli víceméně ti samí lidé. Ani on, ani Mia už rodiče neměli. Na chvíli se zamyslel nad tím, co by asi Hermioně řekli, kdyby jim přišla představit svého budoucího muže. ,,Mami, tati, tohle je Remus Lupin. Budete si určitě rozumět, je jen o pár let mladší než vy. Mimochodem je to vlkodlak a čekáme spolu dítě.". Z jeho úvah ho vytrhlo až hlasité zaklepání na dveře.

,,Není trochu pozdě na návštěvy?" zavrtěla hlavou Hermiona a šla otevřít, přičemž nejistě nahmatala hůlku v kapse. Otevřela světlé dveře a spatřila dvě známé tváře ve kterých se zračil úplně stejný výraz. Občas pochybovala o tom, že ti dva opravdu nejsou příbuzní.

,,Přišel jsem si vyzvednout ženicha." řekl se samozřejmostí Sirus Black. Černé vlasy měl rozčepýřené a s vizáží si také moc velkou práci nedal. Jen jeho knír byl dokonale upravený a pod ním se šklebily veselé rty.

,,Vyzvednout?" uchechtla se nechápavě Hermiona a s nadějí v očích zírala na Ginny stojící vedle něho. Čekala od ní vysvětlení. 

Ta se ale jen ušklíbla a její roztržitá očka zbloudila k Lupinovi, který přicházel z nedalekého pokoje k nim. Jakmile zahlédl Siriuse a Ginny, hned mu došlo, o co tu vlastně jde.

,,Proč jsem něco takového čekal?" otočil oči v sloup a káravě se zahleděl na oba příchozí. Nedokázal však potlačit úsměv, který se mu dral z vnitra.

,,Rozlučka se svobodou se nesmí podcenit, starý brachu." oznámil mu s předstíranou slavnostní vážností Sirius a rukou pokynul směrem ven z domu. Lupina to slovo ,,staré" znepokojilo.

,,Budu rád, pokud mne budeš následovat.". Tvářil se při té komedii Black, zrovna jako by se představoval královskému dvoru. 

Lupin si s povzdechnutím obul boty a přes rameno si přehodil trochu ošuntělý hábit. Výmluvně se podíval na Hermionu, která jeho pohled zachytila a pokývnutím hlavou mu naznačila, že jí to nevadí. 

,,Přiveď mi ho vcelku. Ještě ho budu potřebovat." zavolala za nimi Hermiona, když odcházeli.

,,Pokusím se!" zvolal Sirius, ale to už za nimi Ginny zaklapla dveře.

,,Vcelku? Ti až se vrátí, tak nebudou vědět, jak se jmenujou. To ti garantuju. To samé Ron, Harry a ten zbytek , co tam s nimi bude." zakroutila hlavou jízlivě Ginny, ale pak nasadila příjemný výraz.

,,No a jelikož my dvě dáváme zajisté přednost klidnému posezení nad šálkem čaje, domluvila jsem pro tebe speciální předsvatební dar. Ale co to plácám? Samozřejmě, že bych tě opila do němoty, kdybys nebyla v tom." mávla rukou Ginny a se smíchem odváděla Hermionu ke gauči, kde ji usadila. Ta nechápavě hleděla na kamarádku a absolutně nevěděla, co zamýšlí. 

,,Tady se posaď a čekej." vybídla ji rusovláska a zmizela za dveřmi pokoje. Hermiona zaslechla zavrzání vstupních dveří a tiché kroky, které rozhodně nepatřily jen Ginny.