Malec

"Magnusi?"

Magnus ležel na podlaze bez známky vědomí. Na hlavě u vlasů měl krev, byla jeho.
Alec si k němu klekl a otočil mu hlavu. Lekl se když viděl ránu na jeho hlavě.

"Magnusi?"
Alec ho vzal do náruče, nedokázal zastavit slzy co se mu tlačili z očí. Jen mu ležel v náručí, nehýbal se, jen dýchal.

"Magsi! Okamžitě vstávej!" Alec už řval. Z očí mu kapaly jedna slza za druhou. Čekal než mu odpoví nějakou vtipnou odpovědí. Pochválí ho, že mu to dneska sluší ale nic.

"Magnusi.." hlas už se mu ztrácel. Už neměl sílu.

V tom okamžiku se Magnusova ruka dotkla Alecovi hrudi. Cukl sebou. Ale když si uvědomil, čí ruka to je, obejmul ho ještě pevněji. Tentokrát už brečel štěstím a úlevou, že jeho přítel je v pořádku.

"Neplač Alexandře..."řekl slabým hlasem.

"Já nebrečím." bránil se Alec. Ale jeho oči říkali něco jiného.

Magnus byl ještě stále mimo. Ale dokázal s Alecem komunikovat.

"Bolí mě hlava."

"To tak bývá když se bouchneš do hlavy." pokusil se potlačit úsměv.

"Co se stalo?"

"To se chci zeptat já."

Alec mu pomohl do sedu. Moc to nepomohlo, protože se musel stále opírat o jeho hruď.

"Alexandře já- začalo to když si odešel."

Alec se na něj  vyděšeně podíval. Nevěděl co říct.

"Co začalo?" zeptal se Alec.

"Začalo to pár dní potom co jsi odešel. Každou noc jsem skoro nespal. Budili mě noční můry a-" oddechl si a rychle zamrkal aby rozehnal slzy co ho pálily v očích, ale marně.

"Proč pláče?" pomyslel si Alec.

"Pokaždé když jsem se vzbudil nebyl si tam. Byl tam jen on, pořád opakoval tvoje jméno. Myslel jsem si, že už začínám blouznit, mýlil jsem se. Vždycky tu byl a pořád tu je Alexandře."

"Magsi já- moc se omlouvám, to jsem nechtěl."

"Alexandře, nemáš se za co omlouvat."

Teď už oba dva v náruči toho druhého brečeli.
Magnus měl furt rozraženou hlavu a Alecovi bylo jasné, že se jen tak nezvedne. Zvedl se s ním a položil ho na pohovku, která jako jediná nebyla špinavá.

"Au." zašeptal, když ho Alec položil.

"Promiň."

Když byl Magnus v klidu. Alec se zvedl a šel pro čistou mokrou hadru, aby ho mohl ošetřit. Ještě než se k němu vrátil, zašel si do ložnice do šuplíku pro nějakou dezinfekci co tam měl pro případ nouze.
Vešel dovnitř, vzal dezinfekci a vrátil se k Magnusovi, který už zase spal.

"Tak jo, teď to trochu štípne."

"Hmm" odpověděl rozespale.

Když mu ošetřil ránu dezinfekcí, otřel okraje mokrou hadrou a zalepil mu ránu.
Alec si teď k němu sedl a držel ho za ruku do doby, než to vypadalo, že je opravdu všechno v pořádku.

"Vypadá hrozně." pomyslel si Alec.

Ještě jednou radši všechno zkontroloval a až potom se pustil do uklízení obývacího pokoje.

"Bože, jak jsem ho tu mohl nechat. Vypadá opravdu hrozně. Hlavně, že říkal že se mu nic nestane."

"Jsi idiot Alecu, normální idiot". Říkal si pro sebe Alec.

Další den

Alec si ani nepamatoval, že by šel spát, protože se probral na křesle v jejich ložnici.

Chvíli mu trvalo než si vzpomněl, že včera vlastně uklízel když Magnus usnul.

"Počkat!" Alec rychlostí šípů vystřelil z křesla a namířil si to rovnou do obývacího pokoje.

Vešel dovnitř a zděsil se. Nikoho tam neviděl.

"Sakra." Aleca to štvalo, že nedokázal udělat alespoň jednu věc dobře. Chytil se za konce vlasů a přemýšlel kde by mohl Magnus být.

Začal hledat po celém bytu, jen co uslyšel nějaký rachot nahoře na střeše. Magnus tam měl židle a sedačky. Nic důležitého.  Proč by tam měl být?
I když mu to nedávalo smysl, neváhal a rychle vystoupal schody nahoru na střechu.

Vyšel schody a objevil se na střeše. Nevypadalo to jako ta samá střecha co předtím. Všechny židle, stoly, sedačky. Všechny byli pryč, teda byly tam ale ne v celku.

Uprostřed toho všeho seděl Magnus. Seděl na zemi a rukama si objímal kolena. Na obličeji měl zaschlé slzy. Jenom se díval dopředu na vycházející slunce.

Bylo by to tak romantické, kdyby nábytek byl v celku a Magnus s úsměvem na tváři. Ale bylo to úplně naopak.

Těsně za Magnusem byla zeď, na které dřív byla polička s vázou. Teď už to byla jenom zeď a polička s rozbitou vázou byly někde okolo.

Alec si povzdychl a šel k němu. Nevěděl jak se má zachovat, nebo co se vlastně děje. Ale jedno věděl. Magnus ho potřeboval.

Alec si sedl a opřel se o zeď, Magnus byl ale zády k němu, těsně před ním.

"Magsi."

"Byl tam." Magnus se na něj podíval a jeho oči byly plné strachu a bolesti.

Tenhle pohled Aleca zabolel u srdce. Ale nevzdal to.

Alec se natáhl, rukama chytil Magnuse za boky a přitáhl si ho k sobě. Trochu rozkročil nohy a přitáhl si Magnuse tak, že se mu teď opíral zádama o jeho hruď. Teď už se Magnus trochu uklidnil ale stále se mu ještě třepaly ruce.

Alec si toho všiml a ruce mu jemně chytil. Teď už se Magnus v jeho náručí úplně uklidnil a opřel si hlavu o jedno jeho rameno. Alec se mu jemně přisál na krk. Magnus potichu vzechl a v jeho náručí úplně roztál.

Seděli na střeše, opření o zeď a dívali se na vycházející slunce. Nic teď nemohlo být víc perfektní.

Ale jeden problém tu stále ještě byl. Alec vůbec nevěděl co se děje. Ale nehodlal to jen tak být. Udělá cokoliv, jen aby Magnuse ochránil.

No, tak tady je další díl. Doufám, že není tak hrozný jak si myslím že je😂😂