**První kapitola je venku!!! Pokud jste si všimly před tím, smazala jsem ji. U sebe ale ne! Přepsala jsem ji jen trochu a máte ji tu! Nevím kdy přidám další. Třeba zítra nebo i dnes, ale za to pak nevejde třeba týden. Podle nápadu a inspirace.**
Nikdy jsem netušila co se stane. Vlastně jsem ani netoužila potom aby se něco takového stalo. Netoužila jsem sedět u stolu s mou babičkou Doris, nasraným otcem, vystrašeným bratrem, dívkou která se nechala zbouchnout a klukem/mužem co vraždí mého bratra pouhým pohledem. Asi bych to měla uvést do pravé. Mé jméno je Ellie Francisca McCollins. Je mi dvacet. Žiji jen s mým otcem a starším bratrem. Vystudovala jsem střední odbornou školu, obor kuchař. Správně. Jsem kuchařka. Už od malička jsem se musela o sebe postarat. Ráda vařím, peču a fotím. Ve volném čase čtu a fotím nebo jen tak relaxuji u dobré kávy a buchty s borůvkami.
Před pár dny nám můj bratr Tobias, student medicíny, oznámil že se bude otcem. Prostě jen tak nám oznámil že udělala o pět let mladší holce dítě, ze kterou se viděl jen jednou! Ani otec ani babča neměli radost. Už tak mi Doris vyčítá co jsem a teď bude bratrovy vyčítat co on udělal. Takhle jsem to já čekala. Přitom ho i ji přijala v celku výjimečně, na můj v kus. Nenadávala, neřvala a nekřičela jak to má ona v oblibě. Ještě k tomu mi vmetla do obličeje že ona v mých letech čekala mého otce. Co na to odpovědět? Radši nic, ještě bych udělala divadlo a Sofii, dívku, bych vystrašila.
,,Ty studuješ, Sofi, že?" podívala jsem se na ni a upila vína. Aspoň něco pozitivní na večeru. ,,Hmm ... jo. Studuji první ročník medicíny. Chtěla bych být pediatr." utřela zpocené ruce do sukně co měla na sobě. Byla nervní. Hodně nervózní. I brácha. Hlavně když jsem se na něho podívala. Byla jsem z nás tří, bráchy a taťky, taková hlava rodiny. Prostě jsem zastávala roli matky a zároveň nejmladšího člena rodiny. Mýt na starost celou domácnost a k tomu pracovat na půl úvazku v jedné malé restauraci. Kdo by to zvládal líp než já? Už několikrát se snažila Doris o to že se nám bude starat o domácnost, jen aby mě nasrala. ,,Li...nech ji." napomenul mě brácha. ,,Myslím že je čas se přesunout do obýváku." zavelel taťka, když si všiml že všichni dojedly. Pozvedaly se a odešly do obýváku. Jen já a Stan, strýc Soffie, zůstaly abychom uklidily nádobí. ,,Zvládla bych to sama." skládala jsem nádobí na sebe a odnášela do kuchyně. ,,Je to slušnost abych vám pomohl." ,,Slušnost je i ta, že mého bratra vraždíte pohledem? A tykejte mi. Zní to divně! Vždyť jsem nejmíň o deset let mladší něž vy." opatrně jsem otevřela myčku a začala skládat do ni nádobí. ,,Pravda. Nechci aby někdo ji ublížil. Je jediná koho mám a nechci aby se zase trápila, stačila smrt jejich rodičů." podal poslední sklenice co tam zbyly. ,,Na svou mamku si nevzpomínám. Nevím jak vypadala. Jen to že jsem celá ona a že zemřela na rakovinu když jsem byla malá. Aspoň měla šanci je poznat." zapnu myčku a utřu si ruce. ,,To měla. Adeline a John byly skvělí rodiče. Bude dobrá matka pro to malé." uchechtl se. Když jsem jsem se otočila na něho už tam nebyl. Vzala jsem do ruky mobil a šla jsem za nimi. Po dvou hodinách výzvědu a přísných pohledů, Sofie se Stanem a Doris odešly. A my se mohly konečně volně nadechnout, aspoň já tedy. ,,Ty jsi mu něco řekla?" zastavil mě Tobias, když jsem šla do pokoje spát. ,,Ne. Měla jsem?" ,,Ne, choval se jen divně, proto." objal mě. ,,Dobrou." řekla jsem a zavřela za sebou dveře. Rychlá koupel, odlíčení a rychlé převléknutí do pyžama.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sotva jsem lehla, už jsem nevěděla o světě. A to jsem si chtěla ještě pustit nějaký film.
