Deppressed Dreamer [CZ]

~2~

Jakmile jsem vešla do šaten, probodávaly mě nenávistné pohledy mých spolužáků. Co sakra dělám pořád tak špatně? Vzala jsem si učení ze skříňky a vydala se do třídy. Sotva otevřu dveře, už na mě letí mokrá houba. Naštěstí jsem se jí vyhla. "Hele, kdopak nám to přišel?" Křičela skupinka namyšlených holek. "Naše milá Sofinka, všemi tak hluboce obdivovaná.." Křikla jejich velitelka, Anna. Její služebničky se uchechtly. Nevím co jim na tom přijde tak vtipné, asi si dal jejich mozek pauzu. "Jsme v deváté třídě, nemusela by ses chovat jako malé dítě, Aničko." Řekla jsem a nahodila znechucený výraz. Dál už jsem se s nimi bavit nechtěla, a vlastně ani nebavila.

Sedla jsem si do lavice a čekala na zvonění. Měli jsme matiku, takže toho učitele, kterého nechce nikdo. Byl tak slizký, nechutný a odporný. Další důvod proč nenávidět matematiku. Když přišel do třídy, hodil na mě ten jeho úsměv, a já na něj můj nenávistný pohled. Usmál se ještě víc. "Sofinko, pojď nám prosím vypočítat tento příklad." Znechuceně jsem se zvedla ze své poslední lavice a šla k tabuli. "Piš si prosím: ⅔x + ½x = 26" Vypočítala jsem příklad a otočila hlavou. Zíral na můj zadek. "Mohl by jste mi laskavě přestat zírat na prdel?!" Zakřičela jsem na něj. "Dnes jsi nějaká drzá Sofinko, uklidni se prosím." "Nebudu klidná, dokud budete úchyl." "Nehádej se se mnou, tuhle hádku nikdy nemůžeš vyhrát, nejsem žádný úchyl!" Jenže já se hádám ráda, moc ráda... "Tak proč mi sakra koukáte na zadek?!" "Já ti ale nekoukal na zadek!" "Myslíte si že jsem blbá nebo co? Hned po hodině jdu do ředitelny a budu si na vás stěžovat!" "Ne, ty hned po hodině půjdeš se mnou!" "Ani náhodou!" Celá třída se mi smála, jenže to mi vůbec nevadilo. "Já řekl, že půjdeš se mnou!" "A já řekla, že nikam nejdu!" Naštvaně jsem se otočila a šla zpátky do své lavice. Po chvíli zazvonilo a mě čekalo peklo.

Zvedla jsem se a utíkala že třídy, přímo do ředitelny. Zaklepala jsem na dveře. "Vstupte, prosím." Bože, na tomhle místě jsem byla už tolikrát.. Ale nikdy jsem si nestěžovala, většinou to bylo kvůli stížnosti na mě.. "Ah, Sofie, tak kdo tě sem zas posílá?" "Tentokrát nikdo, pane řediteli. Jdu sem sama." "A co jsi tedy provedla?" "Já nic. Jen mám trošku problém s naším učitelem matematiky." "Tak se tedy posaď a povídej.."

Vyprávěla jsem mu všechno. ".... No a to jak se mi dneska koukal na zadek, to byla poslední kapka.." "Sofie, zníš docela přesvědčivě, zjistíme tedy, co nám na to řekne pan učitel." Sakra. Vůbec mě nenapadlo, že by sem mohl přijít. Nechci ho vidět... "Pane řediteli, už zvonilo, neměla bych jít do-" "Ne v pořádku, já tě omluvím." Ne, prosím ne. V tom si to do ředitelny nakráčel ten úchylák. "Nějaký problém, pane řediteli?" Zeptal se se zajímavým výrazem ve tváři. "Ano, velký."