Liptoňáci

☯️Kapitola 9☯️

Yuin ÚP.:
Dalšího dne vyšlo slunce dost brzo. Byl krásný slunečný den. Vylezla jsem na terasu a protáhla se. Najednou se nedaleko od mého místečka ozval něčí hlas:
"Řekne mi konečně někdo, kde tady najdu záchod?"
Byl to jeden z těch upírů, myslím, že mu říkají Ayato?
"Támhle ten barák, první dveře vlevo," ukázala jsem a zívla.
"Tam nic není!" stěžoval si.
"Tak zkus další dveře," zvedla jsem obočí.
Jenom něco zamumlal, po chvíli se vrátil:
"Tam nic nebylo! Jenom cedule pánské záchody máte tady NORMÁLNÍ WC?"
"Tak fajn, fajn už jdu," zakroutila jsem očima, "vždycky radši kontroluj všechny dveře."
"To vám tady mizí záchody přirozeně, nebo co?" zeptal se, očividně naštvaně.
"Ale ne, my je jen rádi vyhazujem do vzduchu a občas to chvíli trvá, než koupíme nové," odpověděla jsem.
"Co je to za pošahanou zábavu?" zase on.
"Není pošahaná! Měl by sis to někdy zkusit, neexistuje žádná božejší činnost!" odpálili jsem se.
"Mě to zní jako pěkná pí*ovina," zvedl obočí a já mu konečně našla záchod.
"Nekritizuj dokud sis to nezkusil," jenom dodávám, než mizím zpátky v našem pokoji, "no do pí*e!"
Podívala jsem se na sebe, celou dobu jsem na sobě měla svou oblíbenou růžovou noční košili s koťatama (problém je, že na mě dost visí a přes látku jsou mi vidět prsa...).
"Asi brzo umřu!" objímala jsem polštář, ruďejší než Eziovy vlasy a uvažovala o tom, jaké by to bylo prostě se v klidu udusil tím polštářem.
"Co je?" ozvalo se za mnou, ve dveřích stála Mid, ve svém černém pižamu (krátké rukávy a šortky) s bílými pruhy.
"Já jsem takhle vylezla ven a ukazovala jsem jednomu tomu upírovi, kde jsou záchody," přidušeně jsem zachraptěla.
"Shit! No, tak hrozný to být nemohlo..." řekla, ale při pohledu na mě změnila názor, "bylo... hele pokusem o udušení se polštářem to nezměníš."
"Nežít = neztrapňovat se," zachrchlala jsem.
"Ale taky nemůžeš porazit Genji na dnešním tréninku, protože sensei říkal, že budou souboje," ušklíbla se Midnight a vzala mi polštář.
"Je fakt, že pokud uvidí jak libově bojuju tak si o mě už snad nebude myslet, že jsem divná a nebude to nikomu vykládat," uvažovala jsem a nakonec vstala.
"To je moje Yui," ušklíbla se zase Mid a hodila po mě polštářem.
Z legrace jsem po ní hodila jinej, ale ona se vyhnula a polštář trefil Ezia stojícího ve dveřích. Tak začala nádherná polštářová bitka, nutno ještě dodat, že Genji jakmile si všimla, co děláme se jakoby nic přiloudila zezadu a začala po nás stříkat vodu, takže jsme všichni zkončili mokří, pomlácení a jako obvykle vysmátí.....

O hodinu později jsme seděli suší a upravení u stolu, jako by se nic nestalo (teda až na to, že jsme si pořád šeptali hlášky a chychotali se). Celou dobu na mě zíral Ayato a mě to začínalo být protivné, jenom jsem doufala, že to není kvůli dnešnímu ránu.

Pod snídani jsme šli všichni od doja, my čtyři jsme po sobě pokřikovali blbosti a kecali, ostatní byli zticha celou dobu.
"Takže, rád bych věděl, kdo s námi zůstává - ikdyž jen na nějakou dobu - než je tu ubytujete," spražil nás pohledem sensei.
"Už jsem vám to vysvětlovala," protestovala Midnight, "a vy jste souhlasil...."
"Dobrá, dobrá, takže," obrátil se k našim hostům, s neutrálním výrazem, "jak se jmenujete."
"Dobrý den," pozdravil Reiji? tak ho aspoň představila Midnight, "já se jmenuji Reiji a tohle jsou Shu..." - blonďák se sluchátky.
"... Kanato..." fialovovlásek, který se mě včera ptal, jak se jmenuju.
"... Subaru..." bělo/růžovo vlasý upír.
"... Laito..." ten chlápek, co vipadá jako Ayato, ale má na sobě klobouk.
"... a Ayato..." toho už všichni známe....
"Dobře," přikývl sensei, "tadle věc, která je velitelem Liptoňáků je jmenuje Midnight, holka vedle ní je Genji, Yui už znáte a jediný kluk v partě je Ezio..."
Představoval nás...
"Teď bych vás poprosil, buďto si sedněte a můžete se POTICHU dívat na trénink, nebo můžete kamkoliv v Liptanu, kromě svatyně."
Všichni, kromě Shua se rozhodli tady zůstat a pít nám krev (nebere to doslova!) super... (Ach ta ironie)
"Midnight vs Ezio a pak Yui vs Genji," oznámil nám sensei a sedl si do čela místnosti. Mid a Ezi se připravili do bojových pozic.
"Hajime!" zvolal pak sensei a začal souboj. Byla to dost nuda, hlavně proto, že jsem už předem věděla kdo vyhraje.
Radši jsem se podívala na upíry...
Kanato a Reiji vypadali zaujatě, Laito využíval souboje, aby si prohlédl Midnight (perverzák!) Subaru nedával najevo žádnou emoci, jen se díval a Ayato čuměl na mě, ZASE!!!!!
Na konci vyhrála (překvapivě) Mid. Je z nás nejstarší a jako velitel je většinou i nejlepší (opravdu nerada to připouštím), co se týče boje.
"Tak Genji vs Yui," zatleskal sensei a my se připravili.
"Nebudu tě šetřit," zabručela jsem.
"Cítila bych se poníženě, kdyby ano," ušklíbla se Genji.
"Hajime!"
A začali jsme! Souboj byl dost vyrovnaný, ale nakonec jsem získala výhodu a... teď byste hádali, že jsem vyhrála, ale samozdřejmě, že ne! Koutkem oka jsem si totiž všimla, že mě ten Ayato pořád pozoruje, na chvíli jsem zaváhala a přišla o výhodu, takže mě Genji porazila...
Co je jeho problém (že by to podělaný ráno?)!!!!!

Odpoledne jsme měli začít hledat tu jejich Yui.
"Našla jsem v knihovně svitek s hledacím kouzlem," řekla Mid, "mělo by jí to najít. Potřebuju něco, co jí patří, nejlépe něco, co má často na sobě, nebo u sebe, nebo čeho se dotýkala v co nejbližší době, protože to urychlí hledání."
"Bude stačit tohle?" vytáhl odněkud Kanato růžovou nálepku s černýma mašlema (já chci takyyyyy!)
"Určitě," řekla Mid, "teď jde o to jak je daleko a kdy naposledy se téhle halenky dotýkala, může to urychlit proces. Genji, mohla bys mi s tímhle pomoct?"
"Jasně, už jdu," a dvě nejstarší osoby z našeho týmu začaly pracovat. Já a Ezio ještě magii neumíme, protože jsme na of moc mladí...
Po chvilce bylo kouzlo hotové.
"Tak?" zeptal se netrpělivě Reiji.
"Asi je zatím dost daleko," vysvětlila Mid, "kouzlo bude potřebovat víc času."
"Kolik asi?" chtěl vědět Reiji.
"To je těžké odhadnout, může to trvat několik hodin, ale taky několik dní, nebo měsíců," řekla smutně Mid.
"COŽE!!!" všichni jsme s Ema ni překvapivě otočili.
"Pokud je na Zemi, tak to určitě nezabere dýl než týden, ale pokud není, může to trvat dýl. To kouzlo vždycky "prošmejdí" jeden svět a jde na další," vysvětlila Mid.
Sice nespokojení jsme všichni přksvědčili, že s tím ona nic neudělá.
Pak se začal Genji divně šklebit a já tušila co udělá...
"Ani to nezkoušej," tak tak jsem uhnula letícímu vodnímu balónku, který se však místo na mě najednou rozprsknul na Ayatově ksichtě.
"Heeej! Za to zaplatíš," vykasal si rukávy a tak začala již druhá bitka vody za den, ale tentokrát se do ní zapojilo i 6 upírů (netuším, jak se to stalo)....
Důležité je, že od toho dne jsme spolu začali dost dobře vycházet já i ostatní jsme se po té bitvě skamarádili se všemi upíry, teda až na Ayata, protože ten se odmítal bavit s někým jiným, než s Eziem.............