Již od dětství jsem slyšela mnoho pověstí o dracích, ale nikdy jsem jim nevěřila.
Až jednou se mi tváří v tvář postavila jedna z královen draků....
A celý můj život se měl změnit.
Nejlepší umístění:
#13 - sny ze 461 příběhů
Šla jsem k vesnici příjemným lesem. Listí stromů zakrývalo sluneční paprsky, foukal příjemný vítr a Lara mi chrápala v batohu. Narazila jsem na zajímavé stromy. Ale těch tu bylo spoustu. Dokud se mi jeden doslova nepostavil do cesty. Mohla jsem si ho pozorně prohlédnout. Všimla jsem si jedné znepokojující věci. Ten strom vypadal jako drak.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Však jsem si řekla, že když tady mají draky tak tady budou i stromy jako draci. Žaludek se mi stáhnul, když strom otevřel oko a tam se oběvila zelená zornička. Cukla jsem s sebou a nevěděla co mám dělat. Cítila jsem, jak se Lara probudila. Ale taky jsem cítila, že se na mě dívá více očí. Rozhlédla jsem se. Další stromy. Další draci. Lara se mi zachvěla v batohu. Byla vystrašená. Rychle jsem se rozběhla a doufala, že to byli jen vydiny. Najednou přede mě jeden sletěl. Podívala jsem se do jeho oka. Bylo zelené, jako prales. Draci přírody.
Těžce se mi dýchalo. Rozběhla jsem se, ale drak mi v tom znovu zabránil. Díval se na mě chvíli. Ale poté mě nechal projít. Šla jsem nejprve pomalu........ . . . . . . . . A pak se Rozběhla! Pádila jsem tím lesem a kašlala na to, že mě jedna větev ošklivě trefila do tváře. Zakrvácená od rány jsem jen doběhla do vesnice. Prosila jsem o pomoc, ale nikdo tam nebyl. Bylo to opuštěné. Vlezla jsem do jednoho z domů. Škola. A nebyla jako jediná opuštěná. Přišla jsem tam.
Začali se tam o mě starat. A já nevěděla co mám dělat. Domů už se asi nevrátím.
