13. kapitola

1K 66 3
                                    

Toho dne večer byka pohodová nálada. Tedy alespoň pro mě. Byl to čas, kdy se všichni sešli, nikdo se s nikým nepošťuchoval. I když to k nám patřilo, je dobré jednou za čas mít takovou normální náladu.

,,To neni fér! Ještě jednou a tentokrát tě dostanu ty pidižvíku!" ječel Jeff. Ten tuhle náladu jako jediný pořád narušoval.

BEN (pro Jeffa pidižvík), Jeff a Toby hráli na televizi videohry. BEN byl z těch tři nejlepší, Toby někde mezi a Jeff ve videohře měl absolutní mezery. Alespoň metrové.

Jane je po očku sledovala, smála se jim a spolu s Clockwork a mnou jsme je pomlouvaly. U toho si ještě brousila nůž a Clockwork občas koukla na malou Sally, která si hrála sama s jejím medvídkem Charliem.

,,Hej lidi, tohle už je nuda... Nechcete jít ven? Však chápete, ne?" Z Jane se najednou stalo natěšené malé děcko, které chce koupit novou hračku.

,,No, jako já bych s Jane souhlasila, protože za á jsme celej den vevnitř. Zvlášť ty BENe, ano přesně tebe myslim. Za bé se bude stmívat a o to bude větší zábava. Tak kdo jde?" podpořila jsem Jane.

Jeff zabručel, že teda jo. BEN začal vyšilivat, že nejdřív musí dodělat level, protože by se jim skóre smazalo a oni by začínali od znova. Na to Jeff zase namítl, že ho to už nebaví, ale že to teda dohraje. Toby se tomu všemu jen smál.

Kvůli Jeffovi jsme promarnili minimálně čtvrt hodinu. Jane už se zvedla, že má toho idiota a všeho dost. Nechtěla jsem, aby šla sama a proto jsem popadla Jeffův ovladač a během chvilinky se objevila v cíli. Tobias se smál a BEN se jeho úsměv snažil zakrýt.

,,Nemáš zač. Tak jdem."

Běžela jsem do kuchyně ještě pro pana Zmrzlinku. Venku jsme se pro větší zábavu a úlovek rozdělili podle počtu na Jane a Toby a já, Jeff a BEN.

Cesta se zdála nekonečná. Stromy se před námi pořád dokola objevovaly. Na nebi zářil měsíc s hvězdami. Do toho BEN kecal dokola o hře The Legend of Zelda. A když nemluvil on, hovořil zase Jeff. Nekonečný kolotoč.

Pak jsme se konečně dostali na konec lesa a silnici. Kousek od nás bylo vidět hřiště a park.

Na ulici se procházela nějaká paní ve středním věku a mladý pár, který si nikoho nevšimal, neboť mladí studenti se líbali. Ohrnula jsem nad tím nos a šla raději za tou paní.

,,Dobrý večer, potřebovala bych prosim vás poradit," začala jsem. Kapucu mikiny jsem měla přehozenou hluboko do obličeje, aby mi do něj nebylo vidět.

,,Slečno, co tady u všech všudy takhle v noci pohledáváte? A s čím byste chtěla pomoc?"

V paní jsem poznala ženu z mostu. Ušklíbla jsem se. Sundala jsem si kapucu a žena zalapala po dechu.

,,Dlouho jsme se neviděly bych řekla. Chtěla jsem se zeptat, který způsob vraždy bych na vás měla vyzkoušet. Napadlo mě vám narvat hlavu do vody, ale jak vidíte, žádná tady není. A proto vám říkám: Vy nemusíte vidět!" V ten moment jsem popadla lžíci na zmrzlinu a vyrvala jí oko z důlku.

Žena překvapeně vyjekla a spadla na zem. Zacpala jsem jí pusu rukávem od mikuny. Snažila se mě kousnout, ale nedařilo se jí to. Napřahla jsem ruku s nožem a zaryla do břicha. Z trupu jsem jí začala brát střeva, žaludek a vůbec snad všechny vnitřnosti. Kdybych měla nějaký kyblík, mohla bych je vzít EJovi. Nakonec jsem ale narvala do kapes jeho nejoblíbenější ledviny.

,,Jako vy dva na mě čumíte a nic neděláte! Poďte jí sakra odnýst," zavolala jsem na dva chlapce, kteří vybíhali z lesa se zakrváceným oblečením. Z ulice záhadně zmizel pár mladých a líbajících studentů.

Byli jsme už skoro doma, když nastalo ticho. Celou cestu sice Jeff ani BEN nemluvili, ale pořád někde houkala sova a z dáli přicházel hluk dálnice. Tohle ale bylo úplně ticho, mrtvé ticho. Přeběhl mi mráz po zádech a rozhlédla se okolo.

Za námi praskla větvička. Leknutím jsem nadskočila. Strach mě sužoval a klepala jsem se. Najednou jsem spatřila pár jasně rudých očí. Zářily ze tmy jako dvě jasné svítilny.

,,Teď se otočíte a poběžíte pryč," zašptala jsem a po chvilce jsem už byla v půli cesty k domů.

Doma jsem za námi zabouchla dveře. Přerývaně jsem dýchala a adrenalin ze mně ponalu prchal. I strach mě pomalu opouštěl.

Slendermane. Dark Link. Dark Link je tady.

Ahoj všichni! Tak jak se máte? Já dobrý. Jak se vám příběh zatím líbí? Mějte se hezky!

Creepypasta at school | ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat