The Hunt is my Muse | FF EXO

35. Kapitola

Když šel další den Suho s Xiuminem vyřešit problém, který objevili včera a snažili se najít dané lidi, nebylo po nich ani památky. Nezaměnitelný pach lidí se tu snášel jen zlehka a šlo z něj jasně vyčíst, že už je to dávno, co tu někdo byl. Zhruba pět či šest hodin. Sice se ještě porozhlédli kolem kvůli ujištění, že je kluci nenavedli špatným směrem, ale i tak se zpět do chaty vraceli se smíšenými pocity.

„Myslím, že prostě odjeli domů. Měli táborák a pak odjeli. Docela to přišlo vhod," zamumlal Sehun a všichni ostatní s ním tentokrát souhlasili. Už kvůli tomu, že Minseok patřil k jedněm nejlepším stopařům ze smečky, a když tvrdil i on, že tam nikde není ani živáčka, neměli proč jim nevěřit.

„Nejspíše máš pravdu. Opravdu tam už nikdo nebyl. Nikde," vydechl unaveně lídr, promnul si kořen nosu a pak konečně pohlédl na své členy. Alespoň ty, kteří tu byli. Kyungsoo se vytratil pryč hned po ránu a stejně na tom byl Kris s jeho skupinou.

Znova pocítil lítost vůči svému přítelovi. Věděl moc dobře, jak ho to dokázalo odrovnat, když nastal zlomový večer. Bral svou vlčí podobu nejhůře z kluků a nedalo se mu pomoci.

„Umřu tu nudou," procedil skrze zuby Baek, když zrovna přišel z ranní sprchy do kuchyně, kde se rozhlédl po snídající pětici kluků.

„Nejsi na výletě, takže se podle toho chovej, zatraceně," odpověděl mu Junmyeon dříve než kdokoliv z ostatních. Možná trochu ostřeji, ale na tyhle kecy tentokrát neměl náladu. „Víte mco dobře, že nám za týden začíná tour. Vím, že máte obavy ohledně Číny, po tom, co nám kluci říkali, ale vyřešíme to, ano? Snažím se na tom pracovat s ředitelem, ale je to, no, těžší než jsem si myslel," snažil se je sice uklidnit, ale jeho poslední slova tomu moc nepomáhala. Sám z toho propadal frustraci. „Do té doby se prostě bavme jako normálně. Užijme si show," prohrábl si své tmavé vlasy, které měl neupravené kvůli rannímu chvátání na místo.

Nečekal až by mu na to někdo něco řekl a zkrátka se rozhodl hovor stočit k něčemu jinému a hlavně mírnějšímu, u čeho mohli všichni pohodlně snídat.

V dalších hodinách, kdy se snažili připravit se na večer se vše jen kazilo. Čím více se připozdívalo, tím více byli všichni mrzutí a rozladění. Dokonce se i vyhýbali sobě navzájem, aby se náhodou znova nepohádali, což se stalo už třikrát a neměli na to náladu, Hlavně kvůli tomu, že se jim pak nálada jen více zkazila a byli mnohem protivnější.

Tohle pochmurné rozladění vztahů se každou hodinou kazilo více a více. Jednou do takové výměny názorů musel skočit i sám Junmyeon, protože si Sehun umanul, že bude proti Krisovi znova zbrojit a málem to vyústilo v novou bitku. Jenomže u téhle by si to už Kris nenechal líbit a lídr dobře věděl, že proti němu Sehun nemá žádnou šanci. Už díky téhle situace donutila veškeré členy od sebe odtrhnout a chata se ponořila do dalšího ticha.

Lesem se o pár hodin ozýval zoufalý křik bolesti. Ticho, jenž tu do té doby panovalo, bylo nenávratně pryč a nahradil ho děs a pláč. Nebyli spolu doteď a ani teď v tom nebyla žádná výjimka, nikdy spolu nebyli při své proměně. Ze začátku ano, ale poté se nedokázali dívat na to, jak druhý trpí.

Jejich těla se měnila. Kosti praskaly, natahovaly, zkracovaly a formovaly do podoby monstra. Tak se viděli. Monstra s tváří člověka. Skrývali se v rouše lidském a hráli si na idoly, aby se lépe skryli. Jak se říkalo, pod svícnem je největší tma, že? To vše vycházelo až do osudných úplňků, který odhalil jejich pravou podobu.

Nevinné zvuky lesních zvířat přerušilo náhlé táhlé vytí s jakýmsi tajemným příslibem čehosi, co by normálního člověka donutilo k vystrašenému útěku. Jedinec nemusel čekat dlouho na odpověď. Postupně se totiž lesem začaly ozývat podobné tóny, až se les změnil na děsivou symfonii zaslíbenou lovu a smrti.