Liptoňáci

☯️Kapitola 10☯️

~~time skip 2 týdny~~
Eziův ÚP.:
Už uběhlo dva týdny a pořád žádná zpráva o jejich Yui. Nějak mi to už nevadí, konečně tady nejsem jediný kluk a vždycky si mám s kým povídat...
Genji a Mid teďka dost často něco kutí v pokoji, prý nějaké zařízení,které nás upozorní na otevření další brány, což zní dobře...
Najednou se rozezněla celým údolím siréna.
"Funguje to!" radovala se Genji, když jsme přispěchali.
"Prosimtě zastav ten zvuk," zcpával si uši Laito a Genji bezprotestů zvuk zastavila.
"Zdá se, že se v lese otevřela další brána a tentokrát dost velká," řekla Mid, "tak jdeme. Jenom Liptoňáci."
Spražia ještě ostatní pohledem.
"Mušíš uznat, že vám ale nakonec pomohli," smočil se Shu.
"Proti tomu neprotestuju, ale zkorigovat už 4 lidi je pěkně těžký a další jsou mission impossible," ušklíbla se Mid a všichni jsme odběhli.

Brána se otevřela nad jedním kráterem v lese.
Když jsme dorazili, už před námi stálo, poletovalo aspoň 20 draků!?!?!?
"Tuší někdo co to je?" zeptala se Yui.
"To je z animeeeeeee!" radovala se Midnight.
"Neeeeeeeee!" zakleli jsme si my ostatní, padouši z anime jsou vždycky super těžký! Hlavně proto, že většinou nejsou sami.
"Tak co je to tentokrát?" zeptal jsem se poraženě.
"Draci z Cross Ange, jenom netuším, co tady dělají, protože vlastně nejsou zlí," zamyslela se Mid, "dokonce jedna z hlavních postav je drak."
"Konec řečiček, jde se na věc," zakroutila očima Genji.
"Hmmm, tak fajn, ale budeme jenom zavírat brány, pokuste se je nezranit," řekla Mid, stále nejistá.
Genji neochotně vytáhla svůj Lipton a my taky, zkombinovali jsme je a začali střílet po dracích, další důvod, proč tohle normálně neděláme se za chvíli ukázal, sestřelili jsme ji strašně málo a už byla tak půlka munice v čudu...
"Musíme se dostat k té bráně a sestřelit ji," řekla Mid, rozběhla se a skočila na jednoho draka, "já a Ezio jdeme nahoru a vy dejte pozor, ať ti draci neodletí někam pryč."
Všichni jsme kývli a vyskočil na dalšího draka, každý z nás měl půlku naší společné munice sebe.
Jakmile si drak, na kterém jsem stál všiml, že tam jsem, začal se snášet k zemi. Musel jsem přeskočit na dalšího, což bylo stále těžší a těžší...
Už jsem stál skoro u brány, když mi podklouzla noha a já začal padat.
"Ezio!" zařvala na mě Mid, ale byla moc daleko, snažil jsem se dostat na hřbet nějakého draka, ale nic, všichni se naschvál rozestupovali, abych se jich nemohl dotknout a mávali křídli tak, že moje lano se nemělo jak přichytit.
"Sakra! Pomoc!" bylo to poprvé, co jsem vážně volal o pomoc, neměl jsme jak se zachránit a tenhle pád bych 100% nepřežil.
Zavřel jsem oči a snažil se připravit na dopad, ale...

Já nedopadl!!!!
"Midnight?" otevřel jsem oči, když jsem ucítil lano kolem své ruky.
"Mě neděkuj, tenhle drak mě popadl a teď no..." až teď jsem si uvědomil, že Mid visí z pusy jednomu z těch draků, vypadalo to prostě strašně vtipně, takže jsem chytl záchvat smíchu.

Ještě chvíli jsme se probojovávali k bráně, ale nakonec se nám ji podařilo zavřít.
Spokojeně jsme se všichni čtyři dívali, jak draci mizeli.
"Konečně!" protáhl jsem se, "a pak, že to nejsou padouši..."
"Nejsou, někdy by ses měl na to anime podívat," pokrčila rameny Midnight, "pochopil bys..."
"Jo jasně jasně," mávla rukou Genji, "hlavně, že jsou už pryč ne?"
"Asi máš pravdu," kývla Yui.
"Yui souhlasila s Genji!!!! Blíží se apokalipsa!!!" začal jsem ironicky panikařit, za což jsem si vysloužil pohlavím od Yui...
stejně se nakonec zase chichotali všichni jako blbí....
Už jsme chtěli odejít, když jsem si všiml čehosi ležícího na zemi...
"To je ten drak, co nám pomohl," vykřikl jsem a seběhl dolů s ostatníma v těsném závěsu.
"Je zraněný," kousla se do rtu Yui.
Drak měl na sobě spoustu škrábanců a jeden na pravé tlapě byl nejhlubší.
"Mid, Genji, nemůžete použít tu healovací magii?" zeptal jsem se ustaraně.
"Už nemáme žádný Lipton," uvědomila si zděšeně Genji.
"Ale takhle ho tady nechat nemůžeme," smutně jsem řekl.
"Počkej," napadlo něco Mid.
Přešla k drakovi a jemně ho probudila, pak mu něco pošeptala a odstoupila.
Drakovi se stáhl obličej bolestí, pak se rozsvítil a najednou před námi ležela holka asi našeho věku, s oranžovými vlasy, na sobě měla růžový obleček, který fakt hodně ukazoval. Všiml jsem si, že byla dost malá.
"Ezio, můžeš jí zvednout," pokynula mi Midnight. Přikývl jsem a zvedl holku, jako nevěstu.
Rychle jsem i odnesl do Liptanu.
"Tady se nám nějak hromadí hosté," zabručel napůl pobaveně sensei a pomohl mi postarat se o ní.
"Bude v pořádku?" zeptal jsem se.
"Určitě," ujistil mě sensei, "podívej, už se probouzí."
"K-kde to jsem?" zašeptala.
"Jsi v bezpečí," řekl jsem a sedl si k ní, aby mi viděla do očí.
"Ty jsi ten kluk," vzpomněla si. Já přikývl a pomohl jí posadit se.
"Kam jste mě to donesli?" zeptala se.
"Tohle je země," usmál se na mě, "slyšela jsi někdy o 'křížovém světě'?"
"Ano, mamča mi o něm vyprávěla příběhy," přikývla.
"Tak tady se právě nacházíš, ikdyž to asi zní divně, já jsem Ezio," natáhl jsem k ní ruku.
"Vivian," široce se usmála a nabízenou ruku přijala.
"Máte tady lízátka? Protože umírám chutí na jedno," řekla a podívala se do země.
"Jasně, že máme," usmál jsem se, chytl jí za ruku a vyběhli jsme ven.

S Vivian jsme se všichni bleskově skamarádili, asi to má co dělat s její veselou povahou, tak podobnou nám všem. Jediná nevýhoda na ní je, že je jen 145 cm vysoká!!! Takže si od nás už vysloužila pár přezdívek: Prcek, Hiperaktivka, Liliput, Pidimidi, a podobně.......