Meant to be together (Letopisy Narnie / Edmund / CZ)

15. kapitola

Drinian se na všechny odhodlaně díval a byl si jistý, že si prosadí svou. S malými příděly jídla ještě nějakou chvíli vydrží, ale pokud poplují v té bouři dál, zemřou hlady. Pokud se obrátí, mají ještě nějakou šanci doplout zpět a přežít.

Když ale Kaspian odtrhl pohled od rozbouřené hladiny, vypadal stejně tak odhodlaný tou bouří projet, i kdyby musel zemřít. Chvíli se s Drinianem provrtávali pohledem, ale Kaspian rozhodl: pojedou dál. Drinian protestoval, ale nakonec uznal Kaspianovu autoritu.

Chim stála nad stolem, kde byla rozložená mapa, v každém rohu zatížená knihami, aby se nesmotala. Moře bylo nezmapované a nebylo jisté, zda najdou nějaký ostrov, kde by mohli najít něco k jídlu, i kdyby bouří projeli.

„Kaspiane," pronesla Chim potichu. „Nesmíš na něj být tak tvrdý. Nemyslí to zle. Myslí na dobro svých mužů. Navíc má pravdu – viděl jsi tu mapu? Pokud jsme hodně ztratili kurz, může nás to stát ii několik dní plavby a tolik jídla prostě nemáme."

Kaspian přistoupil k mapě z druhé strany a přidal se k nim i Edmund. „Já vím, Chim, ale co můžu dělat? Mám sdělit malé holčičce, že její mámu nenajdeme, že je nenávratně pryč? Mám zapomenout na lordy Telmaríny, kteří jsou možná ještě naživu? Nebo mám zapomenout na konec světa, který chce vidět každý z našich mužů? Nechci a nemůžu tohle všechno zahodit jen proto, že si nejsem jistý. Aslan stojí při nás, Chim. Musíme jen věřit." Kaspian vypadal unaveně. Co začala ta bouřka, moc toho nenaspal. Raději poslal spát své muže, než aby si šel odpočinou on sám. Drinian a Chim ho museli téměř odtrhnout od lanoví a dovléct ho k jeho lůžku, jinak by spát prostě nešel.

Chimney ho nechtěla nutit obrátit loď, snad to ani ona sama nechtěla, jen chtěla, aby Driniana pochopil. Kaspian byl chápavý, ale občas šel za cílem za jakoukoliv cenu, a to Chimney nechtěla dopustit. Potřebovala, aby to viděl i z té druhé strany.

„Jsem unavený. Půjdu spát."

Chimney přikývla a zbyla v kajutě sama s Edmundem. Lucka s tou dívenkou byly pravděpodobně v kuchyni pomáhat s příděly.

„Jsem rád, že jsi s Kaspianem zůstala," ozval se najednou Edmund, zatímco Chimney srolovávala mapu.

Dívka na něj překvapeně zamrkala. Nečekala něco takového, minimálně ne od Edmunda. Možná do něj byla zamilovaná, ale nečekala, že zrovna on by byl schopný říct něco, co by tak moc projevovalo to, jak mu na Kaspianovi jako na příteli záleží. „Proč myslíš?" zeptala se nakonec.

„Třeba dnes je Kaspian unavený a má toho nad hlavu. A myslím, že líp snáší tebe jak Driniana. Respektuje ho, ale jen ty mu pomáháš vidět i to, co možná přehlíží. Pamatuju si takovéhle věci ještě když jsme my vládli Narnii... Občas člověk prostě nevidí to, co vidí ostatní. Proto to, že jsme byli čtyři, byla výhoda. I když samozřejmě i nevýhoda, často jsme se pohádali." Začal se smát, vypadalo to, že na ty časy vzpomíná s láskou. Chimney často zapomínala, že Edmund už vlastně jednou dospělý byl. Bylo to zvláštní.

„Kaspian je skvělý král, ale občas potřebuje pomoct. Stejně jako každý," usmála se skromně Chim a zavrtěla hlavou. „Já jsem jen člověk, který ho občas trochu popostrčí, ale většinu dělá sám."

„Nemusíš být tak skromná. Bez tebe už by se zbláznil." Na chvíli se oba odmlčeli, ale Ed pak pokračoval. „Mluvila jsi o tom, že ti všichni podstrkovali nápadníky, ale proč ne Kaspian?"

Chimney se málem zadusila na vzduchu. Zrudla a sklopila oči. Ona a Kaspian? Nikdy jí to nenapadlo. Ani nevěděla proč. „No, já, on, víš," začala mumlat, ale tím moc situaci nepomohla. Proč to vypadalo, že si Edmund myslí, že je zamilovaná do Kaspiana? „Nikdy mě to nenapadlo, prostě od chvíle, kdy jsem ho potkala a poznala jsem ho, byl jako můj bratr. Takže ne, nikdy. Neříkám, že je škaredý nebo tak, ale ne." Byla rudá od pat až po uši, oči se dívaly kamsi do prázdna a v duchu si přála, aby se vypařila. Kdyby se o tom bavila s Luckou, dalo by se to ještě přežít, ale něco takového od Edmunda nečekala. Byla to podpásovka.

Když se na Edmunda odvážila konečně podívat, protože už si nepřipadala červená jak rajče, ale jako nezralé rajče, zjistila, že on je na tom podobně. Nervózně poťukával nohou o podlahu kajuty, očima těkal po místnosti a jeho tváře byly narůžovělé.

Než ale kterýkoliv z nich stačil něco říct, dveře kajuty se s ránou otevřely a v nich stály dvě dívky. Lucka a černá pasažérka Gael.

Edmund se s nimi rychle rozloučil a z kajuty odešel s rukou ve vlasech a v duchu se sám sebe ptal, proč se vůbec zmiňoval o tom, co je mezi Chim a Kaspianem. Co chápal ještě míň, byly jeho pocity úlevy z její odpovědi. Proč se mu ulevilo? Prostě to ale nechápal.