Meant to be together (Letopisy Narnie / Edmund / CZ)

16. kapitola

Nejdříve nemohla usnout. Gael už dávno spala a Lucka ležela a pravidelně oddychovala, ale těžko říct, zda spala. Po včerejším incidentu s Edmundem spát nemohla, vrtalo jí to hlavou, navíc před očima pořád viděla Kaspiana a ptala se sama sebe, proč se jí Kaspian nelíbí, když, jak Edmund nadhodil, by vlastně byl logickou volbou.

Další věc, která jí nedala spát, byl včerejší incident s Luckou. V noci začala volat Aslana. Gael tím nevzbudila, ta spala moc tvrdě, ale Chimney byla v mžiku vzhůru a sahala pro luk, než si uvědomila, že se nic neděje a že Lucka měla pravděpodobně jen špatný sen. Když jí to ale Lucka vylíčila, neznělo to jako sen. Chtěla být stejně krásna jako Zuzka, ale tím sebe vymazala a ona se svými sourozenci nikdy neobjevili Narnii. Co na tom bylo nejdivnější, že doopravdy ukradla z Koraikinovy knihy stránku s kouzlem, aby se stala krásnější, ale teď už ji neměla.

Dnes se ale zatím nic nestalo. Edmund s Kaspianem celý den pomáhali námořníkům a v kajutě se neukázali ani na jídlo, Chimney je dokonce ani nešla zkontrolovat, zda doopravdy jedli, neměla na to náladu a Edmundovi se chtěla vyhnout. Ta jejich konverzace ze včera ji trochu rozhodila.

Převalovala se v posteli několik hodin, a dokonce i zjistila, že Lucka doopravdy spí, ale ona ne a ne usnout. Nakonec to prostě vzdala a koukala do stropu. Loď sebou kvůli bouřce nečekaně škubla – celou dobu Chim cítila ty vlny, které Jitřní poutník musí zdolat, ale tahle byla tak velká, že kvůli tomu spadla z postele, s Luckou ani s Gael to ale ani nehnulo. Chim se se zaklením zvedla ze země. Otočila se k oknu, ale viděla, že vlny se uklidňují. Dokonce i začalo svítit světlo!

Zvenku slyšela někoho volat její jméno. Na Lucku i Gael rázem zapomněla. Rychle si oblékla šaty a vyběhla ven z kajuty. Na lodi byl klid, námořníci odpočívali. Hledala, kdo křičel její jméno, když najednou zaznělo znovu nad ní. Podívala se nahoru a tam stál Edmund, ze široka se smál. Z Chimney najednou spadl veškerý stres a jakákoliv nejistota. Mezi ní a Edmundem je všechno v pořádku. Vyběhla ihned na vyvýšenou záď a zakřenila se na něj taky. Edmund beze slova odběhl na kraj lodi a začal lézt do lanoví. „Kdo bude první nahoře?"

„Slečno Chimnallary!" zaslechla za sebou, ale to se na ní jen někdo smál a pobízel ji nahoru do lanoví. Chytla se provazů a vytáhla se nahoru. Někdo jí ale chytil a nechtěl jí pustit. Pobouřeně se ohlédla, ale nespatřila Driniana, kterého čekala. Ruku jí svíralo jakési monstrum. Vyděšeně vykřikla a snažila se vytrhnout, ale nešlo to. Křikla nahoru za Edmundem, ale ten jí neslyšel, už byl moc vysoko... Křičela ze všech sil, ale nikdo si jí nevšímal. Monstrum ji nakonec strhlo z lanoví zpět na palubu Chimney se prala a možná by se i uvolnila z pevného sevření, pokud by jí nepřišlo další monstrum na pomoc. Ještě chvíli se prala, ale začala ji bolet hlava. Nakonec ji bolela tak nesnesitelně, až ztratila vědomí.

Probudila se a zjistila, že v posteli leží sama. Lucka i Gael byly vzhůru. Ospale se probudila a málem vykřikla, jak se lekla tiše sedících chlapců, Kaspiana a Edmunda. Oba vypadali unaveně, měli promočené vlasy, ale oblečení bylo suché.

„Chim, jsi v pořádku," stoupl si ihned Kaspian a došel až k ní.

„Co tu děláte?" zaječela na něj a přitáhla si k hrudi přikrývku. Nespala nahá, ale pyžamo zrovna nebylo oblečení, ve kterým by ji měli vidět.

„Měli jsme o tebe strach! Lucka by tu byla taky, ale musela se postarat o Gael."

„Jak strach?" nechápala Chimney a posunula pohled na unaveného Edmunda.

„Ty si to nepamatuješ? Teda, není divu, vypadalo to, že jsi náměsíčná nebo máš nějaké halucinace... ale málem jsi spadla z lodi! Nebo spíš skočila. Prostě jsi z ničeho nic vylezla ven z kajuty a začala si lézt do lanoví." Edmund se na ni díval se zvláštním výrazem v očích. Chim ho nedokázala identifikovat, ale vypadalo to, že se o ni bál.

„Kdyby si tě Edmund nevšiml a nechytil tě..." pokračoval místo Eda Kaspian, „spadla bys a utopila se."

Až v tuhle chvíli si všimla, že má mokré vlasy a jiné věci než ty, ve kterých šla spát.

„Počkat vy jste mě převlékli?" vykřikla zděšeně. Ne, že by na nahotu nebyla zvyklá, dříve ošetřovala lidi i nahé, ale nechtěla se zrovna před nimi dvěma producírovat nahá.

„Ne!" ozvali se oba dva zároveň, obličeje vyděšené. „To Lucka."

Chimney se alespoň trochu uklidnila. „Takže jsem málem spadla do vody?" zopakovala po chlapcích po chvíli ticha dutě.

Oba dva přikývli a Chimney zavrtěla hlavou. „Vůbec si to nepamatuju. Vůbec nevím, že jsem byla venku a vůbec nic nevím o tom, že jsem lezla do lanoví. Vůbec si to nepamatuju."

Ještě chvíli si pak povídali a ujišťovali se, že je Chim v pořádku. Nakonec přišly Lucka s Gael a Kaspian s Edmundem zase odešli.

Lucka nic neříkala, jen se na Chimney usmála. Gael usnula sotva spatřila postel. Lucka nespala, tím si byla Chimney jistá. Nespala ani Chimney. Nakonec došla k jedinému závěru. To, před čím je varoval Koriakin, je na lodi, a zkouší je to. Přitáhla si deku blíž k tělu a oči upřela na krb, kde ještě dohoříval malý plamínek. Dnes už nesmí usnout.