My weird life

4. Infatuation

             Dřív jsem si říkala, že k nikomu nebudu chovat hlubší city, protože by mě akorát bolelo, když bych zjistila, že nejsou opětovány. A už vůbec jsem nezamýšlela se zakoukat do nějakého kluka, to v žádném případě. Slíbila jsem si, že těm nafoukancům nepodlehnu. Ale jak se říká sliby jsou jen chyby. 

             A právě teď tu stojím ve škole u své skříňky číslo 8. a pozoruji ho na konci chodby jako každý den. Vždy mám takovou chuť za ním jít, seznámit se s ním, i když to není moje parketa. Podle všeho mu nestojím ani o lehký oční kontakt, jak nečekané. Jasně, proč by se někdo jako on, školní hvězda bavil se mnou.

             Mám takové tušení, že jsme si docela podobní. Nemyslím vzhledově, ale vnitřně. Jasně pravděpodobně máme většinu stejných orgánů, ale myslím to trochu jinak. Zdá se mi, že se schovává za masku nejlepšího kluka ve škole, ale ve skutečnosti je stejně zlomený jako já. Nevím jestli to jsou léta praxe a nebo opravdu cítím, že jsme skoro stejní. Duševně. 

             Tak ráda bych se s ním chtěla sblížit, být aspoň jeho kamarádka. Pochybuji, že by v tom bylo někdy něco víc. I tak je to jediný v co opravdu věřím. Když prochází po chodbě já se jen ještě víc natisknu na svou skříňku a nechávám se ovívat jeho vzdalující se vůní. Když jdu proti němu snažím se jít s hlavou sklopenou, aby si nevšiml jak na něj zírám. Až poté, co jsem dál od jeho blízkosti se otočím a kousnu se do rtu nad mými dalšími úvahami o tom, že by mě políbil. Nesmím na takové věci myslet. Nesmím myslet na něco,co se mě, šedé myšce nemůže splnit.

             Už tolikrát jsem ležela doma na posteli s mobilem v ruce a s nutkáním kliknout na to tlačítko o žádost o přátelství  na facebooku. Místo toho jen zavrtím hlavou, odhodím mobil kam si pod sebe a zavrtám hlavu do polštáře i když vím, že se mi může rozmazat moje černé líčení. Zásadně si ráno dávám černou tužku kolem očí a tím víc zvýrazním své modré duhovky. Poslední dobou si lepím umělé řasy, jelikož mi nestačí mé už tak dost velké oči. Dřív jsem si dávala tunu řasenky,ale to se mi už přestalo líbit.

             Co se týče mé ,,perfektní rodinky" zdá se mi, že nastaly divné změny. Afrodita je na mě přísnější než kdykoliv jindy. Nevím co jí zase žere. Asi jí vyprodali její vysněné boty. Nebo snědla moc prášků na hubnutí a projímadla. Mikel ten mě naopak i pozdraví. Což se moc nestávalo, když byl doma. A George u něho jsem hodně překvapená až mám z toho strach. Třeba včera, když jsem šla vyhodit odpadky jsem zakopla o schod a oba dva pytle se mi rozsypali. Poté co jsem se snažila vrátit všechen nepořádek zpátky kam patří jsem uslyšela tiché kroky za svými zády. 

             Když jsem se otočila spatřila jsem George. Čekala jsem na to až jeho ústa opustí zase nějaká nepříčetná poznámka na mou osobu, ale on se místo toho sehl k těm pytlům a dával tam odpadky, které jsem ještě neposbírala. Jen jsem vedle něho stála s užaslým výrazem a snažila se ujistit, že toto nemůže být realita. Potom co vše sesbíral vzal oba pytle a šel je vyhodit před barák, kde je postavil na chodník,kde si je později vezmou popeláři. Já jsem stále stála na místě a celou dobu jsem ho pozorovala s vytřeštěnýma očima. 

              Když kolem mě procházel, aby se vrátil do svého pokoje lehce se na mě usmál. Pak odešel. Když jsem se dostatečně vzpamatovala pomyslela jsem si: ,,Fajn tohle se nestalo. Jsem jenom unavená, takže se mi to jen zdálo. Zítra už bude zase provokovat svými kousavými slovy."

              Ahooj :) Jsem tu s další kapitolou, pokud by vám to nedošlo :D Řekla jsem si, že už je zbytečné psát o čem kapitola je, když vám to dojde v momentě, co si jí čtete :) Jinak ohledně přidávání mám plán a to takový, že se budu snažit vydat 2 až 3 kapitoly týdně. Nevím kolik na to budu mít času a proto nechci nic moc slibovat, ale budu se snažit aspoň o ty dvě týdně :) Děkuji, že si to čtete i za všechny ohlasy a podporu, kterou dostávám od svých blízkých lidí. Určitě vědí o kom je řeč <3 Ještě jsem chtěla jenom podotknout, že nemusí být celá kapitola z mé zkušenosti, ale v každé kapitole je úryvek z mého života. Takže tak :) Toť vše, mějte se hezky a těším se při další kapitole, papaa <3