Nečekaná láska

Sezóna může začít

"Brácha? Kam jsi mi dal nabíječku?!" Zařvala jsem na Emila do koupelny ve které už je aspoň půl hodiny a už mě to začíná dost vytáčet. "Jak to mám sakra vědět Anett, kam jsis ji dala tam ji máš!"
Bože můj ten je zas dneska nepříjemný, pomyslela jsem si. "Musíš vědět kde je, včera jsem ti ji půjčovala! A laskavě si v té koupelně pohni! Taky bych se ráda před odjezdem který je mimochodem za 45 minut upravila!"
Konečně z koupelny odešel a já se mohla jít upravit aby se mě vsichni hned první den nelekli. Cestou do koupelny jsem nakoukla do Emilového pokoje a on po mě hodil nabíječku. "Děkuji mnohokrát, budu ti do smrti vděčná." Řekla jsem mu ironicky.
"Nemáš zač sestro." Odpověděl s ještě větší ironií, která u něj není zvykem.

O 2hodiny později na letišti

Konečně jsme dojeli na letiště, chvíli jsem si myslela že odjezd nestihneme, protože se brácha musel pořád pro něco vracet. Ale stihli jsme to, sedíme na letišti společně s celým týmem a čekáme než nám oznámí odlet do Östersundu. Tabule odletů hlásí, že máme ještě půl hodiny čas.
"Nepůjdeme si ješte koupit kafe Tiril?"
Zeptala jsem se. "Klidně." Odpověděla.
"Pohlídáš nám kufry bratříčku?" Zeptala jsem se ho pěkně. "Hlídám ale nenosím." Řekl a zasmál se.
Po chvíli jsme přišli s kafem v ruce a protože jsem ta nejlepší sestra na světě, koupila jsem kávu i Emilovi za to že byl tak ochotný nám pohlídat kufry. "Tady máte cappuccino hlídači kufrů." Řekla jsem a zasmála se.
"Aleee? Za tu dobu co jsme se neviděli jsi začala být nějaká hodná na brášku ne?" Ozvalo se za mnou. Chvíli jsem přemýšlela kdo to řekl, dokud jsem se neotočila. Pane bože. Byl to on. Kluk kterého doslova nesnáším a on nesnáší mně, takže jsme si kvit. Byl to Johannes Bø. "Ach jo. Ty jsi mi tady chyběl. " Řekla jsem s tou největší ironií kterou jsem dokázala. "Taky nejsem zrovna dvakrát šťastný, že tě vidím, ale co už." Odpověděl.

Prosíme biatlonovou reprezentaci, aby si nastoupili do letadla.
Oznámil ženský hlas.

Postupně jsme si brali kufry a nastupovali do letadla.
"Kde sedíš?" Zeptala se mě Tiril.
"B5.Ty?" Řekla jsem.
"Daleko od tebe. Tak šťastný let." Odpověděla mi a šla dál letadlem dozadu.
Našla jsem své místo, sundala si bundu a společně s batohem jsem si ji dala do uložného prostoru.
Potom jsem si už jen nasadila sluchátka. A čekala než vzlétneme.
Celou dobu si vedle mně nikdo nesedl a já už byla ráda že budu celý let sama a budu si moci lehnout.
No, jenže asi pět minut před odletem do letadla nastoupili poslední opoždilci. A hádejte, kdo měl místo vedle mně. Ano on. Johannes. Takže celý let s ním. To bude zábava. V ironii samozřejmě.
Sundal si bundu a sedl si. Jen jsem čekala, kdy začne s jeho blbýma kecama. Ale nezačal. Jen se na mně usmál dal si sluchátka a začal koukat na film. Vůbec jsem to nechápala. Snad nepoznal, že jsem to já? Nebo se změnil a začneme spolu vycházet?
No, tahle sezóna bude ještě zajímavá, pomyslela jsem si.
Konečně jsme vzlétli. Já si taky nasadila sluchátka a usla.

Tak tohle je první díl.❤doufám že se vám líbil a budu ráda když napíšete svůj názor. 😍