My Research Project [Yaoi CZ/SK] POZASTAVENO

2. Pomalu a opatrně

  Docela jsem se divil,že mi přikývl na to, když jsem se ho zeptal, jestli můžu jít dovnitř. Vešel jsem do cely a sedl si oproti něj na zem. Sedl jsem si na zem, protože na posteli seděl on a já jsem mu chtěl nechat prostor. Chvilku jsem si ho prohlížel a pak jsem se ho zeptal : ,,Není ti tu zima?" Na můj podiv z něho vyšlo jenom menší zamumlání : ,,To ty tu sedíš na podlaze.." Čekal jsem, že se mnou taky nepromluví jako s ostatními. Po chvilce jsem se začal z té zimi maličko třást, ale on si toho všiml. ,,Proč si nesedneš na postel?" Řekl potichu. Když jsem si sedl na postel, viděl jsem, že má na rukou kupu škrábanců. ,,To na těch rukou ti provedl kdo?" Jak jsem čekal odpovědi jsem se nedočkal. ,,Proč mi pořád zíráš na ty ruce?" Řekl mírně otráveně. ,,Promiň, ale když nevím, co se ti stalo a co s tím mám asi tak dělat?" ,,Udělal jsem si to sám.." ,,Cože? Proč?" ,,Tebe by taky nebavilo celé dny sedět v bolestech od těch zasraných injekcí, které mi každodenně píchaj do mého těla."  

  Na můj podiv se choval jako kdyby měl o mně starost. -Počkat. Já jsem s ním mluvil?!- Nechápu proč jsem s ním mluvil s každým jiným dementním člověk jsem neprohodil ani slůvko. Zacítil jsem něco studené dotýkat se mé doškrábané ruky. Když jsem se podíval, tak mi ten kluk přiložil na ruku nějaký menší ručník zřejmě s nějakou mastičkou. Nebudu si nic nalhávat, bylo to docela příjemné. ,,Je to takhle lepší? Není správné samého sebe poškozovat. Tahle mastička sklidní bolest jak na rukou, tak i bolest od injekcí. Primárně to je pro zaměstnance, ale nemůžu se dívat na to, jak trpíš." Udiveně jsem se na něho díval a po chvilce jsem se zase zahleděl do prázdnoty. ,,Yuichi.." ,,Cože?" ,,Jmenuju se Yuichi.."  

Vyšlo z něho jak jse jmenuje a já zůstal v údivu. ,,Yuichi? Heh, to je roztomilé jméno." -Co to jsem to teď sakra řekl?!- ,,Sice si to nemyslím, ale děkuju.." Na jeho tváři byl vidět malí náznak usměvu. Aniž bych jsi to uvědomil začali něco hlásit, no já jsem nevnímal a díval jsem se jenom na Yuichiho. ,,Ehm.. Myslím že vás volali na večeři." ,,Ee, co? Na večeři? Jó jasně. Tak se uvidíme zítra! Měj se!" Bez žádné jeho odezvi jsem odešel na večeři.