My Research Project [Yaoi CZ/SK] POZASTAVENO

3. Nemoc anebo city?

Přišel jsem na večeři. Sedl si ke stolu 3 a začal jíst. Vůbec jsem nevnímal chuť jídla a prakticky jsem si dal sousto do úst jednou za 5 minut. Nemohl jsem přestat myslet na Yuichiho. -Jsem hrozně rád, že jsem ten se kterým promluvil. Jsou to dobré zkušenosti.- Po chvilce jsem slyšel, jako kdyby na mě nekdo mluvil ,,Shiro.... Shiro.. Shiro!!" ,,Ee, Ano?" ,,Večeře už dávno skončila! Běž na pokoj!" Seřval mě jeden z vedoucích a mně nezůstávalo nic jiného, než jít na pokoj. Na pokoji jsem si lehl na mou postel, vzal do ruky pracovní tablet a šel se podívat, kdy mi zítra začíná směna. ,,Směna mi začína o 9:00 pak o 12:00 mám přestávku na oběd a od 13:00 do 16:00 jdeme do výcvikové haly." Výcviková hala je místo, kde určeného "démona" dají do určeného prostoru odkud se bude muset svými schopnostmi dostat ven. Všechny jeho poznatky o jeho schopnostech se zapíší a příště se změní určený prostor a tohle se zopakuje. Já Yuichiho budu hlídat přes neprůstřelné sklo, které z venčí není vidět, takže "démon" neví, zda ho sleduji nebo ne.   

:Druhý den ráno: -8:00-

-Nehorázně se mi točí hlava.- S tímto pocitem jsem se dokymácel k recepci, abych si označil, že jsem šel na směnu. ,,Hej mladej, cejtíš se dobře?" ,,Jo, Jo.." Po mé odpovědi jsem se zhroutil na zem od bolesti hlavy. Okamžitě mě převezli na ošetřovnu. Když jsem se probudil, neměl jsem vůbec ponětí o čase.  

-Mezitím Yuichi-

-Je 9:15 a Shiro tady pořád není. Počkat, Já ho oslovil jménem?! Proč se o to vůbec starám?!- Do mé cely vlezl nějaký starý oplzlý člověk. ,,Hele ty. Tvůj dozorce před chvílí skolaboval, takže tě mám na starosti já, dokud se neuzdraví!"  Neřekl jsem ani slovo. Ten starý debil si spoza pásu vytáhl bič a začal mě s ním mlátit. Od bolesti jsem spadl na zem. ,,Copak jěště ti nestačilo?!"  Celý zakrvavený jsem ležel na zemi a nemohl nic dělat. -Kdyby tady byl Shiro nic z tohohle by se nestalo. Póčkat! Naco to sakra myslím?! Prožil jsem si i horší věci tak proč?!- Náhle se mi zatočila hlava a já omdlel. Když jsem se vzudil bylo zhruba 11:30. Ten starý muž někam musel odejít. I tak jsem se nemohl od bolesti zvednout a zůstal jsem ležet na zemi.