My Research Project [Yaoi CZ/SK] POZASTAVENO

5. Snaha kvůli mně?

Byl jsem hodně zmatenej z toho, co mi Yuichi udělal. Než jsem stihl něco říct ve hlášení zaznělo, že začíná přestávka na oběd. Chtěl jsem odejít, ale v tom mě Yuichi chytil za ruku a nechtěl pustit. ,,Opravdu musíš už jít?" Zeptal se mě se smutným výrazem v tváři. ,,Jdu jenom na oběd, za hodinku se zase uvidíme. ,,Ale to nebude stejné! Ty budeš někde za zdí! Ani tě neuvidím!" Docela mě překvapilo, jak se chová a to zrovna ke mě. ,,Uvidíme se pak." Pohladil jsem ho pohlavě, jelikož byl docela nižší ode mě a odešel na oběd.  

-Doprdele, co to se mnou k sakru je?!- Řekl jsem si vduchu poté, co jsem ho chytil za ruku. Hned jak odešel mi začalo být z nějakého důvodu smutno. Celou tu dobu jsem ležel na posteli a díval se do stropu. -Do jakého prostoru mě asi dají dneska?- Pomyslel jsem a vzapětí přemýšlel o tom, že tam bude pro tentokrát Shiro. -Mohl bych se pro tentokrát snažit a tím mu vynahradit tu poškrábanou nohu!- Aniž bych se nadál Shiro se vrátil i s těmi hnusnými poutami, které jsou "nutné" pro přepravování "démonů" z místa na místo. ,,Promiň jestli tě to bude bolet." ,,Mě to nevadí, jsem už na to zvyklý." Poté mi na ruce dal ty těsné pouta a přepravil mě do "výcvikové" místnosti.    

Když jsme přišli do místnosti, oddelil jsem se od Yuichiho a šel ho pozorovat přez sklo. Měl jsem při sobě nekolik tlačítek na ovládání terénu. Vybral jsem hornatý terén, kde se bude muset dostat přez různé skáli a další hornaté překážky. Když jsem se díval do statystik, videl jsem že Yuichi je docela pomalý. Nečekal jsem teda, že by dráhu přeběhnul s nějakou unikátní rychlostí. Na přístroji jsem stiskl tlačítko s označením start. Najednou se však Yuichimu oběvil dlouhý ocas a uši podobajíci se nějakému ještěrovy nebo drakovy. Zůstal jsem v šoku protože tohle jsem o něm nevědel. Svůj ocas použil jako brzdu když skákal z hory na horu. Bylo to úžasné. Když jsem viděl jak rychle a nádherně se pohyboval, se mi srdce rozbušilo jako kdyby běželo maraton. Celej terén přeběhl za 3 minuty a 12 sekund. Což byl jeden z nejlepších časú mezi všemi "démonmi". 
Vyběhl jsem z pozorovací místnosti a běžel směrem k Yuichimu. Když jsem k němu přiběhl byl strašně zadýchanej. ,,Tak co? Jakej jsem byl?" ,,Ohromě rychlej! A ty tvoje uši a ocas mají krásné zbarvení! Prostě jsi byl úžasnej!" Po chvilce co jsem si uvědomil co jsem řekl jsem se hrozně moc začervenal. Samozřejmě Yuichi se červenal taky. ,,Yuichi? Ty jsi se snažil.. Kvůli mě?" Zeptal jsem se ho v napětí co asi tak odpoví. ,,Ehm.. No.. Asi ano.." Oba dva jsme se začervenali ještě víc, než předtím. A pak už byl čas odvést Yuichiho zpátky do jeho cely.