Never give up - probíhá korekce

Nová hra

"Bellamy, takhle to dál nejde. Zblázním se z ní."

"Z koho?"

"O kom se tady celou dobu asi bavíme?!" štěkla Clarke celá rozčilená po svém kamarádovi. Seděli v menší hospůdce na kraji města. Clarke si tu už dobrých dvacet minut stěžuje, jelikož od chemické olympiády uplynulo několik dní a Lexa se jí neustále vyhýbá. 

"Měla by ses na ní na chvíli vykašlat a zkusit se poohlédnout jinde. Nebo je druhá možnost... jdi za ní a promluvte si."

"Ty ses snad zbláznil! V žádném případě za ní nejdu," rozčílila se znovu Clarke, ale když se po ní pár lidí otočilo, došlo jí, že nejsou samy a částečně se utišila.

"Už raději půjdu," řekla Clarke a mávla na obsluhu. Přišla k nim mladá servírka, kolem dvaadvaceti. Nebyla moc vysoká, ale měla poměrně vypracované, štíhlé tělo. Vlasy krátké, černé a malý, nevinný úsměv. Pořád se na Clarke dívala s tím svým úsměvem a i po odchodu se ještě ohlédla.

"Měla by sis někoho už najít, co ta servírka? Nemohla z tebe spustit oči."

"Belle, když jsi mě nabádal posledně, málem jsem skončila v posteli se svojí učitelkou," šeptala podrážděně blondýnka, "řekni mi jeden racionální důvod, proč bych tě měla poslechnout."

"Potřebuješ se odreagovat a tahle je fakt pěknej kousek," zazubil se vševědoucně Bellamy. Clarke jen unaveně vydechla: "Tak dobře, ale jestli z toho bude průser, zabiju tě!"

"Z čeho bude průser?" ozvalo se jí u ucha.

"Raven, Octavie, co tu děláte?"

Obě tmavovlásky se po sobě podívaly a naráz odpověděly: "Raven mě pozvala na večeři." "Nic, jen jsme šly na pivo."

Bellamy pozvedl obočí a propaloval pohledem svoji mladší sestru. "Takže proč, že tu jste?"

"Já raději půjdu," řekla Clarke a vydala se ke dveřím. Položila ruku na kliku, ale téměř okamžitě ji zase stáhla a otočila se zády.

Fakt ho zabiju, ale musí se nechat, že je vážně krásná, zamumlala si v duchu a sjela servírku pohledem. Tiše došla k baru, kde slečna zrovna uklízela skleničky.

"Ehm, promiň, chtěla jsem se zeptat, jestli bych tě nemohla třeba někam pozvat?"

Servírka koukla na hodiny a znovu se usmála. "Za deset minut končím, tak jestli se ti chce čekat?" Měla příjemný hlas a upřímné oči. Ač z toho Clarke nebyla moc nadšená, musela sama sobě přiznat, že ta dívka je přesně její typ. Z nějakého důvodu ji okouzlila. 

 A vlastně proč bych nepočkala? Přeci ji chtěla pozvat ven, tak na co teď couvat. Možná to přeci jen nebude tak špatný nápad. Nemůžu myslet pořád na Lexu.  

Mezitím u stolu s Bellamym

Bellamy bedlivě sledoval obě dívky a čekal na vysvětlení.

"Pozvala jsem Octavii na přátelskou večeři, je to snad problém?"

"Ne, proč by měl být?" usmál se Bellamy křečovitě, "A Raven, mohla bys na chvilku?"

Raven popošla za chlapcem dál od lidí a dívala se na něj s vyčítavým pohledem. Moc dobře věděla co přijde.

"Už jsem ti to říkal. Je mi jedno, co děláš a s kým to děláš, ale mojí sestry se ani nedotkneš. To znamená, že se od ní budeš držet dál. O je na kluky a ty jí nezlomíš srdce, jen proto, že se zrovna nudíš! Takže jen přátelská večeře, jinak si mě nepřej."

"Ale Belle, já..."

"Ani se jí nedotkneš, jasný?!" zavrčel a vydal se zaplatit, aby mohl co nejdříve vypadnout, pročistit si hlavu...

Pohled Clarke

Dnešní den se nemohl povést víc. Venku sice začínalo přituhovat, ale stejně bylo hezky. Tohle počasí mám ráda. Lidí venku ubývá a já se procházím tmavými ulicemi. Dnes je ale něco jinak. Dnes nejdu sama. Celou dobu vedle mě cupitá štíhlá černovláska a nyní i její zlatý retrívr jménem Jack. Jak jsem zjistila, Tyler, má dnešní úžasná společnost dělá v hospodě brigádu, miluje hudbu a knížky. Šly jsme si dát ještě horkou čokoládu a já ji doprovodila až domů. Celý večer se spolu něčemu smějeme, ani jsem netušila jak snadné to může být.  Milé překvapení bylo, když mi řekla, že má psa. Zeptala se mě, jestli se s ní nechci ještě projít, když ho bude venčit a já neodolala pokušení. Jack si mě moc nevšímal, ale svoji paničku poslouchal dokonale.

"Zkus mu dát tohle," řekla Tyler, když mi podávala piškot. Podívala jsem se na ní nejistě a ona jen kývla.

Zavolala jsem na Jacka a ten se po mně ohlédl. Nejspíš se divil, co po něm někdo jako já chce, ale když uviděl piškot a slyšel, že ho volám k sobě, vydal se přímo ke mně a to neskutečnou rychlostí.

"No bezva, zrádče," zabručela Tyler, která to celé se smíchem sledovala, "ty bys mě vyměnil za jídlo?" 

Pes zhltl piškot a štěkl, přičemž mně olízl celou ruku. To Tyler rozesmálo ještě víc, ale vytáhla z kapsy papírový kapesníky a já jeden s vděkem přijala. Z parku jsme šly k ní domů, když se naše ruce několikrát dotkly. Stejně jako ona jsem věděla, že to není náhoda. Ve chvíli kdy jsme šly znovu blíž a dotkly se, jsem se rozhodla. Lehce jsem ji vzala za ruku. Ona se na to jen usmála a lehký stisk mi oplatila. Pomalu jsme došly až k jejímu domu. Vytáhla z kapsy propisku, vzala moji ruku do své a v rychlosti mi na ruku načmárala její telefonní číslo.

"Budu ráda, když se ozveš," řekla jen a na moment se otočila, hned na to se ale znovu podívala na mě. "Děkuju za dnešní večer, Clarke," naklonila se ke mně a dala mi pusu na tvář. Zůstala jsem stát jako přikovaná, zatímco ona si to kráčela ke vchodovým dveřím.