My Research Project [Yaoi CZ/SK] POZASTAVENO

9. Vyznání

Ráno jsem se probudil s hroznýma bolestma. Když jsem se otočil viděl jsem, jak vedle mě roztomile spinká Yuichi. Mírně jsem ho pohladil ve vlasech a řekl mu, aby se probudil. ,,Yuichi, probuď se." Když se probudil první, co udělal bylo to že mi dal jemnou pusu na tvář. Já jsem se malinko začervenal a pusu mu oplatil. Bylo na čase, abych ho odvedl zpátky do cely. Nenápadně jsme proběhli zpátky a drželi jsme se za ruce. Když jsme byli v jeho cele, rozlehlo se hrobové ticho. Bylo už 8:50 a za chvíli mi stejně začínala směna. V hlavě jsem si to nechal chvilku uležet. Došel jsem k názoru že.. jsem se jednoduše do Yuichiho.. zamiloval. Otázkou teď bylo jestli to ke mě cíti stejně. Nic jiného než vyznat jse mu mi nezústávalo. ,,Y-Yuchi?"

Když mě zavedl do své cely sedl si oproti mě a celou místností zavládlo hrobové ticho. ,,Y-Yuichi?" zeptal se mě Shiro nejistě. ,,Ano?" ,,Musím ti něco říct.." ,,Nó a co?" přišlo mi to divné, hodně se klepal, nevypadalo to na moc dobrou zprávu. I tak jsem chtěl počkat než něco řekne. Pak vstal a chtěl něco říct. ,,Za...Za...z..." Hrozně jse mu třasli nohy. Bál jsem se že spadne. Tak jsem ho pro jistotu chytnul za pás. On si své ruky položil na moje ramena. 

Bál jsem se. Tak jsem vstal. ,,Za...Za...z..." nic víc ze mě nevyšlo. Hrozně moc se mi od stresu klepali nohy. Pak mě chytil za pás a já mu položil svoje ruky na ramena. Dívam se na mě tím jeho rozkošným pohledem který jako kdyby říkal -,,Co? Nechápu."- 

Díval se na mě a hrozně se červenal. Ničemu jsem nechápal. Pro jistotu jsem se ještě jednou zeptal. ,,Cože jsi mi to chtěl říct?" ,,Já...jsem..se...z...za..." Opět mi toho moc neřekl.

-Proč to ze mě jde tak těžce?! Takhle se nikam nedostanu.- Bylo mi jasné že jsem to musel říct na rovinu jinak to nepochopí. V duchu jsem si začal odpočítávat čas kdy to řeknu. -3... 2... 1...- ,,Zamiloval jsem se do tebe!" -konečně jsem to ze sebe dostal ale v zápětí jsem si všimnul že Yuichi začal brečet.

,,Zamiloval jsem se to tebe!" Když jsem tohle slyšel automaticky jsem se rozbrečel. Nechápal jsem proč, ale měl jsem velkou radost. Shiro mě pak hodně silně objal a já mu brečel na ramani s tím že jsem stál na špičkách. ,,Taky tě miluju!" Poté, co jsem dostal ze sebe tuhle větu, se Shiro stejně jako já rozbrečel. Pak jsem jen uslyšel někoho běžet od mé cely. ,,Shiro někdo nás sledoval!"