Secret of the Family vol. 2 [Marvel ff] CZ

Část 26. - Žárlivec

Na začátek: Happy Fathers day!

-------

Prudce jsem otevřela oči a vystřelila do sedu. Dýchala jsem zrychleně a před očima se mi zatmělo. Nahnula jsem se dopředu k mým nohám a vzala hlavu do rukou. Nedokázala jsem nic vnímat. Neměla jsem ani ponětí, kde jsem, co se děje a vlastně mě to ani moc nezajímalo.

Promnula jsem si oči a podívala se před sebe. Že bych... Ne. Anebo ano? Je to možné? Že by ten sen skončil? Podívala jsem se doleva, protože napravo byla stěna, a já seděla v Milánu na gauči. Spustila jsem nohy z gauče, ale stále jsem nemohla uvěřit. Z toho všeho nadšení, že ta noční můra skončila, jsem se musela pousmát.

A taky pousmála, ale poté na mě dopadla jiná tíha, která mě donutila znovu svěsit rty. Byla to tíha mých myšlenek, lépe řečeno vzpomínek. Celý ten zážitek ve snu byl tak skutečný, realistický. Nedokázala bych ho odlišit od reality.

Tedy, kdyby se neodehrával na Zemi. Kdybych si vysnila Miláno, Xandar, nebo jakoukoliv jinou planetu, nepoznala bych to. Znovu jsem složila hlavu do rukou a musela se zamyslet. Nad smyslem celého snu.

Začala jsem si v hlavě do detailu probíratcelý rozhovor s Aetherem, ale vtom mě vyrušil Peter. „Hej jsi v poho?" zeptal se a vzal nějakou věc, která vypadala jako předchůdce klíče z šedesátek.

Trochu jsem se lekla, ale už jsem si tak zvykla, že jsem jen pomalu zvedla hlavu a nesoustředěně řekla: „Co," udělala jsem pauzu, protože mi napoprvé nedošlo, co říkal, ale teď už jsem si to uvědomila, „ehm, jo, jsem v pohodě." Peter se už nadechoval, aby něco poznamenal, ale vmžiku se zastavil. Jen jeho oči se čím dál, tím vícvykulovaly. Jako kdyby viděly něco neobvyklého... ale co?

„Co je?" zeptala jsem se možná až moc drsně, ale co mám dělat, když na mě čumí jak na idiota.

Rychle zavřel pusu, která se mu za tu dobu malinko pootevřela, zamrkal a zatřásl hlavou, jako když z ní chci dostat nějakou nemravnou myšlenku. Třeba... No, radějitoho nechám.

Znovu se nadechl a opatrně, pomalu, začal mluvit: „Tvoje," zarazil se, přičemž se mu klepala ruka, jíž na mě ukazoval, a já hned pochopila, že myslí moje vlasy. Rychle jsem si je přehodila do obličeje a zjistila, že se Aetherovi nějak podařilo změnit i v reálném světě, ale pořád si říkám... Jaký to mělo sakra smysl?!

Rukou jsem si je pročísla, aby mi nevadily ve výhledu na Petera a poznamenala: „To bych být tebou neřešila."

Peter nevěděl, jak mi odpovědět, proto jen párkrát zamrkal a nejistě řekl: „Dobře," znovu se zarazil, ale já ho obličejem vybídla k pokračování. Vydechl, „co má vlastně ten tvůj známý s Gamorou?" Co by měl mít co Loki s Gamorou? To by nedávalo smysl. Další věc, co tu nedává smysl.

Zamračila jsem se a podívala se mu do očí, přičemž jsem malinko naklonila hlavu na stranu. „Co by s ní měl mít?" Teď mi tedy Peter příjde docela dost majetnický, ale tak je to jeho přítelkyně. Zajímalo by mě, jestli takhle někdy o mně mluvil Owen. No, raději na něj nebudu myslet, nebo se ještě rozbrečím.

„Že se spolu teď hodně bavili," řekl a posadil se přede mě na židli, jako kdyby to byl nějaký detektiv vyslýchající podezřelou osobu z vraždy, přestože o ní ta podezřelá nic nevěděla.

Poposedla jsem si, protočila očima a možná trošku bezmyšlenkovitě a líně odpověděla: „Nenávist, postupně se měnící v porozumění a spříznění? Spíše jen to porozumění." Teprve poté, co jsem to dořekla, jsem si uvědomila, že to mohlo vyznít špatně, protože Peterův obličej se pomalu měnil v naštvanou grimasu. To bude zase průšvih.