Podlehni, a já tě dostanu!

Vždyť přece o nic nejde.

Odehrával se rok 2012,  já a moje kamarádka Eliška jsme byly malý, bezstarostný holčičky který bydlely ve stejný vesnici, byly jsme nejlepší kamarádky a naše jediná starost byla ta, když jedna z nás nemohla ven. 

Když dětem ukážeme svět internetu, ne vždycky to musí dopadnout úplně dobře, stejně jako tomu bylo v našem případě. Tipovala bych, že náš příběh začíná na začátku jednoho z mnoha jarních dnů, kdy jsme narazily na, v tu dobu relativně novou věc, jménem Ask.fm. Fungovalo to něco jako fórum, kdy se Vás kdokoliv mohl zeptat na cokoliv, jenže aby to fungovalo, musely jsme se přihlásit. Po několika minutách rozmýšlení jsem do přihlašovací kolonky napsala něco ve smyslu skolnikocicka, protože jsem nikde nechtěla uvádět svoje osobní údaje, a tak jsme to všechno hodily na Elišku. 

Uběhlo pár dní, a všechno fungovalo tak jak má, dostávaly jsme otázky, sem tam si odpověď přikrášlily, a měly jsme z toho celkem i srandu. Všechno se nějak prolomilo, když lidi co s náma chodili na stejnou základku, zjistili, že jsme to my 2, potom začalo to pravý peklo. Už to nebyla převaha pozitivních otázek, ale sprostých a hnusných nadávek, a i když to byly jenom napsaný slova, dokázaly ublížit na hodně dlouhou dobu. Na pár let jsme nad naším účtem zanevřely, a pro mě přišla velká chvíle, přijímačky na střední školu.