Lilly: Iron Man's Daughter (CZ) ✓

30.

„Co myslíš tím, že tam není?!" Z mého přemýšlení mě vyrušil Tonyho rozčílený a panický hlas. „T'challo...přísahám, že...Jak to, že nevíte, kam letěla?! Děláš si srandu?!" Svraštil jsem obočí, rychle se zvedl ze židle a následoval jeho rozléhající se křik. „Vzala si jeden z našich Jetů a nějaké zbraně, ale nevíme, kam měla namířeno. Shuri říkala, že byla na cestě domů a už je to skoro týden. Měla se ozvat." T'challovo hlas se odmlčel. „Omlouvám se Tony, ale nejspíš nějak musela vyřadit sledovací zařízení, stejně tak i její náramek. Ani jedno nereaguje, ale to neznamená, že končíme s pátráním. Pokud bude něco nového, ozvu se."

Když Tony ukončil hovor, s povzdechem si promnul obličej a sedl si do křesla vedle pohovky. „Děje se něco?" Zeptal jsem se a postavil se před jeho předkloněnou postavou. Lokty měl opřený o stehna dlaněmi si držel hlavu. Uchechtl se, vzhlédl a s odstupem si mě prohlédl. „Ty se asi nikdy nenaučíš neodposlouchávat cizí hovory, co?" Zvedl jsem oči v sloup a ruce si založil na prsou. „Co se stalo?" Ignoroval jsem jeho kousavou poznámku a rozladěnou náladu. Nadechl se a rukou si promnul oči. „Vypadá to tak, že moje milovaná dcera se vypařila z povrchu planety. Nikdo neví kde je a kam zmizela." Zamračil jsem se, ruce svěsil podél těla a narovnal se. O čem to mluvil?

„Co myslíš tím, že zmizela?"

„No to, že se prostě vypařila, chytráku! Vzala si jejich loď, ale nikdo se nemůže nabourat do systému. Musela ho nějak heknout." Tony znovu povzdechl, zakroutil hlavou a zadíval se mi do tváře – což se stávalo málo kdy, vzhledem k naší historii – a semkl čelist. „Jen doufám, že je v pohodě. Chápal bych, kdyby chtěla mít chvíli pro sebe. Tomu rozumím, ale aspoň se mohla dát vědět." Promnul si rukou bradku a kousl se do rtu. „Naposled když jsem ji viděl, tak ani nevěděla, kdo jsem a teď je bůh ví kde." Vyhodil ruce do vzduchu, zapadl do křesla, opřel se hlavou o opěradlo a zavřel oči. Na rtech mu však pohrával nepatrný úsměv. „Bože, chybí mi ty časy, když byla puberťák." Pousmál jsem se, ale můj úsměv se vypařil, jakmile mi hlavou začaly vířit negativní myšlenky. „Co tě trápí, Terminátore?" Povytáhl obočí a se zvědavostí se na mě podíval, když si všiml mého zamračeného výrazu. Uvelebil se do pohodlnější pozice a ruce si nedbale ovinul kolem trupu. „Ten tvůj výraz se mi nelíbí. Ne, že by ses mi normálně líbil..." Probodl jsem ho pohledem, Tony se uchechtl a nadzvedl ruce. Když ho jeho sarkastická a vybíravá stránka posunula do pozadí, odkašlal si a na tváři měl seriózní výraz, který znamenal, že to myslel opravdu vážně. „Ne, teď vážně..." Začal a bradu zvedl mým směrem. „Co to je?" Povzdechl jsem a rukou si vjel do vlasů. „Nemám z toho dobrý pocit, Tony. Nebojím se, že se jí něco stane, protože vím, že se o sebe dokáže postarat, ale nelíbí se mi ten pocit, že má něco zlého v plánu." Přiznal jsem a zadíval se mu do jeho tmavě hnědých očí, které byly tak moc podobné těm té ženy, kterou jsem bláznivé miloval, jen její byly o dva odstíny světlejší, skoro bych řekl, že jantarové.

„Pane Starku, máte příchozí hovor." Ozval se Friday hlas.

„Kdo volá?" Zeptal se otráveně Tony.

„Obávám se, že číslo je skryté, pane."

„No dobře. Vezmi to."

Tony se zvedl a podíval se na mě a já nadzvedl ramena. „Ahoj, tady Lilly. Jsem v pohodě, takže o mně nemusíš mít strach. Jsem si jistá, že už nejspíš víš, že nejsem ve Wakandě a taky to, že jsem ukradla jejich loď a že mě hledáš...tak bych tě chtěla poprosit, abys to nedělal, ok?" Uchechtla se na druhém konci, a když jsem zaslechl její smích, cítil jsem, jak mi v hrudi srdce poposkočila štěstím. Bože, jak mi chyběl její smích.

„A pokud se o to pokusíš, nejsem si jistá, že se ti to hned tak podaří..." Odmlčela se.

„Friday, zjisti, odkud volá. Hned!" Nařídil Tony a zastavil se u ostrůvku v kuchyni.

„Jistě pane. Už na tom pracuji."

„Vsadila bych všechno, že se právě teďko snažíš zjistit, odkud volám." Zasmála se, ale její smích nebyl tak bohatý; nebyl upřímný. Zamračil jsem se. Nelíbilo se mi, kam ten hovor směroval. „No nevím, jestli se ti to povede..."

„Pane, vypadá to, že hovor byl předem nahrán. Více informací bohužel nemám."

„Zatraceně, Lilly Marie Starková!" Vykřikl naštvaně Tony a ve svém záchvatu vzteku a frustrace nad chováním své dcery z pultu shodil skleněnou mísu s ovocem.

„Mám tě ráda, tati. I přesto všechno, co mi udělala, se nehodlám vzdát. Naučil si mě, jak bojovat a být silná. A navíc jsem Stark, máme to v krvi." Chvíli následovala dlouhá pauza, než se na druhé straně hovoru ozvalo tiché povzdechnutí. „Chápu, že si na mě musel být naštvaný, když jsem s ní odešla...ale chtěli zpátky Barnese a to jsem nechtěla dopustit. Steve ho zrovna dostal zpátky a nechtěla jsem, aby přišel o svého nejlepšího přítele...znovu." Tony se ke mně otočil, a kdyby pohled mohl zabíjet, už by bylo dávno po mně. „A taky možná máš pravdu." Zasmála se, ale v jejím hlase mohl být slyšet smutek a pláč. „Nevím, proč a jak...ale zamilovala jsem se do něj a on byl to jediné spolu s tebou, na co jsem přesto všechno nemohla zapomenout. Když se mi nezdálo o tobě, byl to on...Bože zní to tak divně!" Znovu se zasmála, představoval jsem si ji, jak si hřbetem ruky utírala promáčené tváře a na rty měla zvednuté do úsměvu. „Vrátím se domů, jakmile dokončím to, co jsem měla udělat už dávno. Takže tě prosím, nehledejte mě. Budu v pořádku. Musím dokončit svůj úkol. Mám tě ráda, tati. Pozdravuj ostatní. Měj se hezky." To byla její poslední slova, než se rozeznělo hrobové ticho. Vzduch v celé místnosti najednou ztěžkl a atmosféra by se dala krájet nožem. S opatrností a vypočítavostí jsem sledoval každý jeho pohyb, mimiku spolu s řečí těla a jakékoliv škubnutí svalu, i když bylo sebemenší. Tony se narovnal, odkašlal si a rozmrzele se chytil kořen nosu. Nebyl jediný, koho její hovor rozrušil.

„Dobře...musíme zjistit, co myslela tím, že musí dokončit svůj úkol." Vydechl Tony a rozešel se ke vchodu ven ze společné místnosti. Párkrát jsem zamrkal, abych se zbavil té lehké mlhy před očima, rukou si upravil vlasy a odkašlal si. „Myslím, že vím, co tím myslela." 

****************************

****************************

****************************

Lidičky, zbývají už jenom poslední 4 díly...O_O

A jsem si stále jistá, že mě v příštím díle někteří z vás opravdu začnou nenávidět...

No co, ale to už k životu patří. :-D ;-)

Přeji hezký zbytek dne,

Paris-99