🖤13

378 21 15
                                    

Blackie:

Když naše objímání skončilo, tak se mi všichni posadili dokola na kraj postele a nastalo trapné ticho. Jen jsme na sebe všichni mlčky zírali. Nemůžu tomu uvěřit.
Já mám rodinu..., ta kterou všichni nesnáší. A už je to tu znova, opět cítím jak mi po tvářích stékají slzy. Jake... táta..., který sedí nejblíže ke mně, se nakloní a znovu mě obejme.

"Neplakej...holčičko moje, teď už se nemusíš ničeho bát, už bude jen dobře."

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Jun 23, 2019 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

🖤Blackie🖤 [BVB]Kde žijí příběhy. Začni objevovat