Despair (Korekce)

15. Část

Louis se mi ztratil v davu a já se rozhlížela, jestli náhodou o něho nezavadím pohledem. Potřebovala jsem se ho nutně zeptat, proč se rval s tím klukem. Chodila jsem v kruhu a snažila se ho najít, ale jako by se vypařil. 

Prodírala jsem se mezi ostatníma. Na parketě se na sebe všichni tlačili svými propocenými těly a vlnily se do rytmu hudby. Moje výhoda byla ta, že mě nemohl nikdo popadnout a zatlačit na parket. Sápat se na mě a chtít po mně něco, co by se mi ani zdaleka nelíbilo.

Došla jsem na druhý konec, kde pouštěl nějaký chlápek hudbu. Postavila jsem se na špičky, abych lépe viděla, ale to mi nebylo vůbec platné. Po hodné chvíli, kdy jsem ho hledala, ale bez úspěšně, jsem se přidala k ostatním a trochu si zatancovala. Nikdy jsem většinou nikam nechodila a teď, kdy mě nemohl nikdo vidět, mohla jsem si to pořádně užívat.

Pořádně jsem se do toho vžila a tančila, jako ostatní. Skákala jsem a nehorázně mě to bavilo. Užívala jsem si to, a to bylo pro mě v tu chvíli hlavní. Nějakým nedopatřením jsem se dostala na kraj parketu a poskakovala tam. Otočila jsem se a zahlédla Louise, jak mě pozoruje. Usmíval se a já mu zamávala.

Zamával mi nazpět a já viděla, jak na něho mluví ten roztomilý blonďatý kluk, který se mi líbil už od začátku. Byl takový jiný než ostatní. Působil nehoráznou roztomilostí a připomínal mi anděla s černými křídly. Louis se na něho podíval tázavým výrazem a pak zatřepal hlavou. Já si jich raději přestala všímat a vnímala jenom tu hudbu. Točila jsem se dokola a poskakovala radostí. Nehorázně mě to bavilo a cítila jsem se u toho tak uvolněně.

„Nemáš už dost?" Zaslechla jsem, jak na mě někdo křičí a prudce se stočila na stranu. Zakroutila jsem hlavou do záporu a podívala se na Louise, který stál kousek ode mě a smál se. „Neměl bys na mě mluvit, jestli nechceš být za blázna a jestli chceš tančit, tak si najdi nějakou, která jde vidět!" zakřičela jsem nazpět a on se uculil.

„A kdo říkal, že chci tancovat s tebou?" vykřikl a já přestala tancovat. Nadzvedla jsem jedno obočí a poté na něho vyplázla jazyk. „Tak mě neruš!" zakřičela jsem na něho a otočila se. „No tak dobře, chci s tebou tančit," přiznal se a já se na něho otočila. Usmála jsem se a přiblížila se k němu blíže.

Roztančila jsem se a on začal spolupracovat. Tak ráda bych se ho dotkla, ale nemohla jsem. Musela jsem si držet odstup a ani nevím, jestli by to šlo. Už jenom, že jsme takhle spolu tančili, bylo pro mě dost zajímavé. Neřekla bych, že on vůbec ví, co to tanec je. Zničehonic hudba na chvíli utichla a já se zastavila. K Louisovi se přiřítil Niall a různě házel rukama do stran.

„Co se stalo?" zahučel Louis a nespokojeně se na mě zadíval. Stoupla jsem si vedle Louise a pozorně je poslouchala. „Musíme ven a rychle. Je tam Luke a dostal šílený záchvat. Museli jsme ho vyvést, jinak by nás vyhodili," vyhrkl ze sebe a já hodila ustaraný výraz. Doufám, že se mu nic nestalo. Louis se rozběhl a já běžela za ním.

Vyběhli jsme ven a můj zrak padl na Luka, který klečel na zemi a doslova ho pohltil hysterický pláč. Klekla jsem si vedle něho a svou rukou mu přejela po zádech. Škubl sebou a podíval se na Louise a ostatní.

„Co se děje?" zeptal se ho Louis a klekl si před něho. „Moje sestra. Nemůžu ji nikde najít. Omlouvám se, že jsem vám zkazil večer, ale ona pro mě znamenala hodně, aniž bych jí to někdy řekl. Do očí jí řekl, že ji mám rád a nedám na ni dopustit, a co se stalo. Nemám ji při sobě a chybí mi. Už jsem to prostě nevydržel. Zítra ji jdu hledat," pronesl rázně a narovnal se. 

Já nevydržela pohled na svého bratra a vypustila ze sebe přidušený vzlyk. Louis se na mě podíval a zamračil se. Já jen klečela u Luka a vydávala děsivé zvuky.  Zařezávaly se mi hluboko pod kůži, projížděly mnou a já se celá roztřásla. Bylo to poprvé, co jsem pocítila nával hněvu a zoufalství tak silně, že jsem to musela dostat ven, jinak by mě to zničilo.