„Jsem tak vynervovaná..." Povzdechne si Ema a zase se podívá do skříně, jestli nenajde lepší tričko.
„Nejsi sama...jsem tak natěšená a tak, ale stres je velký..." Uchechtnu se. Ema přikývne.
„Samozřejmě. Uvidíme někoho, do koho jsme byli 2 roky platonicky zamilované..."
„Ehm...co když nebyli? Co třeba...Honza a Jakub?" Povzdechnu si. Honza a Jakub byli kluci, kteří se nám chvíli líbili, ale to je pryč.
„Jakub byl chyba, a byl to-teda je- debil." Usměje se. Přikývnu.
„Neasiii, to samé i Honza." Protočím očima.
„Jsem tak ráda, že spolu nechodíme do společné školy." Uchechtne se.
Ema vezme do ruky tričko s krátkými rukávy a tázavě se na mě podívá. Zakroutím hlavou.
„Tohle tričko se nehodí s tvým džínům." Rázně odpovím. Zamračí se.
„Tak jaký?" Ukáže na hromadu triček a cropů položených na posteli.
„Kámo, jdeme jenom na koncert." Povzdechnu si.
„A na M&G." Upozorní mě.
No jo vlastně, sorry Emo.
„Taky se nemůžu dočkat, ale přece je jedno jestli si vezmeš, tohle tričko" Ukážu na černé triko. "nebo tohle." A nyní ukážu na bílý croptop s potiskem červené barvy.
„Mám takový pocit...že klukům na vzhledu záleží." Zkříží si ruce na prsou.
„Ehm, a? Budeme jenom jedny z hloučku fanyn..."
„Které mají M&G." Dořekne. Protočím očima a pak ze své poloviny skříně vytáhnu středně dlouhé červené tričko s černým nápisem.
„Tohle si vem." Podám jí ho. Podzvedne obočí a hned se převlékne do svého outfitu (doladěného mnou samozřejmě).
„No teda, nevěděla jsem, že máš takovej vkus." Zasměje se. Pokrčím rameny.
„Ani já ne. Vypadáš skvěle." Černé uplé džíny, nad kterými se dokonale vyjímá (moje) červené tričko. Boty si vezme černé Vansky a ještě červený náramek (z jejich merche samozřejmě).
„Díky, co si vezmeš ty?" Zeptá se mě.
„No...asi tohle." Ukážu na svojí postel, kde mám klasické džíny, bílé tričko a Nike boty.
„No to teda ne." Zaúpí Ema.
Hups...
„Co? Vždyť je to pohodlné oblečení, nebo co ti vadí?"
„Musíš vypadat stylově. Chce to šaty." Usměje se a namíří si to k mojí půlce skříně.
„Šaty??" Zopakuji. Proč sakra šaty?
„Tyhle." Vezme červené středně dlouhé šatičky. „Jako pro princeznu."
„Ještě mi sežeň prince." Uchechtnu se.
„Ten na tebe čeká. Marcus z tebe nespustí oči, to ti slibuju." Mrkne na mě.
Ehm, Emo?
„A jaké boty prosímtě?" Zeptám se. Ukáže na mé adidasky.
„Fajn no..." Obleču se do připraveného oblečení a otočím se dokola. „Líbí?"
„To je bomba." Vydá ze sebe Ema.
„Taky kdo mi poradil, že jo." Zasmějeme se. Pak se ještě nalíčíme, ale ne moc.
„Hejbni." Řekne mi Ema a už otevírá vchodové dveře. Rychle si chci nasadit botu, ale tou druhou si přišlápnu tkaničky, toho si samozřejmě všimnu, až když udělám krok.
