what is true love?✔️

15. musíme jet

Po Taylerovo odchodu už se mi nepodařilo znovu usnout, tak jsem si vlezla na balkon, usadila se do již zmiňovaného modrého křesla z půdy a s cigaretou v ruce se napila čerstvě uvařené kávy. Sluneční paprsky mě jemně šimraly v očích a nebýt toho otravného holuba někde na střeše, cítila bych se jako ve filmu.

Po necelé hodině se zatáhlo a začalo pršet. Na pláč to bylo počasí jako dělané. Skoro jsem nespala a hlava mě bolela jako po výbuchu, tak jsem si jen zalezla do horké sprchy a snažila se ze sebe smýt všechno, včetně toho strašného smutku a výčitek, že jsem za Zackem nedošla už na té party a raději se bavila s Justinem. Přeci jen, mohla jsem být na té lavičce místo Julii já, i když tedy ne, že bych o to nějak stála..

***

Před devátou ranní jsem si sedla do obýváku. O tom, že v Brooklynu někoho surově zavraždili jsem se dozvěděla až ve zprávách, které jsem si zapla k plechovce nakládané kukuřice ze samoobsluhy za dva dolary.

Zrovna, když jsem vyškrabávala poslední zbytky, někdo zazvonil. Nejdřiv jsem vůbec nechtěla vstávat, neměla jsem na lidi už ani pomyšlení, ale když zvonění a klepání nepřestávalo, rozhodla jsem se dojít otevřít.

,,No joo, už jdu!" Křikla jsem a vzala jsem za kliku. Do domu hned vpadl udýchaný Justin. ,,Snad nehoří." Uchechtla jsem se a bouchla ho pěstí do vypracovaného ramene. ,,Můžu.. Trochu vody? Celou cestu jsem běžel.." Justin sotva popadal dech, stál s pokrčenýma nohala na schůdku v předsíni a podepíral se rukama v kolenou. ,,Jasně, posaď se tam.." Vychrlila jsem ze sebe a ukázala na pohovku v obýváku. Mezitím jsem doběhla do kuchyně napustit vodu.

,,Co se stalo?" Křikla jsem od linky a otočila se na Justina, sledujícího televizi. Vypadalo to, že mě moc nevnímá, tak jsem se posadila vedle něj. Celou sklenici vypil až do dna a s hlasitým dopadnutím ji položil na stůl.

,,Tak co se děje?" Pořád jsem si držela optimistický pohled na věc, ještě jsem nevěděla, co se děje. ,,Mám... Tedy vlastně, máme problém." ,,Jakej?" ,,No.." Justin nervózně polkl. Zvedla jsem obočí. ,,Týká se to Zacka a toho.. Mýho činnu včera. Zavolali si nás na policii." ,,Cože?" Trochu jsem vykřikla a zakryla si pusu. ,,No jo.. Moc se ti omlouvám, nechtěl jsem tě do toho navlíknout, je to... moje chyba." ,,To ne." Položila jsem mu ruku na rameno. ,,Udělal si to kvůli mně, já si toho vážím, ale ponesu si za to následky, jako ty. Takže pojedu s tebou. Kdy to vlastně je?" ,,Už dneska." ,,Co? Tak počej, jdu se obléknout, ty zatím dojdi pro auto." Justin bez řečí kývl a vyběhl pryč na ulici.

Tohle bude problém..

***

Nasoukala jsem se do světle modrých, roztrhaných džínů značky Lewis, které jsem na sobě měla naposledy tak před rokem. Postavu jsem si držela pořád stejnou, ale s mým téměř každodenním nošením volných mom's jeans nebo boyfreindek jsem si na obepnutí stehen úplně odvykla. Do nich jsem zastrkala tričko s fotkou Beatles na Abbey road, upletla si dva copánky, na nohy nasoukala, jako skoro každý den, černé, kožené kanady a přes sebe hodila tmavou, manšestrovou bundu. Lehce jsem se namalovala, abych na policii alespoň nějak vypadala a seběhla dolů, na ulici, kde už čekal Justin, v nastartovaném autě.

Nasedla jsem a zapla si pás. Justin na mě zůstal jen přímo hledět. ,,Co se děje?" Řekla jsem trochu udýchaným polohlasem a usmála se. ,,Sluší ti to." ,,Děkuju.. Tak, jedeme?" Justin kývl a rozjel se do města.

***

,,Tak co, připravená?" Nervózně jsem klepala nohou a když se Justin zeptal, zvážněla jsem ještě víc. ,,Ale.. Jo, jasně. Jen se bojím." ,,To bude dobrý Amy. Všechno dobře dopadne."