,,Letadlo z Toronta do Los Angeles stroskotalo! Dne 15.9 proběhne konzultace s příbuznými cestujících. Zatím nebylo nalezeno žádné živé tělo, ale zcela to nejsou všichni! Bylo nalezeno 74 mrtvol a celkový počet pasažerů byl 250" řikala moderátorka zpráv s neuttálním výrazem v obličeji. Ona své pocity skrývala, no já jim nechala volný průběh. Po mé tváři teklo nespočetné množství slz. Proč? Můj snoubenec letěl od své rodiny z Toronta sem za mnou do Los Angels. Toto měl být jeho zpáteční let.. Jeho tělo se sice ještě nenašlo, ale jaká je pravděpodobnost že by přežil pád letadla? Velice malá, možná tak 1% ze 100%. Ale i tak, já věřím! Třeba to vše je jen sen a já se z něj probudím..
Začalo mi být z toho všeho špatně. Vypnula jsem televizi a šla do koupelny, kde jsem si napustila příjemně teplou vodu. Svlékla jsem se a oblečení hodila do koše na špinavé prádlo, poté jsem zastavila tekoucí vodu a vlezla si do vany.
*
*
Sedla jsem si na postel a přemýšlela, co budu dělat. Nic se mi nechtělo, ale i přes tu nechuť jsem si vzala notebook a udělala všechnu práci až do soboty. Rychle jsm se koukla na facebook, kde už všichni psali příspěvky a zprávy tipu "Upřímnou soustrast" nebo ,,Je nám Justina moc líto!". Slzy se mi opět vhrnuly do očí. Zaklamla jsem noťas, položila ho vedle na noční stolek a lehla si. Chvilku trvalo usnout, ale podařilo se. Ponořila jsem se do říše snů, nebo snad nočních můr?
*
*
Ráno jsem se probudila na sluneční paprsky v očích. Otočila jsem se na prázdnou stranu postele a uviděla něco divného.
,,Justine?" udivila jsem se. Co tu dělá? Byl to snad vážně jen sen?
,,Ahoj" řekl klidně a s úsměvem na tváři. Nezdálo se, že by to byl člověk, byl trošku průhlednější, bledý.. Možná to je duch! Ale to by znamenalo, že Justin je mrtvý.
,,Ne, řekni, že nejsi mrtvý!"
,,Já nevím" řekl klidně a stále se na mě koukal zamilovaným pohledem.
Po mých tvářích začalo stékat nespočet slz, které nešly zastavit. To nemůže být pravda! On nemůže být mrtvý!
