Postupem času se stmívalo a to nastávalo jediné - Jayův odjezd. Oba dva jsme si to až moc dobře uvědomovali a nechtěli jsme, aby se to stalo. Bohužel čas byl proti nám a jak se říká, všechno hezké jednou končí.
Stáli jsme před dveřmi mého domu, když nastával čas odloučení. Justin mi říkal, že cesta do jeho cíle trvá 5 až 6 hodin, což znamená akorát na odjezd. Za pár minut mu jede autobus a i přesto stále semnou stojí u mého domu a nechce se rozloučit. Kdo by taky chtěl odjíždět, když jsme se poprvé setkali?
Naše první setkání jsem si představovala delší, ale i tak jsem neskutečně ráda, že se tu zastavil a já ho mohla vidět, slyšet, cítit, dotýkat se ho. Představuje v mém životě nenahraditelnou roli a já jen tiše doufám, že to tak zůstane napořád. Kruci proč žijeme v Americe, kde je plnoletost od 21? V Evropě je už od 18! Je to nespravedlivé.
'Slibuji že ti budu zase volat, psát, skypovat a všechno možné. Až se za 14 dn vrátím zpět domů, hned se ti ozvu na skype. V hotelu s klukama asi nebudu mít čas. Mrzí mě to zlatíčko, už teď mi chybíš.' Smutně jsem vstřebávala jeho slova a snažila se s tím vyrovnat.
'Bojím se, že už to nebude tak dokonalé. Teď budeš 14 dní pryč, potém budu pryč zase já. Společného času budeme mít minimum a to je jen krůček od odcizení.'
'Nestane se to, neboj. My to zvládneme. Skype celé dopoledne, jenom to prosím ještě chvili vydrž. Já vím, ale je tu celý další měsíc. Notak, broučku,' jeho čokoládově hnědé kukadla zážily ve stínu noci a byli vidět na kilometry daleko.
'Já to vydržím, jde o to, jestli to vydržíme MY.' Můj hlas poklesl smutkem.
'Už budu muset jít. Pamatuj si, že ať se stane cokoliv, jsem tu pro tebe jak nejlepší kamarád, tak i něco víc. Vždycky tě budu milovat, a věřím že se jednoho dne dočkám od tebe toho samého. Ahoj zlatíčko, hned jak dorazím na hotel, zavolám ti.' V dálce se už blýskaly světla toho osudného autobusu, který mi ho odveze. Ještě naposledy jsme se objali a poté se řítil do autobusu. Ještě zavolal: 'Miluji Tě!' A dveře se zavřeli.
'Já tebe taky..' zašeptala jsem si pro sebe a vydala se cestou domů. No cestou, spíše cestičkou. Právě mi odjel a je možnost, že už se nikdy neuvidíme. Chápete to? Radím vám jedno, nikdy si nezačínejte nejlepší kamarádství přes vzdálenost.
*****
(song →)
Převracím se v posteli a nemohu usnout. Všechno se zdá jako sen, nemohu uvěřit, že tu ležel. Žádná stopa tu po něm nezbyla. Pouze jeho vůně v peřinách. Až teď si uvědomuji, co jsem opustila. Dopustila jsem aby odešel i přes to, že ho nejpíš miluji. 'Z nejlepšího přátelství je to jen krůček k lásce.' Slova se mi potvrdili a já nevím co mám dělat. Touhle dobou sedí někde v autobuse a jede pryč. Dál a dál odsud.
Vzpomínám na jeho úsměv, má ten nejkrásnější, který jsem kdy viděla.
Vzpomínám na jeho hlas, tak krásně chraptavý.
Vzpomínám na jeho nádhernou vůni, kterou nedokážu k ničemu přirovnat.
A vůbec, vzpomínám na něj jen v tom nejlepším. Přeji si aby tu bydlel, bydlel kousek ode mne a my bychom byli stále spolu. Vyplnil by tu věčnou mezeru v mém srdci. Copak jsem někomu něco udělala?
Lituji svého rozhodnutí, jenže je mi jasné, že by to nefungovalo. Nebyl by u mne v tu nejdůležitejší chvíli. Nebyl by u mne vůbec.
Vemte si z tohohle všichni ponaučení.
1. Nikdy se nezamilujte do svého nejlepšího kamaráda.
2. Už vůbec ne, pokud bydlí několik set kilometrů od vás.
*****************
Další část:)
Kdo ještě není ve FB skupině? Přidejte si mě na FB pro vás a já vás tam přidám:)
Zuzanka Biebs
VOTES & COMMENTS :3
