First Sight...[Marcus Gunnarsen Cz FF]

❤22.kapitola❤

Becca:

,,No to si děláš prdel!" Vyjekla jsem hned jak jsem si poslechla Martinuse. Aspoň s tou Taylor si měla pravdu, když už jsi tak neschopná a ve všem se spleteš. Ještě ty mě ser svědomí.

,,J-já Becco, mrzí mě t-to." Přešla jsem jeho omluvu, která mě vůbec nezajímala a otočila jsem se ke dveřím.

,, Tvoje omlu-" Sakra ,Becco, přestaň se chovat jako kráva! Martinus za to nemůže. To jenom ty jsi taková píča, že hned všemu uvěříš,tak se laskavě vzpamatuj! Á opět mé mile svědomí, které má zase pravdu a to mě nehorázně štve.

Nadechla jsem se a znovu vydechla abych se uklidnila. ,,To je v pohodě Martinusi, nemůžeš za to." Řekla jsem nakonec a lehce se na něj usmála.
Musím se pochválit, dokážu se dokonale ovládat.

,,Ale teď mi řekni,kde je Marcus." Řekla jsem. Asi se zas tak dokonale ovládat neumím, když jsem to na něj v podstatě vyštěkla,no co už.

,,Doma. Asi spí nebo kouká do stropu. To dělá poslední dobou furt." Oznámil mi se smutným výrazem a mě to na náladě taky moc nepřidalo.

,, Chudinka moje,tak já letím." Povzdechla jsem si, a zbytek věty jsem na něj spíš zakřičela ze schodů. Vyletěla jsem z domu a šla do domu naproti. Nechtěla jsem zvonit,malá Emma už asi spí,tak jsem jenom zaklepala a doufala,že to někdo uslyší.

Po chvíli mi otevřela Anne, ze začátku byla překvapená,ale pak se na mě usmála.

,,Mů-" chtěla jsem se jí zeptat jestli můžu jít dovnitř,ale přerušila mě.

,,Je nahoře,už utíkej." Usmála se na mě a popohnala mě ke schodům.

,, Děkuju." Usmála jsem se na ni vděčně a už jsem běžela po schodech.

Došla jsem k jeho pokoji a lehce zaťukala.

,,Martinusi, říkal jsem , že chci být sám." Ozvalo se z pokoje. Když jsem slyšela jeho hlas píchlo mě u srdce,zněl tak zdrceně. Každopádně já nejsem Martinus, takže tak.

Otevřela jsem pomalu dveře, přesně jak říkal Martinus, ležel na posteli a koukal do stropu. Popravdě vypadal příšerně, obrovské kruhy pod začervenalýma očima a vlasy rozcuchané kolem obličeje. I přes to všechno byl však pořád krásný,pro mě je krásný vždy.

Pořád se koukal do stropu,tak jsem přišla blíž a sedla si k němu na postel. Když se na mě ani teď nepodíval povzdechla jsem si a lehla si vedle něj.

,,Co t-" chtěl něco říct,ale zasekl se,když mě viděl ležet vedle sebe. Zmateně se na mě díval a asi po minutě odvrátil pohled.

,,Zas se mi něco zdá." Zamumlal si pro sebe a zatřepal hlavou a pak ji zase položil na polštář.

Rukou jsem mu vjela do vlasů a začala je lehce hladit. Zavřel oči a pravděpodobně si jen užíval jak mu hladím vlasy.

,,Vyspi se." Dala jsem mu pusu na čelo a objala ho. Teď by si stejně myslel, že se mu jenom zdám. Víc jsem se k němu přitulila a zavřela oči. Rozhodla jsem se, že se taky prosím.

¡Holá amigos!

Tak jsem tu s další kapitolou,sice o ničem ale aspoň něco jsem nakonec spatlala😂❤. Když tak se omlouvám za chyby ale psala jsem to v autobuse po cestě ze soutěže 🏆❤. A jsme první 💪💗❤🏆
Jak jste se dneska měli?
Co si myslíte o téhle storce?
(Velmi logické otázky ⬆😂)

Doufám, že se líbila a uvidíme se u další kapitoly 💕❤

Vejunka 😘🍍