Nakonec jsme se s Emou převlékly do obyčejných džín a volných triček. Na sebe nějaké pohodlné boty a mohly jsme vyrazit.
„Už jsme tady." Usměju se na kluky.
„Řidič už je tady, čekáme jenom na vás." Uchechtne se Tinus a jakmile se podívá na Emu zrudne. Vypadá trochu jako rak.
„Oh, tak to se omlouváme, že chceme vypadat dobře." Zasměju se.
„Tak půjdeme, ale fakt radši ať vás nevidí." Usměje se Kjell-Erik.
„Co kdybychom s Emou odsud vyšli a pak byste nás nabrali kousek odsud?" Zeptám se. Je pravda, že nepotřebuji slyšet od MMerek, jaké jsme krávy a tak...
„Dobrý nápad. Vyjděte už teď a my vás naložíme za zatáčkou ano?"
„Samozřejmě." Usměje se Ema.
S Emou poslušně vyjdeme z hotelu a vydáme se na konec ulice, kde je zatáčka, na které nás kluci naloží.
„Jsem ještě více nervózní než z koncertu." Povzdechnu si.
„Neasi." Zasměje se Ema.
Dojdeme na zatáčku a chvilku čekáme na černé auto. Zachvilku přijede a tak nastoupíme. Vepředu sedí nečekaně řidič a vzadu Marcus, Martinus, Emma, Gerd-Anne a Kjell-Erik.
„Nastalo trapné ticho..." Uchechtnu se a celé auto se rozesměje.
„Tak nám něco o sobě řeknete." Usměje se na nás Gerd-Anne.
„Tak každá z nás tu druhou shipuje s tajným klukem." Šeptnu. Ema se rozesměje.
„A jak zní ten ship?" Zeptá se Kjell-Erik.
„No, tak neříkejte, že vy s Marcusem toho druhého neshipujete." Řekne Ema. Obě ignorujeme otázku Kjella...je to nezdvořilé, ale tak co máme dělat.
„Ani ne. Nebo jako, tady Martinus neví ani co to je vztah." Zasměje se Marcus. Martinus ho probodne pohledem.
„To nevadí. Čekáš na tu pravou, že?" Usměje se na Tinuse Ema.
„Vztahy jsou k ničemu. Akorát vás zlomí." Povzdechnu si. Obě s Emou víme o čem mluvím.
„Tebe někdo tímhle způsobem zničil?" Zeptá se Emma.
„Asi...já nevím. Je to už déle. Ten kluk byl, ale zvláštní. Vždycky se ke mně choval hrozně." Šeptnu.
„To mě mrzí." Řekne Marcus a posmutní.
„V pohodě." Usměju se. Ema mě pohladí po ruce.
„Bude to v pořádku, věř mi. Nemysli na ně." Šeptne. Jenom přikývnu.
„A co třeba rády děláte ve volném čase?" Zeptá se Kjell.
„Nevím. Ráda píšu slohovky." Pokrčím rameny.
„Já zase většinu času trávím čtením jejích slohovek." Zasměje se Ema.
„Navzájem si tady v tom radíme a tak." Přikývnu.
„A máte nějaké sourozence?" Zeptá se Emma.
„Tak já mám mladšího bratra a Luci má mladší sestru, která je ve stejné třídě jako můj bratr a mladšího bratříčka." Zasměje se Ema.
„Jací kluci vás přitahují?" Zeptá se malá Emma.
„Emmo na to se neptej." Zasměje se Gerd.
„To je v pořádku. Já mám slabost pro kluky, kteří mají tmavé oči. Nevím proč, jako by něco skrývali. A já vždycky něco takového chci rozluštit." Řekne Ema. „Nebo zelené oči jsou také krásné."
