Psychopat

Promiň

„Promiň Luky ,pokud se chceš zeptat ,proč jsi zase svázanej na tý židli, tak je to ,protože ,zkrátka kvůli tomu ,aby sis zase něco nezkusil.“
L: Podle mě opravdu nemusím být svázanej na židli ,abych si něco nezkusil.
H: Já to vím. Řeknu a odvážu ho i ten šátek z očí mu sundám ,a pak ještě dodám:„ Klidně si lehni na postel.“

Pak ,když si sednu(z neznámého důvodu na tu židli, pak ucítím ,že usínám kvůli tomu hadříku s chloroformem a poslední věc na ,co myslím je:„ Kde jsem ho sakra nechala, že ho našel?“( tím je myšlenej ten chloroform)

Pohled Lukyho:
Lehnu si na postel a vedle postele pak najdu hadřík s nějakou látkou a po chvíli mi dojde, že to je  chloroform. Nevím ,proč ,ale jdu k Hele dám jí to na pusu a během pár vteřin usne. Přemýšlím, co teď. Pak mě napadne jí spoutat na židli( už splněno). Když jí poutám na tu židli ,tak si připadám jako totální psychopat. Najdu nějakou lampičku, tak jí namířím přesně na ní a až se vzbudí, tak bude "výslech" ( pokud se to tak dá pojmenovat).( Teď už si fakt o sobě začínám myslet, že jsem psychopat.) Na stole najdu nůž( ,co ten tu dělá?). Čekám než se probudí, pak mi dojde ,že jsme si to vlastně vyměnili ,a co ,když je ona psychopat nebo tak něco? Opravdu nevím ,co si mám myslet.

*O pět minut později*

Tak, právě se probudila.
H: Proč tu jsem ,co se mnou chceš udělat?
L: No, asi si jen vyslechnout ,jak to mezi náma je a jestli mě pustíš?
H: Já jestli tě pustím? Vždyť jsem teď svázaná na židli já.
L: To je pravda.
H: Můžeš to ze mě sundat?!

Pohled Hely:

Vzbudila jsem se a došlo mi ,co ten hajzl udělal.
Nebo se mi to líbí, že se chová stejně jako já, ale já nechci ,aby byl taky psychopat. Pokud má být někdo psycho ,tak jsem to já a ne on ,ale, kdyby nebyl ,tak by to asi neudělal. Fakt nevím ,co si mám myslet. Chce mě mučit ,nebo co? No to první jsem chtěla udělat taky dokud jsem nezjistila, kdo to je, ale to je jedno, teď je prioritní, co chce on udělat se mnou.

*Pokračování konverzace*
L: Ne, zatím tě nerozvážu, protože chci pravdivý odpovědi.
Řekne a namíří na mě nůž. Já nasucho polknu a řeknu:
H: Dobře.
L: Proč jsi mě unesla?
H: Opravdu to chceš vědět?
L: Ano, a ptám se já ne ty.
H: Jasně. No víš, já každou středu jdu do parku a cestou ,pak unesu nějakýho kluka, pak mu dám doma pár otázek a ta poslední je jestli chce sex/ se mnou chodit nebo třetí možnost. Třetí možnost je ho mučit a sledovat ,jak trpí a pak , jak umírá.
L: Co?!
H: Chtěl jsi pravdu, říkala jsem ti ,že bys to raději neměl slyšet.
L: To je pravda?! A jak dlouho to děláš? Nebo jiná otázka, kolik už máš obětí?
H: Odpověď na to první je: asi pět let( od dvanácti) a na to druhý přes padesát.
L: Začínám si myslet ,že tě mám radši nechat svázanou.
H: Proč? Tobě jsem snad nabídla sex/ se mnou chodit nebo třetí možnost? Já to nabízím jen těm ,na kom mi vůbec nezáleží. Na tobě ano, tobě bych nic neudělala. To dořeknu a pak se rozbrečím.
L: Nebreč prosím, láme mi to srdce.
H: Trochu odbočím od tématu. Proč sis na základce vybral Terezu a ne mě?
L: Nevím. I když jsem byl s ní jsem musel pořád myslet na tebe, proč jsem si nedokázal vysvětlit ani já sám.

Nemám ,co říct, on mi teď prostě řekl, že se mnou chce být. Miluji ho a taky nenávidím, ale ten první pocit je silnější.

Tak, co mám udělat? Mám mu potvrdit ,že ho miluji nebo ho mám přesvědčit o to ať mě pustí a pak ho mučit? Sorry asi mi hrabe i v reálu ,ale ,kdo to řeší no? Klidně dejte ⭐ nebo napište komentář. Ahoj!