„To od ní bylo hnusný." Řekne Marcus.
„A kdo se nám divil, že jí nemáme rády?" Uchechtnu se.
„Už jsme se omluvili." Namítne Tinus.
„Vždyť jsme vám taky odpustily." Usměje se Ema a mě jenom zpraží pohledem.
Tak díky no.
„Už vystupujeme děti." Zasměje se Kjell-Erik. Emma, já, Ema, Tinus a Mac jenom protočíme očima, ale nic nenamítáme.
„Kde že to je?" Zeptá se malá Emma.
„Tady kousek." Ukáže Martinus na velkou restauraci po naší pravici. S udiveným výrazem se podívám na Emu. Ta jenom otevře pusu a nic neříká.
„To nejde lidi." Šeptnu.
„Proč? Vždyť jsme vás s Tinusem pozvali." Namítne Marcus.
„Bude to drahé."
„To nevadí." Usmějí se kluci.
Tak jasně, na nohou mají boty za dvanáct tisíc...
„Ehm...když myslíte." Uchechtne se Ema.
„Když nám něco povíte, tak se nebudeme chlubit jak jsme úžasní zpěváci a už se vás na nic nebudeme ptát." Zasměje se Marcus.
„No? Co chcete vědět?" Řeknu.
„Kdo byl ten kluk?" Zeptá se. Otázku nepochopím, ale Emy výraz mi doslova řekne "je mi to líto..."
„Jak jste něco takového říkaly v autě." Kývne Tinus. Jo...tak už vím.
„No....je to kluk. Se špatnými vlastnostmi, se špatným chováním." Po tomhle se mi zadrhne hlas. Bolí mě to. Bolí mě na to vzpomínat.
„Promiň. Nechtěl jsem se tě nějak vyptávat...." Omluví se Mac, ale já jenom pokrčím rameny.
„V pohodě. Já se za minulost nestidím, stalo se to, neovlivníme to." Usměju se. Sice mě minulost mrzí a někdy je mi to líto, ale nemůžu se před ní schovávat, protože stejně přijde den, kdy s ní budu muset ven.
„Zase...miluju ty tvoje názory." Uchechtne se Mac a já se začnu červenat.
„Nečervenej kámo." Šeptne Ema a já jí jenom probodnu pohledem. Ema se Uchechtne a já to neřeším. Však, až mi jednou oznámí, že čeká trojčata a, že táta je Tinus, budu se smát já...
„Děkuju. Každý má názory jiné, takže pokud ti moje nepřijdou dobré nemusíš si vymýšlet..." Řeknu. Přijde mi, že se moje názory nikomu nelíbí a Marcus to říká jen z lítosti....
„Mě se ale líbí." Uchechtne se.
„No dobře." Projedu ho pohledem od hlavy k patě a s úsměvem na tváři drknu do Emy.
„Půjdeme?" Zeptá se Tinus před dveřmi do restaurace, které následně otevře a usměje se na Emu.
„Děkuju." Šeptne Ema a podívá se na své boty. Poté jdu já, a jakmile vejdu dovnitř chytnu Emu za ruku a otočím jí k sobě.
„Co se děje? Už na koncertu si se chovala divně..." Zeptám se jí. Ona nikdy není člověk, co naváže konverzaci, ale nyní je ještě víc zamlklá než dříve. (Pozn. Což ve skutečnosti nikdy není 😂❤️)
„Já jenom...."Rozhlédne se kolem nás a pak se ke mě více přikloní a zašeptá. „Volal mi Honza. Říkal něco ve smyslu toho, že ho mrzí, co se mezi vámi stalo, že to prý chce napravit či co...."
„Nenapraví." Šeptnu. Jsem rozhodnuta, že mu nikdy neodpustím.
„Kolikrát si něco takového už řekla? Já...nevím. Chce tě zpátky, a jak tě znám hned mu padneš kolem krku. Miluješ ho. Pořád. Nenalhávej si, že ne, když jo." Šeptne. Zaskočí mě to, ale něco na tom pravdy bude...
