Poslední jednorožec

Pohřební barvy

Pegasus

Je mrtvý. Skutečně. Jeho krví potříštěné tělo leží bez hnutí jen pár centimetrů od mého kopyta. Cítím mrtvolový pach, v mysli neustále přehrávám poslední minuty jeho života. Popravdě, nevěřil jsem, že Werdorb skutečně vyhraje. Že ho síla hněvu nesrazí na zem.

,,To bylo obdivuhodné," zjeví se po mém bohu Faölin a potěšeně se zazubí. Zdá se, že ho Werdorbův výkon ohromil, přestože on sám by ho dokázal umučit k smrti.

,,Chceš s Werdorbem rozebrat taktiku boje?"

Blýskne po mně zářivým úsměvem.,,Vyberu si to později. Teď bychom měli schovat Terdose, než ho tady někdo najde."

,,Mluvíš, jako kdyby tudy každou chvíli někdo procházel."

Právě příchozí Areola se uctivě ukloní u Terdosovy hlavy a zamumlá tichou modlitbu. Její přístup mě ohromí, ale nic nenamítám, protože po smrti si všichni zasloužíme úctu, ať už se v životě chováme sebehůř.

,,Byl to velký válečník," šeptne muhaří princezna a překříží horní končetiny.

,,To nepopírám," pokývám hlavou a zadívám se do jeho prázdných očí. Za jak dlouho asi vzpomínky na zmučený výraz zmizí? Vzpamatuji se někdy?

,,Ale v jeho srdci vzplanula zloba. Ze zášti provádíme různé věci," zachroptí vedle mě Tajga, na kterého jsem málem zapomněl. Jeden ho lehce přehlédne, moc toho nenamluví a do ničeho se bezdůvodně nemíchá. Kdyby toho pro mě tolik neudělal, pravděpodobně bych ho naprosto ignoroval.

,,Zlobíš se na Werdorba?" ptám se nejistě, protože opravdu netuším, jakou očekávat odpověď.

Tajga mě propálí obrovskýma očima.,,Nezlobím. Jen nás všechny vystavil nebezpečí. Bojoval bys na planinách, obklopen rodinou a nejlepšími přáteli?"

Zamyslím se, ale nad odpovědí nemusím dlouho váhat. Je naprosto zřejmá.,,Ano, kdyby to bylo nevyhnutelné."

Tajga se zasměje, zakloní hlavu a švihne dlouhým ocasem. Je hezké vidět ho s úsměvem na tváři, takové okamžiky jsou vzácné a já se z nich vždy snažím dostat co nejvíce. Tajga neměl pěkný život, nese s sebou spoustu špatných vzpomínek. 

,,Jste oba stejně pobláznění. Možná dostanete rozum, až dospějete."

,,Nejsem mládě," zavrčí Werdorb, ale vítězně se šklebí a ocasem pohupuje ze strany na stranu. Vypadá unaveně, ztrhaně, ale spokojeně.

Stojíme uprostřed planin, bez dechu a slov zíráme na mrtvolu dračího válečníka a v duchu prosíme slunce o jeho přízeň. Naše cesta zdaleka nekončí, musíme vtrhnout do dračí říše a skončit tuhle nesmyslnou válku jednou provždy. Pak ale přijdou další povinnosti, jako vybírání nového dračího vůdce, odstraňování škod, uklidňování rozzuřených draků. Musíme napravit své chyby a poučit se z nich, měli bychom si promluvit o věcech, které se staly a trápí nás. Chci se už konečně vrátit domů a na všechno zapomenout, přestože vím, že po tom všem, co už jsem si prožil, nebude můj život nikdy klidný.

,,Takže jdeme dál?" optá se Monty.,,Budeme bojovat?"

Wernera si povzdechne.,,Už to tak vypadá. Tahle válka musí skončit. Eldest zaplatí za to, co nám všem udělal."

,,Ale co Třpytka a Blesk? Co s nimi?" strachuji se já, protože se mi jejich situace vůbec nelíbí. Kde jsou, že nás ještě nekontaktovali? Zemřeli snad?

,,Najdeme je později. Nebudu se toulat světem s pomstychtivým drakem za zády," zavrtí hlavou modrý drak, jehož tělo obdrželo několik nových jizev. Vypadá ještě hrozivěji než dřív, ale byl bych blázen, kdybych se bál. Má příliš laskavé srdce.