Liptoňáci

☯️Kapitola 16☯️

Yuin ÚP.:
"Heeej! Midnight! Dneska nemůžu na hlídku!" zavolala jsem na Midnight.
"Ok, proč," ozvalo se z koupelny.
"Mám rande," ušklíbla jsem se.
"Tak si to užij!"
"Dík!" s tím jsem se otočila a za mnou stál můj přítel - upír - Ayato, "takže kam to jdeme?"
"Uvidíš," ušklíbl se a já mu dala malou pusu na tvář.
"Můžeme," usmál se a chytl mě za ruku.
Propletla jsme svoje prsty s jeho a usmála se, "Jop!"

Eziův ÚP.:
"Mid mám rande s Vivi, nečekejte na mě s hlídkou!" zavolal jsem.
"Fajn! Užijte si to!" zněla odpověď.
"Díkec!" řekl jsem a otočil se na svojí přítelkyni, která se pokoušela vyšpupnout do Ťufíkova sedla.
Ušklíbl jsem se, chytl jí za zadek a vysadil nahoru.
"Perverzáku," jakoby uražně se otočila.
"No, jsem chodíme spolu, tak si to můžu dovolit, ne?" ušklíbl jsem se a vyhoupl se za ní.
"Možná," zrudla Vivi a chytla se sedla, "kam jedem?"
"Našel jsem jedno super místo v lese, tam," ušklíbl jsem se a pobídl Ťufíka, aby vyrazil.

Genjiin ÚP.:
"Ta máš taky rande?!" ozvalo se z koupelny, těsně před tímt, co jsem zaklepala.
"Tak trochu," ušklíbla jsem se, "jak to myslíš taky?"
"Ezio i Yui je mají jako ty a jak bych asi mohla mít rande já, logiku?" otevřela dveře Midnight, měla na sobě svoje typické oblečení a kolem hlavy omotaný ručník jako turban.
"Já nevím, třeba nám něco neříkáš...." ušklíbla jsem se.
"To asi sotva," usmála se na mě a protáhla se, "tak běž, Hakiro na tebe už určitě čeká."
"Nojo, tak díky," zamávala jsem arozběhla se ke své polovlčici.
"Překvápko," vybafla jsem na ní.
"Genji!" vypískla leknutím.
Ušklíbla jsem se a zavázala jí oči šátkem.
"Genjiiiii! Co to zase plánuješ," zeptala se překvapeně Haki.
"Uvidíš," zašeplatla jsem jí do ucha a chytla ji za ruku, "jdeme!"
"Já nic nevidiiiiiiiiiiiiiiiiim!" vypískla Hakiro, ale to už jsem jí táhla pryč.

Midnightin ÚP.:
"Tak jsem na to dneska sama!" protáhla jsem se a podrbala Luku za uchem, "no možná né tak docela."
Luka souhlasně zavrněl. Ušklíbla jsem se.
"Už je skoro čas, tak jdeme," pobídla jsem ho a sundala si ručník z vlasů. Rychle jsem je stáhla do malého culíku - zase už mi trochu narostly!

Doběhla jsem do města. Asi hodinu jsem věhlas ze střechy na střechu s Lukou za zády.
Už nějakou chvíli jsem měla pocit, že mě někdo pozoruje. Přeskočila jsem na jednu budovu, kde není kam se schovat, přiběhla jí, předstírala, že přeskočím dál, ale místo toho se rychle otočila.
"WUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUT!" vypískla jsem, jako reakci na pohled na osobu před sebou.
"Co je s tebou špatně?" zeptal se mě očividně znuděný chlápek předemnou.
"Co jsem to sakra udělala se svým životem," začala jsem šeptat a proklínat svůj život.
Tenhle týpek měl černé volné kalhoty a kroptop stejné barvy, přes kroptop top měl bílý šátek, na rukách zlaté náramky a na krku zlatý "obojek" s červeným kamenem uprostřed. Měl dloooooooooooouhé černé vlasy svázané v nějakém ultradivném copu, fialové stíny (není to gay! - tak trochu bohužel, protože takhle nemůže existovat moje OTP!!) a červené oči, které si mě s viditelným nezájmem prohlížely.
Tenhle, přesně tenhle týpek, dost záporná postava z jednoho super anime, je samozdřejmě taky moje oblíbená postava a jako na potvoru n aněj mám naprosto ultimátní crush! Co jsem udělala špatně! Komu jsem co udělala! Ten týpek je super silnej! A bez ostatních ho ani nemůžu poslat hezky zpátky!
Já nechcůůůůůůů bojovat!
Nuuuuu!
"Jak dlouho mě hodláš ignorovat?" zeptal se mě najednou.
"Dlouho?" ušklíbla jsem a otočila se k němu zády.
"Proč já!" začal si najednou stěžovat.
"Zvláštní, právě jsem uvažovala nad stejnou otázku," otočila jsem se na něj s úšklebkem na ksichtu.
"Taková věc, jako ty snad ani nemůže být silná," chytl se na hlavu a podíval se na mě otráveným pohledem.
"Hej! Čirou náhodou jsem nejsilnější z našeho týmu!" uďelala jsem ironické naštvání.
"Ty, ha ha ha hahahaha," začal se chachtat.
"Prosím, jak je ctěná libost," ušklíbla jsem se, vytáhla svoje vějíře a jeden po něm hodila.
Sice udělal nějaký ten svůj magický štít - vážně vás ještě nenapadlo, kdo to je? No přece Judal/Judar z Magi! (Ignoranti) -, ale můj vějíř jím bez problémů proletěl a sekt ho do tváře.
"Muhahaha," ušklíbla jsem se, když se mi vějíř vrátil do ruky.
"Tak tos přehnala," naštval se - jejda!
Z ničeho nic vytáhl tu svojí hůlku a vystřelil po mě několik ledových ostnů.
"Sorry, ale budeš muset vymyslet něco lepšího," zase jsem se ušklíbla a všem útokům se buďto vyhla, nebo je zablokovala.
"Tyyyyy..." procedil mezi zuby a začal používat nějakou divnou magii, kterou jsem neznala, nejednou jsem byla bez vějířů.
"Co teď," ušklíbl se, moje vějířový v ruce!
"Lepší," uznala jsem a ušklíbla se, "ale pořád ne nejlepší!"
Otevřela jsem svojí flašku s Liptonem, dneska jsem si vzala 2 litrovou, takže mám tunu munice a navíc nemusím šetřit!
"Decheme Lipton de ictibus exactis occidentes!" zavolala jsem a předpažila pravou ruku, se zvednutými 2 prsty, pak jsem jí pomalu přetáhla na levo a postupně se předemnou objevilo deset kuliček z Liptonu naplněných energií, žlutě světélkovali.
"Co to má sakra znamenat?" trochu zděšeně se na mě podíval Judal. Já se jen ušklíbla a bleskově přetáhla svou ruku zase na pravo. Jakmile se moje ruka ocitla v blízkosti jedné z kuliček, ta vystřelila obrovskou rychlostí na Judala. Zkusil rychle udělat štít, ale na nic moc mu to nebylo, protože moje střely neměli problém dostat se skrz.
"Co to sakra-" nestačil doříct, protože dostal všemi deseti náboji ve vteřině, "Ghah!"
Za chvíli vyšel z další budovy.
"Nechte! Ne! Ještě ne!" chytil se za hlavu, najednou se valil na zem a začal brečet?
"Ehm," netušila jsem co se děje, takhle sice si pamatuju, co se stalo, když na něj Aladin použil Solomons wisdom, ale já jsem nic takového neuďelala.
"Hmmm," kdyby se tohle stal před pár měsíci u nás ve škole, asi bych odešla a nechala to být, zapomněla bych, ale já už tam nejsem a teď jsem jiný člověk. Takže místo toho jsem k němu přistoupila a klekla si vedle něj na zem.
"Ach jo, ostatní mě za tohle určitě zabijou," šeptla jsem a položila jednu ruku na jeho čelo, "auxilium cogitandi Lipton."
Okamžitě jsem pod rukou ucítila jemnou tekutinu - Lipton - jak vyplňovala prostor mezi mou rukou a jeho hlavou, pak se oběvila zelená záře a Judal sebou přestal házet.
"Proč? Proč jsi mi pomohla?" zeptal se mě, když se posadil.
"Protože proto tady jsem, abych pomáhala těm, co to potřebují," usmála jsem se.
"Tsk, možná," otočil se.
"Hihi," uchechtla jsem se, stoupla si a už chtěla odejít.
"Dík."
"Není- moment COŽE! Nešálí mě sluch! To jako vážně Judal, "velký Magi" právě poděkoval takové "nicce" jako já," dávala jsem si záležet na ironii ve slovech velký Magi a nicka. Zároveň jsem byla opravdu překvapená.
"Jo, prosimtě nedělej z toho takovou scénu," ooooo on se cítí trapně, to je taaaaaaaaaaak roztomilý! (Nemůžu tomu pomoct, shiper a fangirl, to dopadá špatně a zároveň nějak takhle...)
"Fajn, tak ahoj," zase jsem chtěla odejít, ale zase byla zastavena.
"To mě tady necháš takhle sedět, jako tím myslím, to mě nepošleš zpátky?" zeptal se.
"No, nemám tady ostatní, takže to nepůjde," řekla jsem.
"Hm," odvrátil se jinam.
"Počkat! Teď mám jak jednu otázku, je to otázka života a smrti," zvedla jsem najednou palec.
"Co je?" zeptal se, sice jo to asi moc nezajímalo, ale hádám, že nemá nic lepšího na práci.
"Jmenuješ se Judal, nebo Judar, protože kvůli tomu vznikla doslova nekonečná internetová válka fanoušků," zvedla jsem palec.
"Válka? Internet? Fanoušci? Wut? A odkud sakra znáš moje jméno?" překvapeně se na mě pdíval.
"Nejdřív odpověď a pak otázky," řekla jsem.
"Eh, no Judal je to japonsky a Judar anglicky," pokrčil rameny, stále dost překvapenej z mojí otázky.
"Já to věděla! A teď vám to pěkně vytmavím muhahahaha!" vytáhla jsem mobil a okamźitě začala písati jedné své internetové anime kámošce, se kterou jsme si minulý týden vyhlásili válku právě kvůli Judalovu jménu......
"Tak a teď mi laskavě odpověz ty, nebo tahle krabička letí z budovy a nevymýšlím si," vzal mi mobil.
"Nuuuuuuu!" vzpřáhla jsem bezmocně ruce, "tak fajn, prostě se hádáme o tom jménu, internet je taková úžasná věc, která se špatně vysvětluje a snad už víš, že jseš jedna z anime postav s hotovou armádou fangirls."
"Whaaaaaaaaaaaat?!? Srozumitelněji by to nešlo?" divně se na ně podíval.
Tak jsem strávila zbytek hlídky - vysvětlovala svému potencionálnímu nepříteli co je to internet, fangirl, ship...
Ve výsledku jsme se dodala spřátelili - jestli se dá spřátelí s Judalem - a závěrem se tu najednou oběvili i ostatní, Genji začala shipovat, za což si odemně vysloužila la čárka Le mobil na asi 4 roky!, Ezio vykládal něco o nezodpovědnosti našeho velitele, Yui mě zradila a přidala se ke Genji, Judal mi je naštěstí pomohl potrestat... 😏😏😏.........