Další den jsem začala s obnovováním sama sebe pomalu. Vzala jsem si jenom ty kožený kalhoty. Cindy mi je pochválila, takže jsem věděla, že jsem zvolila správně. Zeptala jsem se jí, jak to šlo s Henrym. Jenom se začervenala a řekla, že když se stane něco podstatnýho, tak mi dá vědět. Měla jsem pocit, že už se něco stalo, ale když mi to nechtěla říct, tak jsem na ní netlačila.
Když jsem přecházela z hodiny do jiné třídy, letmo jsem zahlédla Alexe. Usmál se na mě, ale jenom jsem odvrátila hlavu. Vážně nemám ráda, když dělá, že neexistuju a den potom, jako by se nic nestalo. Rychle jsem zašla do třídy a sedla si do lavice, aby tam za mnou nemohl přijít. Bylo by mu to trapný, jít do třídy, kde jsou lidi o rok mladší než je on sám. Jak ponižující... Byla jsem na něj vážně naštvaná, ale nesměla jsem to na sobě dát znát. Zmizel stejně rychle, jako se objevil.
Zbytek dne proběhl v pohodě. Ve škole už nic, přece jenom byly už za chvíli prázdniny. Odpoledne jsem přišla domů a po tom, co jsem vyslechla krátký proslov mámy o novym oblečení, vzala jsem kytaru a šla si sednout někam ven, kde budu sama. Zase mi volal Alex. Nechala jsem to bejt.
__________
Další dny, jsem se postupně začla dostávat do podvědomí ostatních lidí ze třídy, ale pořád si mě nevšimla ta nejvyšší vrstva. Mezitím mi mamka dala další peníze, abych si něco koupila. Pár dnů uběhlo a Alex mi zavolal jednou. Byla jsem ráda, že si aspoň nemusim nic vymejšlet. Cindy se mnou teď chodila častěji ven. Nevim proč, ale něco mi říká, že protože už jsem nebyla tak trapná jako před tim. Ale chování uvnitř jsem byla pořád stejná. Pořád jsem trochu toužila po tom, chodit s Alexem. Pořád jsem byla ta malá holka.
Asi tejden poté ke mě Alex přišel ke skříňkám ve škole. "Hele, chtěl bych se tě zeptat, co sem ti udělal." Myslela sem, že to nevydejchám. Vzpomněla jsem si na všechny ty provolaný večery, procházky a šílený nápady, co jsme spolu prožili. "Ty, co si říkal, že jsem ta holka, která je pro tebe nejvíc důležitá a pak ses na mě vykašlal a ani nezavola, se ptáš, co si mi udělal," zeptala jsem se schválně nahlas, aby to slyšelo víc lidí. Zatvářil se překvapeně. "Ale já jsem na tebe nezapomněl." "Kecy!" vyštěkla jsem, zabouchla skříňku a odešla. Moc jsem si toho nevšimla, ale lidi zajímají všechny hádky a rozchody ve škole a tady to nebylo jinak. Pár lidí, i když ne moc, se při naší "domluvě" stáhlo nenápadně kolem nás, přesně, jak jsem tušila a doufala.
Příští den jsem našla na lavici pozvánku. Byla černá se zlatými hvězdami a uvnitř voněla nějakým silným a nejspíš drahým parfémem. V ní byl složený papír vytrhnutý ze sešitu a na něm stálo "Změnila ses a já si toho všimla. Dostatečně si mě upozornila včera při hádce s Alexem. Udělala jsem si na tebe jiný názor. Přijmeš mojí pozvánku? Vitt". Rozhlídla jsem se po třídě, abych zjistila, jestli si ze mě nedělá někdo srandu. Viděla jsem ale jenom Vittoriin obličej otočený ke mě. Mírně na mě kývla. Kývla jsem taky. Povytáhla koutek úst a začala se znovu bavit s holkama, který seděly před ní. Pozvánka sama o sobě samozřejmě obsahovala místo a datum další párty. Půjdu tam, rozhodla jsem se ihned a začla jsem vymejšlet outfit na Ten večer.
