Všechno to složité začalo ve 4.třídě.
Zatím co se většina chovala jako děti tak já už musela začít být zodpovědná. Někdy v listopadu objevili doktoři taťkovi nádor na ledvině. Chvilku se čekalo co se bude dít a pak se rozhodlo že se 26.12 uskuteční operace. Zatím co všichni ve škole mysleli na to co dostanou pod stromečkem, já jestli bude táta v pořádku. Samozřejmě musel už 20.12 do nemocnice aby byl pod dohledem. Takže jste pochopili správně že na vánoce jsme byli jenom já brácha a mamka. I když jsme byli šťastní přece jenom ne úplně. Stále jsme mysleli jak dopadne operace.
26.12
Dneska jsme jako každý rok jeli k babičce na bory kde se sejdeme ještě s tetou , strejdou a bratranci. Jako vždy se o zábavu postarali Kuba (starší bratranec) a Honza (starší bratr). Pak přišla řada na oběd a následně na dárky nesměli chybět měkké dárky. Nakonec se s námi teta , strejda i mamka rozloučili a jeli domů to pro nás znamenalo bydlení u babičky do 29.12 super budou to 3 dny plné zábavy. Jsem ráda že už nehsem nejmladší. Díky bohu za Máťu (o 5 let mladší bratranec). I když je mu jenom 5 je pěkně rozmazlený ( mezi Kubou a Máťou je rozdíl 12let!). Takže ať se stane co stane i když do něho jenom trochu ťukneš začne hlasitě brečet. To způsobí že okamžitě přiběhne teta a je jí jedno co se stalo a začne Kubu mlátit. Zpátky k příběhu. Začali jsme si utahovat z Máti a ten začal brečet babi ani dědu to nezajímalo takže pohoda ale přece jenom když jste jediná holka mezi klukama tak ať se vám pak ve škole nediví že se " jako kluk oblékáte" neboli prostě nenosíte růžové oblečení a šatičky tak se oblékáte jako kluk(logika našich holek (zejména Saclmanky😂) super ne?).
28.12
Mamka volala že už je v nemocnici a táta je v pořádku. Museli mu nakonec ledvinu odstranit ,ale hlavně že to přežil.
31.12
Bohužel musel táta zůstat v nemocnici i na silvestra a pustiho až 3.1. Tento měsíc ačkoliv má být šťastný tak nebyl vánoce a silvestr jsme oslavili jen ve 3 a není to příjemné myslet o vánocích jak to všechno dopadne a to jsme nevěděli co nás čeká dále.
ČTEŠ
My story
CasualeBudu popisovat můj příběh. Už to v sobě nemůžu dusit a potřebuju to někam napsat. Tento příběh je pravdivý jenom některá jména budou poubravena. Chci poděkovat kamarádce Kláře (díky👍❤) která mi tuto aplikaci ukázala.
