Musím se pochválit. Aktuálně za sebou mám úspěšný první týden zde a musím říct, že jsem maximálně nadšená.
Známky zde mám nadprůměrné a celkově jsme skvěle zapadla do kolektivu. Sice první 3-4 dny Mike na mě stále křicel 'hej ty, miluju tě!' a strasně se tomu smál, ale pohoda. Je tu neskutečná sranda a jsem příšerně ráda, že jsem přestoupila.
Jestli se ptáte, zda se mi ozval Jay, tak ne. Neozval se i přes to, jak sliboval, že hned zavolá. Je to už tyden a neposlal ani jednu sms, či nezavolal. Celkem se bojím, jestli se mu něco nestalo. Ale nejpravděpodobněji někde klátí nějakou prsatku. Už od začátku jeho dovolené mám divný pocit, který nedokážu identifikovat. Připadá mi to jako motýli v břiše - od nervozity. Pocit nejistoty který zažívám mě užírá. On si to možná neuvědomuje, ale já ho potřebuji. Jsme na něm závislá - né z důvodu že u mě byl a teď mi chybí - ale z důvodu ze mi rozumí jako nikdo jiný ne. Chápe mě, toleruje, podporuje, je podobně bláznivý tvor. Je něco jako moje osobní droga, které mám momentálně nedostatek. Abstinuji, nedobrovolně.
Za poslední týden se neskutečně změnil můj život. Nebyla jsem zvyklá, že by mě ráno při vchodu do třídy někdo pozdravil, či dokonce obejmul. Tady to tak ale je. Lidi si mě všimají a baví se semnou. Často mám pocit, že jsem někdo. Někdo, kdo už konečně zase žije normálním životem.
Je to vtipné tohle vše vykládat po uplynulém týdnu, ale je to pravdivé.
Bohužel stále mám v sobě jistou blokádu - minulost. Bojím se, že někdo zjistí proč jsem přestoupila a bude se to opakovat i zde.
'Stephanie! Okamžitě sem pojď a vysvětli mi tohle!' Zakřicela mamka z kuchyně.
Seběhla jsem schody a to co jsem viděla, mě naprosto šokovalo. Po celé místnosti byly rudé růže. Bylo to.. wou. Všechno jsem to sledovala s hubou u kolen a nemohla tomu uvěřit. Kdo by mi posílal tolik kytek?
V jedné kytici, která stála u dveří byla malá bílá obálka. Natáhle jsem se pro ní přes všechny kytice, které mi bránily v cestě.
Dopis, jenž se nacházel v dopise měl nádherné písmo. Posadila jsem se na schody a začala číst.
'Drahá Steph.
Ani nevím, co vlastně Ti chci napsat. Za poslední týden se toho tolik udělo a ja nevím co udělat. Stále na tebe myslím - na tvou nádhernou vůni, nádherné vlasy či nádherný úsměv. Zrovna sedím na pláži a pozoruji západ slunce. Zamilované páry sem a tam občas projdou a já je sleduji. Co mají oni a my ne? Blízkost. Ani nevíš jak moc mě bolí tvé odmítnutí, ale měl jsem s tím počítat. Sám bych asi nechtěl přijmout takovýhle vztah, být na tvém místě. Ale jsem na místě svém a vím, že jediné co chci je abych byl u tebe. Nezaleží mi, za jakými podmínky, prostě u tebe.
Zde ti posílám přesně 1063 růží. Každá 1 růže zdůrazňuje den našeho přátelství. Už jeto dlouho co se známe viď? Stephanie, brouku. Pamatuj si, že ja si počkám. Jsi má nejlepší kamarádka, no zároveň první opravdová láska. Víš, jsem už domluvenej se strejdou, že po dokončení školy se přestěhuju k němu do Santa Clarita. Budu k tobě na dosah ruky, nádherné že?
Děkuji za vše brouku, nevím co bych bez tebe dělal.
We are best friends forever. (Maybe sometning more)
Jay.'
Vydávala jsem ze sebe tiché vzlyky, které mi vycházely přímo od srdce. Ten dopis je..jak to jen říct - nádherné. Mamka stála tiše v průchodu z kuchybě do chodby a sledovala mě.
'Od koho jsou?' Mile se usmála.
'Od Jaye..' šepla jsem.
'oh, to je od něj milé, ale na co tolik?'
'Protože každá jedna růže znázorňuje jeden den našeho přátelství.' Usmála jsem se přes všechny své slzy.
*****
Květiny jsme rozmístily s mamkou všude po domě a vypadá to tu jako v botanické zahradě. Větší část květin mám zde - u sebe v pokoji a dopis připnutý na nástěnce. Nevím, jak mu za vše poděkovat, je prostě úžasný. A nebo - vlastně vím jak.
Vzala jsem si svou kytaru a na mobilu zapla nahrávání, také mu složím píseň.
'Je pro mě těžké říct ty věci,
které občas chci říct
Není tu nikdo jiný, jen Ty a já
A tahle rozbitá stará pouliční lampa
Zamkni dveře
Opustíme svět venku
Všechno, co mám pro Tebe
Je těchto pět slov, když já
Děkuji Ti, že mě miluješ
Za to, že bys byl mýma očima
Kdybych nemohla vidět
Za to, že bys otevřel mé rty
Kdybych nemohla dýchat
Děkuji Ti, že mě miluješ
Děkuji Ti, že mě miluješ
Nikdy jsem nevěděla, že mám sen
Do té doby, než jsi tím snem byl Ty
Když hledím do Tvých očí
Nebe je modré odlišně
V celém svém srdci
Nenosím žádnou masku
Kdybych to zkusila, přiměl by ses věřit,
že věříš mým lžím
Děkuji Ti, že mě miluješ
Za to, že bys byl mýma očima
Kdybych nemohla vidět
Za to, že bys otevřel mé rty
Kdybych nemohla dýchat
Děkuji Ti, že mě miluješ
Zvedáš mě, když spadnu
Zazvoníš zvonkem dříve, než mě odpočítají
Kdybych se topila, rozdělil bys moře
A riskoval svůj vlastní život pro mou záchranu
Zamkni dveře
Opustíme svět venku
Všechno, co mám pro Tebe
Je těchto pět pět slov, když já
Děkuji Ti, že mě miluješ
Za to, že bys byl mýma očima
Kdybych nemohla vidět
Za to, že bys otevřel mé rty
Kdybych nemohla dýchat
Děkuji Ti, že mě miluješ
Kdybych nemohla létat
Oh, dal bys mi křídla
Otevřel bys mé rty
Kdybych nemohla dýchat
Děkuji Ti, že mě miluješ'
Zpívala jsem slova, které mě zrovna napadly a které jsem cítila. Všechny své pocity jsem momentálně nahrála do svého záznamníku, který pošlu Justinovi s poděkováním za všechny ty nádherné květiny. Nevím, jak to zvládnu do budoucna, protože v čem se teď nacházím, jsem až po uši.
Jedno je jasné - zamilovala jsem se do svého nejlepšího kamaráda.
Zamilovala jsem se do Justina Biebera.
------------
Další část je tady! :) Je sice krátká, ale za to jsem jí psala 2 dny:-D stále jsem se nemohla vyjádřit tak, jak jsem si představovala.
FB skupina → Zuzanka Biebs (přidej si mě) → přidám tě do skupiny:)
°15 LIKES
°6 COMMENTS = jinak nebude další část:-D:P
