☯️Kapitola 17☯️

36 2 10
                                    

Yuin ÚP.:
Tohle je na nic, pomyslela jsem si a zakutrala se do peřiny.
"Tady máš ten čaj," vešel dovnitř Ayato a ušklíbl se, "i nemocná vipadáš roztomile."
"Zmlkni," zrudla jsem a usrkla čaj, "kde jsou ostatní?"
"Genji, Midnight a Ezio šli na misi, budou je muset zabít, protože bez tebe je nedokážou poslat nazpět do digital worldu. A Judal, můžeš hádat třikrát."
"Sedí na stromě a žere broskve," řekla jsem trochu podrážděně, jediný, koho ten kluk poslouchá je Midnight, protože dlouhá historie a nikdo jiný s ním ani nehne. Dá se s ním bavit, to jo, občas je i docela fajn, jenomže je to hajzlík.
V myšlenkách jsem se vrátila ke trojici svých nejlepších přátel.
"Snad nezapočnou apokalipsu," ušklíbla jsem se a rozhodla se chvíli spát.

Genji:
"Takže, vzhledem k tomu, že ru není Yui tak můžeš vymyslet nějakej super divno ultimátní plán, že jo?" zeptala jsem se Midnight.
"Na co jsou plány? Stejně ze všech nakonec sejde, improvizace nadevše," ušklíbla se Mid a seskočila u řeky.
Řeka vypadala jinak, byla tmavší a zadála se o dost hlubší. Dole jsme viděli tři velké bílé stíny a kolem nich plavaly jiné, mnohem menší, zelené. Chvíli jsme tam jen stáli s uvažovali, co to je.
Odpověď přišla z ničeho nic sama, když si nás jedna z těch zelených potvor všimla, bleskově připlavala, na chvíli vyskočila z vody a my si mohli prohlédnout její zelené šupiny, hrananto-kulaté tělo a ocas, jedno jediné oko, i její oranžové vysouvací a zasouvací ostny na těle. Nebylo pochy o tom, co to před námi poplavává.
"To neeeeeeeeeee!" chytl se za hlavu Ezio.
"Garduani!" vypískla jsem nadšeně a Mid se zatvářila směsicí naštvaného, zděšeného a nemocného výrazu.
Jak by taky ne?
Mid totiž jednou musela v Minecraftu přenášet pod vodou tři staky diamantů, ruditu a jeden stak lapislazuli.
A nevšimla guardianích hajzlíků nedaleko.
Dovedete so představit, jakto dopadlo.
Proč to štve Ezia?
Protože polovinu té "zásilky" pomáhal získat a tak byla jeho.
Já mám sice s Guardiany taky dost špatných zkušeností (full diamond enchantované brnko v pí*i!), ale zároveň jsem se jim nedávno pomstila vytvořením farmy na ně a zničením jejich podvodního chrámu, MUHAHAHAHAHA!
"Ok, takže jak na to půjdem?" zeptala jsem se natěšeně.
"Nejdřív použijeme kouzlůčko na dýchání pod vodiškou a pak jim nakopeme pr*ele za to minule!" praštila do sebe pěstma s úšklebkem Midnight.
"Tenhle plánešek schvaluju," ušklíbl se i Ezio a začal si mnout pěsti.
"Každej si vemte jednoho toho velkýho, ty zelený co ho poulouchaj umřou následně sami, pak musíte okamžitě vylézt, netuším, jak dlouho bude kouzlo působit. Rozumíme si? Ani, kdyby někdo potřeboval pomoct, tak tam nechoďte, protože ho musí zabít jeden sám," řekla Mid a přejížděla si nás podezřívavým pohledem.
"Faaaaaaaaaajn," řekla jsem zakroutila očima, použila kouzlo a skočila do vody. Slišela jsem, jak se za mnou hladina s mlasknutím zavřela. Teď jsem se na jednou ocitla v jiném světě. Měla jsou kolem hlavy Liptonovou bublinu, abych mohla v klidu dýchat, takže jsem viděla všechno lehce nahnědlé, naštřstí tekutina kolem mé hlavy světélkovala světle modrou barvou, takže rozdíl byl minimální.

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Naštěstí mám krátké vlasy, takže mi nelétaly do ksichtu.
Nedaleko odemě byla skupinka zeleňáků, kteří objklopovali jednoho běláka.
Když si mě bělák všiml. Vyslal proti mě jednoho svého zeleňáska. Vyrazil proti mě nelidskou rychlostí. Vůbec jsem to nečekala a jak široká tak dlouhá se rozplácla na zeď za mnou.
"Grrrh," uniklo mi mezi zuby zasténání, když mi v tu ránu projela zády ostrá bolest. Zamračila jsem se na zeleňáka, který se mi smál do ksichtu.
"Tohle tě přijde draho, tohle je za moje full diamond brnko," zamračila jsem se. Vytáhla jsem z toulce šíp a prostřeli napohodlné zelené věci oko. Těměř okamžitě se na mě vrhli ostatní. Zamračila jsem se. Odrazila se. A pak začala pořádně bojovat. Střílela jsem šíp za šípem a likvidovala jednu potvotru za ruhou. Ignorujíc tím Midnightino varování.
Po deseti minutách bylo po nich. Ztěžka, ale spokojeně jsem oddechovala.
"Vida," ozvalo se za mnou, "že by konečně challange?"
Chtěla jsem se pyšně ušklíbnout, ale zajela jsem rukou ke svému toulci s šípy.
A ku*va, pomyslela jsem si, došly mi šípy!

LiptoňáciKde žijí příběhy. Začni objevovat