Protect my love (captain america ff)COMPLETED sequel coming

den budoucnosti

Dnes společně s klukama jdu na den budoucnosti.
Chce se mi tam? Ne.
Musím? Ano.
Bohužel jsem klukům, řekla, že jdu a tak jdu. Já své slovo vždy dodržím!

,,Tak co Jane? Jak se máš?" Řekl otravně Bucky a zasmál se. ,,Úžasně." Odsekla jsem a šli jsme i se Stevem dál. Konečně jsme došli k cíli. Byla to horská dráha. Ano Bucky mě se Stevem přinutil jít spolu s ním na horskou dráhu.
...
,,Nejhorší den mého života." Zamumlala jsem a sedla jsem si vedle Steva a vedle Buckyho, takže jsem byla veprostřed. Nejdřív to byla pohoda, ale pak to prostě muselo jet i dolů. Samozřejmě, že jsem křičela. Tady šlo o holý život!

,,Juuuuuchuuuu! Ještě jednou!" Zařval Bucky když jsme konečně vystoupili. Steve se najednou sebral a utekl ke křoví kde se vyzvracel. Z toho se mi udělalo taky špatně a rychle jsem stihla doběhnout ke koši. Potom co jsem se konečně vyzvracela ke mě oba přišli. ,,Příště už s tebou nikam nejdu!" Řekla jsem naštvaně Buckymu a šla k pódiu i s nimi v patách.
Stál tam Howard Stark a ukazoval zrovna létající auto. Všichni byli jako ohhh, ahhhh a já nevím co ještě dalšího, ale já tušila, že se něco stane. A taky že jo. Po chvilce ten stroj prostě spadnul a rozbil se. Stark byl celý jako ouuu vůbec nevím jakto že se to létající auto rozbilo. Podívala jsem se za sebe. ,,No to snad ne?" Zeptala jsem se směrem k Buckymu. Už tam nabaloval dvě holky. Jedna asi měla být pro Steva, ale vůbec si ho nevšímali. Otočila jsem se radši zpátky na ten theátr na pódiu a v duchu jsem hádala co asi tak Stark udělá teď.
Po chvíli jsem se otočila a stál tam jen Bucky. ,,Kde je Steve?" Zeptala jsem se bez ohledu na to že se okolo něj pořád motaly ty dvě. ,,Já nevím." Pokrčil rameny a rozhlédl se. ,,Jdu ho najít." Rozhodl a odešel.
Nechal mě tam vedle těch holek samotnou. ,,Ten je náš!" Řekla ta jedna holka směrem ke mně. ,,Jo no! Nic ani nezkoušej!" Řekla panovačně ta druhá. ,,Hele mrchy, klidně si ho nechte i se zárukou, protože ten za chvíli odletí za jinou." Řekla jsem s nezájmem a odešla jsem si pro pití.
Po chvíli co jsem tam jen tak čuměla na ostatní ke mě přišel nějakej čmuchal. ,,Ahoj já jsem Jack." Řekl s takovým tím "sexy" pohledem a očekával že se rozteču. ,,A já nemám zájem." Odpověděla jsem nezaujatě a dál jsem se koukala do blba. ,,Co ty tady tak sama kotě?" Zeptal se ignorujíc to že jsem ho odmítla. ,,Do toho ti nic není." Usmála jsem se sladce a hned jsem ho probodla pohledem. ,,Tak kočička má i drápky." Usmál se a začal se přibližovat. ,,Jestli se ještě kousek přiblížíš tak toho budeš litovat!" Zavrčela jsem na něj zlostně a odstoupila jsem dál. Jemu bylo úplně jedno že mi je to nepříjemný a pořád se přibližoval. Natáhl ruku k mojí tváři asi aby mě pohladil. ,,No to si děláš srandu ne? Něco jsem ti snad řekla." Zavrčela jsem a ruku jsem mu zkroutila za zády. On syknul bolestí. Dala jsem mu druhou ruku na krk. ,,Ještě jednou budeš takhle obtěžovat a vykastruju tě!" Zavrčela jsem mu do ucha a pustila jsem ho. Hned před ním se někdo zasmál. ,,Tak slyšel jsi dámu ne? Vypadni!" Řekl Bucky a pohrozil tomu klukovi. ,,Chtěli jsme ti pomoct, ale vidím že jsi se sním vypořádala sama." Řekl Bucky a poplácal mě po zádech. ,,Já totiž zvládnu všechno." Mrkla jsem na něj a společně jsme se podívali na Steva. ,,Steve má dobré zprávy." Usmál se šťastně Bucky. ,,Tak co je to?" Podívala jsem se na Steva mile. ,,No, byl jsem teď přihlásit se jako voják a doktor Erskin mě přijal." Usmál se hrozně šťastně a já ho objala. ,,No vidíš konečně pochopili, že bez tebe by to nešlo." Zasmála jsem se a rozcuchala jsem mu vlasy. ,,Odjíždí pozítří." Řekl pyšně Bucky a já musela zadržovat slzy. ,,Vy mě tady oba necháte?" Zasmála jsem se a objala jsem oba dva hodně silně. ,,Ouu ty nás rozmačkáš." Zasmáli se oba dva. ,,Co bez vás budu dělat?" Zeptala jsem se sama sebe a málem mi ukápla slza.
,,Já už půjdu domů." Řekla jsem hned a rychle jsem odběhla pryč. Jakmile jsem odběhla z jejich zorného pole tak jsem trochu brečela. Ale asi po 2 minutách jsem se uklidnila. Byl to jeho sen a ten se teď splnil nemůžu být takovej sobec abych ho ještě tímhle přinutila zůstat tady. Uklidnila jsem se zrovna včas protože hned ke mě doběhli oba dva. ,,Tak tady jsi." Usmál se na mě Bucky šťastně a oba dva ke mě přišli. ,,Vím, že už jsi chtěla domů, ale nepůjdem se ještě projít? Zítra ráno odjíždím zase já." Usmál se Bucky ke své nabídce. Z hluboka jsem se nadechla. ,,Jo to beru." Usmála jsem se a společně jsme všichni tři šli do parku.
Byli jsme venku asi hodinu, když si Bucky všiml kolik je hned se zděsil. ,,Už musím jít zítra ráno fakt brzo vstávám." Zasmál se nervózně. Rozloučil se semnou. ,,Drž se." Usmál se na mě a dal mi pusu na čelo. Hned potom se rozloučil se Stevem a odešel. Společně se Stevem jsme si sedli na lavičku a byli zticha. Do očí se mi začali hrnout slzy. ,,Steve slib mi že se ti nic nestane." Řekla jsem a už jsem skoro brečela. ,,Slibuju." Řekl pevně a objal mě. ,,Hele zítra ještě někam zajdem jo?" Usmál se a rozloučil se semnou. ,,Jo tak jo." Řekla jsem si spíš pro sebe protože už odešel. Sama jsem odešla domů a zjistila jsem že už je docela pozdě. ,,Sakra." Zaklela jsem a rychle jsem šla spát.