A Traitor (The Maze Runner CZ)✔

11. - Všude samí poděsové

"Taro! Taro!" křičel něčí hlas a majitel hlasu vtrhl do jídelny. 

Medička se otočila a pozvedla obočí. "Chuckie? Děje se něco?" 

Obtloustlý kudrnatý chlapec přikývl a popadal dech. Pak se na ni podíval. "Posílá mě Je-Jeff. Ta holka už se probrala. 

Prudce se zvedla od stolu. Byly to dva dny, kdy ji vytáhli z Klece. Dva dny, kdy čekali, až se probere. "Jdu tam." 

"Počkej," zarazil ji ještě malý chlapec. "Utekla. A nechce s nikým mluvit." 

Krátce se zasmála. "A ty se divíš, Chuckie? Když se probere a všude takoví poděsové? Půjdu si s ní promluvit a uvidíme," řekla, poklepala ho po zádech a vyšla ven. Sama znala ten pocit úzkosti, když tu nebyla jediná dívka. Kdy si neměla s kým povídat. Aspoň ne o normálních holčičích věcech. 

Když přicházela k vysoké dřevěné věži, která sloužila jako pozorovatelna, všimla si toho, jak ostatní chlapci stojí pod ní a brání se různými věcmi, aby nedostali něčím po hlavě. 

"Proboha...proč nemůže být normální jako Tara?" ozval se Gallyho nabručený hlas. 

"Protože ne každá holka je stejná," odpověděl mu Newt. 

"No, ale věci po nás házet nemusí," namítl Winston. 

Došla k nim a ušklíbla se. "Kdo by se vás nebál, pánové? Stojíte tu jako na nějakou podívanou. Je to jen vyděšená holka, proboha," řekla a vyhnula se letící mrkvi. 

"Ale ona hází na zem jídlo!" vyjekl Chuck. 

Kápo stavitelů se na blondýnku podíval. "Můžeš s ní promluvit?" 

"Zkusím to. Ale vy jděte. Budeme potřebovat-" Větu nedokončila, když se k nim přihnal Alby s Thomasem. 

"Co se tady děje?" chtěl vědět Alby. 

"Ta holka nechce s nikým mluvit ani slézt," žaloval Gally. 

Tara protočila očima. O tom žalování si s ním ještě promluví. Byl jako malej harant. 

"Zkusím to," řekl Thomas a přiblížil se k rozhledně. "Haló? Jsem tady já. Thomas. můžu jít nahoru?" 

Nic se neozvalo, ale věci přestaly padat. To zřejmě bylo dobré znamení. "Tak jdi," popohnal ho Alby. 

Černovlasý chlapec přikývl a zhluboka se nadechl. Pak začal šplhat nahoru, až se jim ztratil z dohledu. 

Stáli tam dlouho, až z toho začínal být Gally nervózní. Tara k němu došla a chytila ho za ruku. "Klid...bude v pohodě." 

Podíval se na ní. "Nejde mi o toho bážu. Nevěřím mu. Nelíbí se mi ani jeden z nich." 

Hravě do něj dloubla loktem. "A to jako, že já jsem se ti líbila?" zajímala se s úsměvem. 

Na jeho tváři se objevil úšklebek. "Ty? Ze začátku moc ne. Ale pak ses mi líbit začala." 

"Tak to docela bolí," zabrblala a zvedla oči k rozhledně. "Hej, co vy dva tam děláte?!" 

Thomasův obličej se objevil během chvilky. "Dejte nám minutu. A nemusíte tu stát," upozornil ještě. 

Pokrčila rameny a podívala se na Gallyho. Pak se nahnula k jeho uchu. "Za deset minut v lese, ano? Počkám na tebe," zašeptala, pustila ho a odešla. 

Stavitel chvíli čekal, ale pak se vydal za ní. Chtěli strávit chvíli spolu, protože po večerech je hlídal Alby. Když už jim to toleroval, nepřál si, aby spolu spali. Těhotná Placerka bylo to poslední, co potřebovali. A oba dva to respektovali. 

Když se oba dva shledali, chlapec ji sevřel v náručí. Nemluvili. Jen si užívali přítomnost toho druhého. A za to byli rádi. 

Po chvíli se však dívka odtáhla a unaveně si prohrábla vlasy. Po dnech na ošetřovně, kdy neošetřovala nic jinýho než zabodnutý hřebíky v rukou nebo třísky, byla unavená. 

"Unavená?" zajímal se chlapec a začal si s jejími vlasy hrát. 

"Trochu," přiznala a spokojeně přivřela oči. 

Sklonil se, podebral ji pod koleny a vytáhl si ji do náruče. "Tak si půjdeš odpočinout." 

Vypískla a chytila se ho kolem krku. "Blbe," zasmála se a zakopala nohama. Nebylo to nijak platné. Nepustil ji. 

"Možná," ušklíbl se a vydal se k její chatce, kterou jí se staviteli postavil. 

"Gally...může nás vidět Alby," namítla. 

"Jenom nesu naší medičku do postele. To není proti pravidlům," zasmál se a nohou si otevřel dveře, které za sebou následně loktem zavřel. Přešel k posteli, na kterou ji položil. Musel uznat, že se trochu pronesl. Ale co by pro ni neudělal. 

Lehla si a trochu se odtáhla, aby se mohl aspoň posadit. Chytila ho za ruku, přičemž si druhou přetáhla deku přes sebe. 

Chlapec se pousmál a sedl si na kraj její postele. "Jen spi. Jeffovi to vysvětlím," řekl jemně a druhou rukou ji pohladil po tváři. 

Pousmála se. "Zůstaneš tu na chvíli? Aspoň jednu noc chci usínat s pocitem, že jsi u mě." 

"Jak bych mohl odejít?" zasmál se a odhrnul jí vlasy z čela. 

Spokojeně zavřela oči a držela jeho ruku ve své. Netrvalo dlouho a místností se ozývalo její oddechování. 

Když spala, neodolal a pozoroval ji. Vypadala tak křehce, zranitelně. A přesto byla silná. Byla jeho. Naklonil se k ní a políbil ji na čelo. Pak vymanil svojí ruku z jejího sevření a tiše vyšel ven z chatky. 

"Myslel jsem, že dodržujeme pravidla," ozval se Albyho chladný hlas. 

Stavitel se na něj podíval. "Však ano. Nic se mezi námi nestalo. Jen si šla lehnout."

Velitel se na něj podíval podezřívavým pohledem. "Řeknu ti to jednoduše, Gally. Nelíbí se mi to." 

"Ale, Alby! Pravidla dodržujeme, nic jsme mezi sebou neměli. Proč se soustředíš jen na nás?" bránil se chlapec. 

Černošský chlapec ho popadl za loket a odtáhl ho od chatky. "Proč?! Gally, nejsme tady od toho, abychom se zamilovávali. Uvědom si to už. Ta holka tě-" 

"Ta holka se jmenuje Tara," přerušil ho naštvaně stavitel a vytrhl se mu. "Oba dva jsme přísahali, že se budeme držet zpátky. A držíme se. Pokud tohle nedokážeš ocenit, je to tvůj problém." Následně se otočil a odešel pryč. Nechtěl se s ním bavit. Proto šel zpátky za svými staviteli, kde se cítil dobře. Věděl, že jim může věřit a že si s nimi může povídat v klidu.

Ahoj, zlatíčka :3 

Jak jsem slíbila, kapitolka už je venku :) Alby je nám proti Taře s Gallym :/ Dost mě to mrzí, ale...prostě Alby :D 

Love you, guys <3 

Kájí°