Jizvy

Narozeniny

Těšil jsem se na den, kdy mi konečně bude osmnáct. Je to den, kdy draci se z lidské podoby mohou přeměnit v draka a zpět. Nebo si ponechat jen křídla a zbytek lidkské tělo.

Těšil jsem se, protože mi táta vyprávěl o pocitu z létání. Že se cítil svobodně a nic ho nedrželo na zemi. Představoval jsem si ten pocit. Jak se vznáším oblohou, cítím každý sval na křídlech a tu svobodu.

Zbývaly jen poslední dny a konečně jsem se mohl vznést. Jenže létání vyžadovalo trénink. Křídla jsou těžká a při letu nevyzpytatelná. Takže jsem s létáním musel počkat.

Osmnáctiny jsou den, kdy se z draka stává zvíře a je dobré ho v den jeho narozenin neštvat. Taky se probouzí nová komora energie, takže drak je vytrvalejší. Zkrátka se z dítěte s malým magickým nadáním stává o hodně mocnější tvor.

S takovým pocitem jsem vstal z postele v den narozenin. Denraar se někam vytratil. Vtáhl jsem nosem vzduch a všiml jsem si, že čich mám několikrát lepší. Ve vzduchu jsem mohl ucítit čerstvý pach upíra, takže se vypařil nedávno. Voněl po mátě. V klidu jsem se oblékl a vyšel z pokoje. Draci na osmnáctinách jsou nebezpečnější než ostatní, takže jsem se nedivil, když se skoro všichni vyklidili z chodby. Každý radši věděl, kdy má jaký drak osmnáctiny, aby potom neměl problém.

První, co jsme měli, byla biologie. Vešel jsem do třídy a ohlédl jsem místnost. Všichni dělali, že mě nevidí a já se instinktivně začal zlobit tak malé pozornosti. Tak Rene, v klidu, nemůže tě přece vytočit taková maličkost, jako je minimalizace pozornosti. Oni is chtějí ponechat dneska život, proto se raději ani nekoukají do očí.

,,Všechno nejlepší Rene," řekl Zeron vesele a ani se mě nebál. Dokonce sebral odvahu a poplácal mě po rameni. Sedl jsem si namísto vedle Denraara, který radši si mě ani nevšímal. Tahle ignorace mě přestala bavit. Všichni seděli jako na jehlách a mluvili jen tlumeně.

,,Co je s vámi? Já dneska nemám v plánu nikomu utrhnout hlavu za to, že se na mě třeba jen podívá. Takže se můžete v klidu bavit," řekl jsem do třídy a ti jakoby povolili. Jenže Denraar byl pořád ztuhlý a ani nic neřekl. Žádná urážka, poznámka, nic.

,,A co ty? Jako bys měl vyřízlý jazyk. Nebo ti došly urážky?" zeptal jsem se upíra, který neochotně otočil ke mně hlavy.

,,Chci si ten jazyk nadále ponechat v puse, proto ho radši držím za zuby," řekl a rychle odvedl zrak někam jinam. Velmi divné. Jakobych měl něco na obličeji. Koukl jsem se do vitríny s vycpanými tvory a uviděl jsem tam svůj odraz (nečekaně). Jenže na pravé tváři jsem měl kus kůže pokrytý černými malými šupinami a oranžovou barvu očí jsem měl dvakrát výraznější. Jinak všechno v pohodě. Černé po ramena vlasy s červeným proužkem zčesané dozadu, tvar obličeje, nosu...Jen ty šupiny tam překážely. Ale vlastně ani ne. Naopak. Zvýrazňovali světlou pleť a barvu očí.

Do třídy vešel učitel. Projel pohledem všechny žáky a zastavil se u mě. Spíš na mé pravé tváři, kde se krasovaly šupiny. V jeho obličeji se mihl náznak strachu a potom jakoby nic vedl hodinu. Proč se mě tak všichni bojí? To jsem jako stělesněné monstrum, nebo co?

Ostatní hodiny probíhaly stejně. Vyvolávali mě jen občas a někdy vůbec ne. Dočkal jsem se hodiny živlů, kdy jsem se na to mohl zeptat někoho staršího.

Jenže ti byli na tom úplně stejně. Když nemuseli, tak se mnou nemluvili a pořád dělali, že mě nepozorují. Dokonce i Shen byl nějaký nesvůj. A dost, přestalo mě tohle bavit.

,,Děláte si ze mě srandu? To jako všichni se ode mě budete držet celý den dál, abych vám nic neudělal? Jsem snad požírač, nebo Strachatung? Co je s vámi?" zakřičel jsem a rozmáchl jsem se rukama. Vyslal jsem nemalou vlnu ohně, od které se museli všichni zakrýt, aby je nezasáhla. Sám jsem se podivil, že jsem dokázal vystřelit tak daleko a ani jsem se na střelu nesoustředil. Všichni se na mě podívali. Těkal jsem očima mezi jejich pohledy a všude, VŠUDE jsem viděl strach. Začal jsem zuřit a plamen se mi omotal kolem rukou, ramen a hrudi. Ucítil jsem nějakou zátěž na zádech, ale nevěnoval jsem tomu pozornost.

,,Uklidni se Rene, všechno je v pořádku. Nic se neděje," zkusil mě uklidnit Shern, ale nepovedlo se mu to.

,,Jak jako se nic neděje?! Vy všichni máte v očích strach a já nevím proč! Já vám nic neudělám!" zařval jsem, až se k nám přiblížily ostatní skupiny. Jeden ze světlých elfů zvedl vlnu vody jako zrcado. Lekl jsem se. V odraze jsem zahlédl poloproměněného draka, který měl mohutná černá křídla za zády. Ustoupil jsem o krok a zamotala se mi hlava. Nevěděl jsem, co dělám a rozeslal jsem na všechny okolo vlnu ohně. Shen ji stihl zahlušit dřív, než se někoho dotkla. Měl jsem na něj vztek. Na všechny, kterí na mě tak civěli.

,,Uklidni se. Všechno bude v pohodě. Vidíš, jsem stejný, jako ty," řekl nějaký hlas a já se otočil k jeho majiteli. Koukal na mě drak se stejnou poloproměnou jako já. Měl šedá křídla a sem tam bělošedé šupiny místo kůže. Měl hnědé vlasy a pronikavé zelené oči plné klidu. Zklidnil jsem se. Přistoupil o krok blíž, jenže já jsem instinktivně zavrčel. To vrčení se nepodobalo bytosti s lidskou podobou. Bylo to vrčení zvířete.

Ten kluk si s tím zvukem starosti nedělal. Přistoupil blíž a opatrně mi položil ruku na rameno. Cítil jsem jeho pach, který mě zklidnil. Oheň kolem mých rukou zmizel a já povolil. Vrátil jsem se do reality. Ucítil jsem velkou váhu na zádech a málem jsem přepadl dozadu. Koukl jsem na zátěž, která se mi v očích zobrazila jako černá křídla. Šáhl jsem na dráp na kloubu, který byl docela ostrý, takže by mohl někomu rozpárat břicho.

,,Všichni se tě báli, protože jsi už v sedmnácti měl nemalou sílu. Nikdo nevěděl, nakolik budeš nebezpečný s nově otevřenou komorou energie, proto se tě raději snažili neštvat a ignorovat," Vysvětlil mi drak přede mnou. Podíval jsem se na něj.

,,Jmenuji se Kensu Nerylon. Hideki pro tebe poslal, abych tě učil létání a tomuhle všemu. Je pravda, že jsi Troublemaker?" řekl a usmál se. Přikývl jsem a koutkem oka jsem zahlédl, jak ostatní za jeho zády povolili a začali se rozcházet zpět na místa, kde mají cvičit.

,,Počkat, ty mě budeš učit létat?" zeptal jsem se, když mi došel význam slov Kensu. Ten jen elegantně přikývl a otočil se na Shena s nevyslovenou prosbou. Ten jen kývl. Nechápal jsem, o co jde, ale Kensu mě popadl za ruku a odtáhů někam pryč. Zadíval jsem se mu na vlasy. Měl v nich bílý proužek. Nečasto jsem mohl potkat draka se světlou magií.

,,Tak a tady nás nikdo nebude rušit," řekl a ukázal na krajinu za akademií.