Akatsuki, Aneb Úžasná Rodina? ✔

Zapomenout je těžké..

-Katsumi-

Skála. Úzká cesta. Hluboký sráz.

Průrva, kterou jsme šli nebyla jen nebezpečná, ale i děsivá. Měsíční svit byl odříznut vysokými skalisky. Cesta se drolila a mlhovina stoupající z propasti dodávala tajuplnosti. Nerostla tu jediná rostlinka. Jen uschlé křoví a stromy bez známky života. Celé to tu bylo bez života. Dokonce ani živočichové tu nebyli.

,, Už chápu, proč tudy nikdo nechce chodit. " Prolomím ticho a přidržím se zdi po mé levici, jelikož se cesta ještě o něco zúží. ,, Jaký z toho máš pocit? " Optá se Sasuke otázkou, kterou jasně dává najevo, že něco není v pořádku. ,, Je to příliš jednoduché. " ,, Nezdá se mi to. Něco na tom bude. Možná je to tou mlhou, ale mám takový pocit, že nás někdo, nebo spíš něco pozoruje. " ,, Možná to tu nakonec není opuštěné a někdo to tady hlídá. Přece jen-" zarazím se, když Sasuke náhle zastaví.

,, Děje se něco? " ,, Slyšíš to. Zní to jak..tekoucí voda.." ,, Za tou vesnicí je řeka. Pokud je to ona, tak jsem blízko. " ,, Nejspíš.. " Odvětí tiše Sasuke a dal pokračuje v cestě.

Mlha nabírala na hustutě a také se rozptylovala po celé trhlině. Cítila jsem, jak pod každým krokem spadne několik kamínků a útržků dolů do bezedné temnoty průrvy. Při dalším kroku zapraská v půdě a následuje zřícení. Začnu padat do prázdna a nicoty. Šokem zapomenu reagovat. Prostě padám. Je to konec? Prostě spadnu?

Omámená ucítím na své ruce teplo a sevření. Nepadám, ale visím. ,, Jsi v pořádku? " Nic? Žádné prázdno, ani pád? Já-já stojím. Žádný pád? ,, Měla jsem pocit, jako bych padala. Jakoby se pode mnou propadla ta cesta a já padala do prázdna. " Vysvětlím a pro jistotu pevně stisknu Sasukeho ruku. ,, Nejspíš iluze. " ,, Genjutsu?" ,, Ne. Ta mlha stoupá ze dna té trhliny, takže předpokládám, že se tam dole uvolňují nějaké halucinogenní látky. " ,, Vyznáš se co." Sasuke se na mě zaraženě podívá. Ale stále byl tak klidný, i přesto, že v očích měl tolik smutku a bolesti. ,, Ne..jen..Kabuto o tomhle místě jednou mluvil. " Jeho hlas se zadrhával a místy i mírně klepal.

Až teď jsem si uvědomila, co ho nejspíš tolik trápí a pomaličku zevnitř užírá. Měla jsem si to uvědomit dřív. Jsem strašná..vůbec si nevšímám lidí kolem sebe. Kolika lidem jsem takto ublížila? Kolik lidí se kvůli mě cítí stejně jako teď Sasuke? Odpustila jsem mu...tak proč je tak smutný?

,, Sasuke..prosím netrap se tím. Zapomeň na to, tak jak jsem na to zapomněla já. Prostě..to vypusť." ,, Jak můžeš takhle mluvit?! Ublížil jsem ti a ty to moc dobře víš! Víš to.. Víš a hlavně vidíš, jak mě to užírá, a přesto říkáš tohle? " Ztěžka se na mě podívá.

Na tohle jsem opravdu nevěděla co říct. Má pravdu. Je lehké o něčem mluvit, ale udělat to je opravdu těžké. Pravda je taková, že jsem na to úplně nezapomněla. Na To opravdu zapomenout nejde.
,, Měli..měli bychom jít. Za pár hodin se rozednívá.. Bude lepší, když tam dorazíme ještě za tmy. Budeme tak méně nápadní. " Otočí se a dál pokračuje v cestě.

Já jsem tak blbá zanadávám si sama na sebe. ,, Tak zapomeň " sakra proč melu takové blbosti. Sama jsem to nezapomněla. Se slzami na krajíčku se vydám za ním.

-Sasuke-
Jsme jen kousek od vesnice a už teď z toho nemám dobrý pocit. Nebude to jen tak. Něco má v plánu. Vím to. Pokaždé, když se mnou mluvil, měl něco v plánu. Co ten maskovaný zmetek chystá?

V hlavě mi stále zní jeho hlas. Jeho slova. ,, Kdybys počkal ještě den, max dva, jed by z tebe sám vyprchal bez jakýchkoliv následků. Zatímco tady ta protilátka má spoustu negativních dopadů. Ale..teď už je pozdě. "

Zatím se žádný negativum neprojevilo, takže je možné, že kecal. Ale pochybuji, že lhal. Je to až příliš reálné. I Kabuto nerad používal protilátky. A že jich používal. Až na jednu. Poté, co ji vytvořil se jí ani nedotkl. To samé i jednoho jedu. Když jsem se ho jednou na to ptal, řekl mi, že by radši přišel o ruku, než aby si musel dávat takové svinstvo.

Mám takové nehezké tušení, že to co mi ten zmetek dal..je ten samí hnus. Sakra! Co mám ve svém těle?!

,, Sasuke podívej! Nejspíše jsme tu. " Z hlubokých myšlenek mě vytrhne Katsu. Měla pravdu. Byly tam nějaké budovy, ale nevypadaly zrovna obydleně. ,, To nebude vesnice, nebo aspoň ne ta obydlená část. " ,, Někdo tam je! " ,, Co? Počkej! "

Katsu se bez rozmyšlení rozběhne k polorozpadlé budově. Rozběhnu se za ní a neustále kontroluji okolí, kdyby se objevil nepřítel.

Zastavím se v půlce cesty k budově. Mlha se zvedla a byla několikanásobně hustší, než předtím. Měl jsem velký problém se zorientovat, natož zjistit, kde ta budova je. I s sharinganem jsem byl krátký. Nevzdával jsem to a zkoušel najít jakoukoliv mezeru, či díru. Jak šílenec jsem se kolem sebe rozhlížel, ale nic. Všude bílo.

,, Kdo jste? " Ozve se vedle mě, zamnou a všude možně dívčí hlas. Byl jsem natolik zmatený, že jsem ani nevěděl, co říct. ,, Na něco jsem se ptala! " Na tváři se mi z ničeho nic objevila ranka, z které hned začal vytékat pramínek krve  ,, Odpověz! " Dívčin hlas byl hrubý a svým způsobem divný. 

Najednou jsem měl mžitky před očima a nestabilita v nohou tomu moc nepomohla. Pokoušel jsem se zhluboka nadechnout, ale nešlo to. Celý svět se semou točil.

Padnu na kolena a snažím se uklidnit. Povede se mi trochu nadechnout, ale hlavou mi proletěly střepy. Takovou bolest jsem snad nikdy nezažil. V uších mi hučí a vše přede mnou se rozmazávalo, nebo dvojilo.

Chytnu se za čelo a pokusím se znovu uklidnit. Cítím, jak se mi zrychlí tep a po chvilce, kdy se uklidní, mi srdce začne ze šoku vynechávat ,, Ne..znovu už ne. Nechci.." Omámeně řeknu předtím, než upadnu do bezvědomí.

-Neznámá-
V mlze se vynořily dvě neznámé siluety. Jedna z nich se rozběhla a ztratila se. Co když jsou tu, proto aby mi ublížili? Musím věřit svému instinktu. Využijí svou výhodu- mlhu.

Jedna z postav se zmateně dívala kolem sebe, tak jsem musela využít své výhodné pozice a udeřit ji.
Při úderu jsem si stihla všimnout, že to byl kluk. Natolik zmatený, že nebyl schopný zjistit, odkud jsem udeřila. Čekala jsem všechno jen ne to co udělal. Prudce padl na kolena a držel se za čelo. Chvíli ho tak pozoruji z bezpečné vzdálenosti. Když se nic neděje přejdu trošku blíž. Něco si mumlal. Nerozuměla jsem mu. Každopádně upadl do bezvědomí.

Pro pocit jistoty a bezpečí jsem ho vzala do vesnice, kde ho můžu mít pod kontrolou.