XX.

348 29 2
                                    

19. 3. 1997

Nejdražší Jamesi,

řeknu ti, že to těhotenství je na jednu stranu krásné, ale na tu druhou mám pocit, že umírám. S Jessinkou to bylo úplně skvělé. Neměla jsem skoro žádné ranní nevolnosti, málokdy mě kopala, nijak extra jsem s ní nepřibrala, a hlavně jsem ji porodila přesně v den, kdy to lékouzelník určil.

Při tomhle těhotenství jsem měla ranní nevolnosti skoro pořád, děťátko mě furt kope a je hrozně čilé, žeru jako o závod a jsem hrozná kulička. Hlavně jsem měla rodit už před týdnem a ono nic! Snažila jsem všechny ty babské rady (to se říká u mudlů – znamená to, že už je to přes generace staré a vyzkoušené a měly by ty různé triky pomáhat) a pořád se nic neděje. Už nevím, co dělat.

Jessie mi z Bradavic pořád píše. Je hrozně hodná. Když byla malinká, tak byla celá já, ale jak vyrostla, začala ti být neskutečně podobná. Škoda.

Když už jsme u toho, s Davidem jsem se nakonec usmířili a všechno skončilo dobře. Omluvil se mi a já jemu též. Majetek zůstal mně a

Po posledním písmenu se objevila černá kaňka. Hnědovlásce spadl brk za stůl a chytila se za své veliké břicho.

„Sakra, praskla mi voda!"

S láskou, Alyssa | HP ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat