I need your love

Stěhování do nového města

Sofie;

Nechápu proč se musíme stěhovat do takový malý prdele jako je Trofors?! Vždyť jsme bydleli v krásném bytě v našem hlavním městě Oslu. A my musíme se odstěhovat do Trofors , co tam je tak zajímavýho , jasně kromě krásný přírody a klidu , ale i tak jsem městská holka. No ještě , že se s námi stěhuje moje nejlepší kamarádka Bella. Její rodina se s mou rodinou hodně kamarádí . Naše mámy spolupracují v jedný firmě. Můj táta s tím jejím si každou sobotu a neděli , když jdeme do kostela , si dávají pivo a dívají se na hokej nebo fotbal. Jo jejich rodina je super až na ty dva její sourozence. Na Theress a Nicolasa. Vážně jsou otravní. No i když můj bratr není o dost lepší. Jmenuje se Jack , je mu 17. Jsme od sebe jeden rok , akorát že on se narodil v lednu a já v v červenci . Je strašně otravnej , no i když na ty dva fakt nemá . Furt melou o nějakých klucích , jak jsou úžasní atd,... Hlavně Theress. No nic , nenadělám s tím nic jen můžu ignorovat co říká.

,,Kdy už tam budem?" fňukla jsem. Mě fakt ty cesty nebaví. Furt sedět na zadku až ho mám celej dřevnatej ,,Zlatíčko , už jen dvě hoďky. Neboj bude se vám tam hodně líbit." uklidňovala mě mamka. Mám ji strašně ráda , ale teď jak řekla , že se NÁM tam bude líbit bych radši skočila z toho mostu , po kterým jsme projížděli. ,,Si nemyslím ." řekla jsem si pro sebe a zapla jsem si mobil a data abych jsem mohla jít na MS a psala si s Bellou.
Bella : ,Tak co jak to jde ?' zeptala se
Sofie : Strašný , máma teď řekla že se nám tam bude líbit! OMG chtěla jsem skočit z mostu .' stěžovala jsem si
Bella : ,Proč jsi neskočila? Dala bych to na INSTA a bylo by to nejpopulárnější video na zemi:-):-*' s
Sofie : , Jsi fakt blbá víš o tom ?'
Bella : ,Taky tě mám ráda'
Sofie : ,Já tebe ne , chcípni;-):-*:-D'
Bella ,Až po tobě , zlato.'
Sofie : ,Nn, blbí mají přednost :-D'
Bella : , Však říkám ,AŽ PO TOBĚ ZLATO!:-*'
Sofie : ,Fajn vyhrála si.'

,,Pěkný dům , nemám pravdu?" zeptal se seběvědomě táta ,,Ani ne , byty jsou lepší." poznamenala ,,Sofie! Nebuď drzá na tatínka! " vykřikla na mě máma ,,Promiň a kde bydlí Bell?" řekla jsem a rozhlídla kolem sebe ,,Nad námi." oznámil táta ,,Uvidíme na sebe přes plot?" zeptala jsem se v naději , že řekne ano ,,Ano uvidíte ." ,,Fajn už k tomu tady přicházím na chuť." ,,Fajn už nebudeme kecat a půjdeme se podívat už konečně dovnitř ?" řekl brácha unaveně. Popíšu vám ho. Vysoký asi 187cm , je hubenej s vypracovaným tělem. Má o něco tmavší vlasy než já. Oči má modro-šedý.

Nojo můžete říct , že je fešák ale doopravdy strašně otravnej. ,,Jo děti máme pro vás ještě jedno překvapení." zaradoval se táta a vyšli jsme k domu. Když táta otevřel dveře , tak jsem se rozhlídla. Všechny naše věci byli tady. Už všechno bylo uklizeno. ,,Tati co je to za košík tam na gauči?" zeptala jsem se ,,Tak se běž podívat." pobídl mě a já jsem šla k gauči. Když jsem strhla deku bylo tam štěně Huskyho. Vzala jsem ho do náruče. ,,To není možný. My máme štěňátko!" vypískla jsem radostí a zabořila jsem hlavu do jeho srsti. ,,Ano, to máš k narozeninám." Položila jsem štěně na zem a rozběhla jsem se k rodičům , abych je obejmula. Štěně běželo za mnou a skákalo mi po noze ,,Můžu ho vzít ven , prosím? ." ,,Jistě ,na tady máš vodítko a utíkej." vzala jsem vodítko , připnula jsem ho k obojku , vzala mobil a napsala Bell ,Buď před barákem mám bombovou novinu!:-D" a vyšla jsem.
Jak jsem očekávala ,Bell stála před barákem převlíknutá. Rozběhla se proti mě. Zastavila se když viděla mého mazlíčka ,,Ty máš štěně! To je úžasný!" vyjekla přes celý město. Hned si klekla a začala ho hladit. Taky ji vám popíšu. Je to dlouhovlasá brunetka . Oči má velký a tmavě hnědý. Je hubená a furt se usmívá. Je to retard asi proto jsme nejlepší kamarádky.,,Jak se jmenuje?" ,,Aylla." ,,Jo to je pěkný jméno ,půjdeme se tu porozhlídnout." ,,Jasně." řekla jsem a vyšly jsme.
Šly jsme po okolí a povídali jsme si o starým životě , až najednou. Prásk! Do obličeje mě něco vrazilo a to jako dost. Spadla jsem a před očima jsem měla černo ,,Martinusi ty jsi úplný debil!" vykřikl jeden chlapecký hlas ,,Já nechtěl. A vůbec ty jsi to měl chytit!" řekl naštvaně druhej chlapecký hlas ,,Páni to byla šlupa. Ještě jednou , ale větší silou." smála se Bell. Otevřela jsem oči a všimla jsem si dvou větších postav. Zaostřila jsem. Byli to kluci , ale byl v tom háček. Oba dva byli stejní ,,Tvl , já vidím dvojmo. Ti kluci jsou dvakrát." podívala jsem se na Bell ,,Uf , ještě že jsi jen jedna." usmála jsem se na ni. ,,Nevidíš dvojmo to jen my dva jsme dvojčata." řekl jeden s rozzářeným úsměvem . Ten druhej se trochu mračil. ,,Chceš pomoct vstát?" zeptal se , ale teď nahodil roztomilej úsměv ,,Jo dík." oba dva jsme natáhli ruce a chytli jsme se. Měl ruku velkou jako lopatu , ale jemnou. Když mě postavil byl o hlavu vyšší. Zamotala se mi hlava , až jsem zase skoro spadla , ale on mě chytil kolem pasu ,,Děkuji." řekla jsem a chytila jsem ho za ramena. I přes mikinu a asi několik vrstev triček , šlo cítit jaký má svaly ,,Nemáš za co." Chvilku jsme si dívali do očí a já jsem ho studovala. On je hezkej , moooc hezkej. Vlasy bloňďatý ,asi přebarvený. Hnědý oči jako ta nejvíc hořká čokoláda. Rty měl trochu plnější , a nad tím rtem měl pihu. ,,Fajn jak se jmenujete?" zeptal se ten co stál u Belly ,,Já jsem Sofie a to je Bell."řekla jsem, Ten kluk , který mě držel , se na mě zase podíval a usmál se ,,Hezký jméno." úsměv jsem mu oplatila ,,Děkuji , a jak se jmenujete vy dva?" Zatvářil se trochu zaskočeně a podíval se na jeho bráchu ,,Počkat vy nás neznáte?" zeptal se ,,Ne , dneska jsme se poprvý potkali." ,,Aha." ,,Marcusi , Martinusi večere." někdo zařval z baráku. ,,Fajn já jsem Marcus a to je můj brácha Martinus. A ještě něco ,budete chodit do týhle školy?"řekl ten co stál u Belly , no teda Marcus ,,Jo." řekla Bell ,,Fajn tak zítra ve škole , a když nás nenajdete ptejte se na Gunnarsenovi. Nebo víte co , stačí jména oni budou vědět koho myslíte ." řekl ten kdo mě držel , teda Martinus. ,,Teď tě pustím, nespadneš?" zeptal se mě ,,Ne už je to dobrý , asi. Když tak tu mám oddaného psa a nejlepší kamarádku." podívala jsem se na Bell , která byla furt v záchvatu smíchu. Všimla jsem si jak si ji Marcus prohlíží s lehkým úsměvem. Otočila jsem se zpátky a Martinus si mě furt s úsměvem prohlížel ,,Co je?" zeptala jsem se ,,Nic nemůžu se na tebe dívat? A vůbec díval jsem se jestli se ti neutváří monokl." ,,Marcusi! Martinusi! Domů! Je večere !" ,,Brácha nechci ti kazit romantickou chvilku , ale mamka fakt zuří ." řekl Marcus a poklepal Martinuse po rameni ,,Nojo furt," podíval se na mě a znovu se usmál ,,byla by škoda kdyby ti kazil obličej monokl." řekl a odběhl s Marcusem dom. ,,Jsi nějaká červená." poznamenala Bell a štouchla do mě ,,To je asi tím , že jsem dostala pecku do obličeje , a pojď už chci domů." ale já věděla , že to není z tý rány.

Martinus:
Doběhli jsme dom a já jsem šel hned do sprchy. Po sprše jsem si šel sednout do jídelny , abych se navečeřel. Furt jsem , ale měl před sebou její tvář. Krásné oříškové oči. Rty , které už na pohled byly hebké. Brunetka s rovnými vlasy , které jí padaly do obličeje , když spadla. To snad ne. Kvůli mě spadla a kvůli mě dostala pecku do obličeje. Přestal jsem mít chuť na jídlo a to bylo taccos ,,Nemám nějak hlad jdu si lehnout , dobrou." ,,Zlato , je ti špatně?" zeptala se máma ,,Ne jsem v pohodě , proč ?" ,,No že odcházíš od tacca." dodal táta , ale já byl už na cestě do pokoje. Pokusil jsem usnout , ale nešlo to. Furt jsem musel myslet na ni. Jak byla krásná a jak jsem ji ublížil. Kruci co se mnou je. Nikdy jsem to tak neřešil , když jsem někoho uhodil.

Marcus:
Martinus je nějakej divnej , snad se do tý holky nezamiloval? To snad ne , nemůže být tak blbej. Teď ne. Musíme trénovat , jak na fotbal tak na koncerty. Ale hlavně na zpěv , fotbal není tak důležitej. Jo jako je , ale zpěv je naše kariéra. Ale zajímavý je ,že ty holky nás neznaly. No nic nebudu nad tím přemýšlet , proč nás neznaly.