Sázka II // Ment✔

Budou v pořádku

Slyšela jsem, jak se kolem mě seběhli ostatní, pak jsem ucítila něčí teplou náruč, ale nakonec se mnou zůstal jen chlad... chlad a temno, do kterého jsem upadala...

Honza

Zatímco Anča telefonovala s paní ze záchranné služby, já jsem tiše sledoval Lucy stojící u Tomáše a upřímně... Cítil jsem se vážně mizerně. Díval jsem se na ní, jak je krásná, jak je hodná, dokonalá... Kdybych mohl, každým dnem bych se do ní zamiloval znovu a znovu. Byla tím největším štěstím, které jsem kdy potkal...

"Sanitka přijede za pár minut," Vytrhla mě Anča z přemýšlení a vrátila se mezi nás. Podíval jsem se na ní, když v tu chvíli jsem periferně uviděl, jak se Lucy zavírají oči a její bezvládné tělo padá k zemi.

"Luci!!" Vykřikl jsem bezmocně a několika rychlými kroky byl u ní. Pozdě, hlavou dopadla na tvrdou zem a zůstala na ní nehnutě ležet. Klekl jsem si k ní a přitáhl si ji k sobě. Vyzvednul jsem jí do svého náručí a pohlédl do jejího bílého obličeje, který nejevil žádné známky vnímání.

Pevně jsem zavřel oči aby mi při pohledu na mojí spící princeznu nezačaly téct slzy. Jednou rukou jsem ji pohladil po vlasech a políbil na čelo.

Otočil jsem se na ostatní akorát, když se pod oknem ozvala siréna přijíždějí sanitky. Zanedlouho se ve dveřích objevili dva záchranáři s nosítkama, opatrně na ně položili Tomáše a vydali se s ním ven. Já jsem za nimi v náručí nesl Lucy.

"Zůstaň se mnou princezno," Zašeptal jsem jí ještě se slzami v očích, když jsem ji pokládal na připravená nosítka a políbil ji na čelo.

"Pojedu s vámi," Nastoupila dovnitř Anča. Přilývl jsem a hodil Radymu klíče od auta. Pak jsem nastoupil taky a záchranka se rozjela směrem k nemocnici.

Cesta nebyla dlouhá, i když mně to přišlo jako věčnost. Nehybně sedět v sanitce a sledovat, jak mojí princeznu a jeho připojují na různé přístroje bylo naprosto zničující. Zvlášť, když jsem věděl, že za to všechno můžu jenom já...

"Má silný otřes mozku," Zaslechl jsem sestřičku, která se starala o Lucy, zatímco ostatní běhali kolem Tomáše, který na tom byl trochu hůř.

"Vnitřní krvácení, potřebujeme ho stabilizovat," Přitáhli další přístroj, na který Tomáše taky připojili.

Za chvíli už sanitka zastavila u nemocnice. Záchranáři vyndali nosítka a Tomáše i Lucy odvezli dovnitř. Běželi jsme s Ančou za nimi, ale poslední dveře před námi zavřeli a nechali nás v čekárně.

"Pojď si sednout," Povzdechla si Anča a posadila se na nejbližší sedačku. "Dovnitř se stejně nedostaneme,"

Zhluboka jsem se nadechl a posadil se vedle ní. Nervózně jsem si podupával nohou a snad každou minutu se díval na dveře, které byly pořád zavřené.

"Budou v pořádku," Pousmála se Anča.

"Nikdy bych si neodpustil kdyby nebyla," Pokroutil jsem hlavou a znovu se na dveře podíval.

"Oba budou," Podívala se na mě, ale já dál mlčel a díval se před sebe do země.

"Víš, odpustit se dá všechno, ale to, co..." Začala, ale já jsem ji přerušil.

"Já vím, ale já mu prostě nedokážu odpustit, byl to můj nejlepší kamarád, známe se v podstatě od narození a on se vyspí s mojí holkou, kterou miluju pět let,"

"Ty si vážně takovej kretén," Podívala se na mě napůl přísně a nechápavě. "Vážně... vážně si myslíš, že by spolu spali, že ona by tě podvedla. Miluje tě mnohem víc, než si myslíš a je mi fakt líto, že to musíš slyšet ode mě, ale jestli jí nevěříš, tak prosím vypadni... Ona má co odpouštět tobě, ne ty jí," Ukázala na vchod a pak se znovu podívala na mě.

Nevěděl jsem, co říct. Hlavu jsem měl plnou myšlenek, ale nedokázal jsem je srovnat. Nakonec jsem se zvednul a rozhodl se jít projít.

"Za chvíli jsem zpátky," Otočil jsem se ještě na Anču a pak už se východem vydal ven. Na parkovišti před nemocnicí jsem zahlédl svoje auto a vedle mě se najednou odněkud vynořil Rady.

"Anča je v čekárně," Zamumlal jsem a vydal se opačným směrem.

"Honzo, počkej!!" Zakřičel za mnou a 'rychlejším krokem' se ke mně přiblížil.

"Co?" Nechápavě jsem se otočil na něj.

"Potřebuješ jí stejně tak moc jako ona tebe a možná ještě víc. Vždycky pro tebe byla vším, tak co se najednou stalo?"

"Nechápeš to, nikdo to nechápe!! Já jí miluju, miluju jí víc než si kdo dokážete představit, udělal bych pro ní všechno, naprosto všechno bych jí dal, jenom abych ji viděl se usmát, protože ten její úsměv je neroztomilejší na světě, jenže ona mě podvedla..."

"Kurva tu noc u nás ani nespala, zůstala u Anči," Přerušil mě a v tu chvíli mi došly všechny slova. Nespala s ním? Nepřítomně jsem zíral na Radyho.

"Půjdu za Aničkou," Pomalu se otočil k nemocnici a vydal se k ní, zatímco já jsem zůstal stát na místě. Pořád mi to nedávalo smysl...

Vydal jsem se k nejbližšímu klubu a bez rozmýšlení vešel dovnitř. Zamířil jsem rovnou k baru a objednal si dvojitý rum. Potřebuju se nějak uklidnit, utřídit si myšlenky a taky se odreagovat. Skleničku jsem ještě dvakrát zopakoval a pak je přestal počítat.

K večeru se klub začal plnit a mně už se točila hlava. Zvedl jsem se z barové stoličky a hned při prvním kroku se moje tvář tvrdě setkala se zemí a já ztrácel síly vstát. Zůstal jsem chvíli ležet, možná si na chvilku i zdřímnul, protože když se mi povedlo vysoukat se znovu na židličku, seděli vedle mě naprosto jiní lidé.

Začal jsem pít nanovo a po druhém panáku nad sebou pomalu zase ztrácel kontrolu až jsem upadal do temna...

Lucy

"Zůstaň se mnou princezno,"

"Pojedu s vámi,"

"Má silný otřes mozku,"

***

Probudila jsem se v bílém pokoji a na židli vedle mě seděla Ančí.

"Luci," Vrhla se mi kolem krku hned jak jsem otevřela oči. "Měla jsem takový strach,"

"Kde je Honza?" Vypadlo ze mě okamžitě aniž bych se zamyslela.

"Zlato..." Chytla mě se slzami v očích za ruku a starostlivě se na mě podívala. "On... prostě odešel,"

Ahoj všichni :)

Takže, jak jsem slíbila, je víkend a já vydávám další kapitolu... Nakonec jsem to napsala úplně jinak než jsem chtěla a teď vůbec nevím, jak mám pokračovat, protože mám strašně moc nápadů a nevím, který je ten správný...

Což znamená, že nevím, kdy vyjde další díl, protože to musím ještě promyslet, ale nejpozději příští víkend to snad bude ;)

Můžete mi psát vaše názory do komentářů a samozřejmě budu ráda i za každou hvězdičku☆

Děkuju za přečtení,

Vaše Lussie♡♡