Ten Pravý

Seznámení

   "Mauglí, už několikrát jsem ti říkal, že pokud si chceš hrát, tak ne s mými botami, ale se svojí hračkou, kterou máš vedle sedačky." Připomněl jsem mu už poněkolikáté v tomto týdnu. Povzdechl jsem si a šel mu do misky nasypat jeho kapsičku, protože přeci jen ho nenechám o hladu.
   Abych to vysvětlit, tak Mauglí je můj kocour a zrovna teď prožíváme dost těžké období. Před dvěma týdny jsme se přestěhovali už Ameriky do Anglie a on si ještě pořád nezvykl, a proto mi teď dělá samé naschvály.
Kapsičku jsem hodil do koše a šel se do pokoje převléct, abych mohl vyrazit do práce.
   Pracuji v kavárně a večer ještě pracuji v klubu. Musím si nějak vydělávat na placení nájmu, když matka teď žije stále v Americe. Je mi 24 let, takže už nemusím chodit do školy, ale pokouším se sehnat lepší místo.
   V pokoji na sebe ne o hodím a vydal se do kavárny, kde se převléknutí do pracovního a až do dvou hodin stojím za pultem a jen se falešné usmíval na lidi co chtějí kafe.
   Konečně odbila druhá hodina a já se mohl vydat do klubu, kde je to snad ještě horší než v kavárně. Roznášení pití mi nevadí, horší je, když si vás zavolají nahoru do pokojů. Nejsem devka, jak mne spousta lidí nazývá. Jsem jenom společník pro toho, kdo si mne zaplatí. A tohle je to nejednodušší, jak si získat peníze.
   Je jedenáct hodin večer a klub je v plném proudu. Ja zrovna jdu po schodem nahoru do pokoje číslo dva, kde čeká zákazník. Neobtěžuji se se zaklepáním a ihned vstoupím dovnitř. Pokoje nejsou moderně vybavené, je tu jen jedna větší postel, křesílko a za rohem koupelna.
   "Dobrý den, jsem Dylan a vy jste si mne objednal na dvě hodiny, že?" Zeptám se, abych se ujistil, že je to on." Ano." Odpoví jen. Hm...dobře, zákazník který moc nemluví, to je dobře, alespoň nebude mít zbytečné otázky.
   "Já jsem Will."

>Díl, který je kratší než budou všechny ostatní. Je to jen na upoutání.<