„Teď se Honzík bude bát." Zasměje se Ema.
„Až pojedeme na dovolenou, tak se nebude chtít koupat." Také se zasměju a pohledem střelím na gauč, kde spí Honzík.
„Co budeme dělat?" Zeptá se Ema a já pokrčím rameny.
„Nechceš si jít zaběhat?" Zeptám se a Ema se rozesměje.
„My a běhat?"
„No...někdy se musí začít." Prohodím.
„To jo, ale zrovna my."
„Tak půjdeme?" Zeptám se znova.
„Nemám nic na běhání." Ema se tomu chce fakt vyhnout. Pomyslím si.
„Něco ti půjčím." Řeknu a už si to mířím ke skříni, ze které vytáhnu dvoje kraťasy a nějaké volné trika.
„Já chci tohle." Vezme mi Ema bílé kraťasy od Adidas a černé triko od Nike. Pokrčím rameny a obléknu si to, co na mě zbylo, černé kraťasy také od Adidas a bíle tričko od Nike.
„Docela sladěný řekla bych." Popíchnu Emu, aby se taky převlékla. Pak si obujeme stejné Vansky a ještě poprosíme Léňu (mojí sestru), která právě přijde, jestli by nepohlídala Honzíka.
„Stejně bych neměla co dělat." Zasměje se Léňa. „Pohlídám ho."
„Dík." Poděkuji a s Emou vylezeme ze dveří.
Najednou mi zazvoní telefon a jakmile uvidím, že mi volá Marcus hovor típnu.
„Kdo to byl?" Zeptá se Ema.
„Marcus." Pokrčím rameny. „Nemám čas se vybavovat." Povzdechnu si.
Marcus
„Típla to...jsem si na tisíc procent jistý, že mě ignoruje, za to co jsem provedl." Řeknu a Tinus, který sedí naproti mě, nechápavě dá hlavu stranou.
„A co, že si to udělal?"
„Že jsem na ní byl zlý...myslím to, jak mi Ema řekla, že se jí líbím." Pokrčím rameny.
„Ehm...a líbí se ti? Nebo proč si to tak vyčítáš?"
„Já...Jo líbí, ale já nebyl připravený jí tam hned požádat o ruku." Řeknu ironicky.
„Ty nejsi připravený na nic, vždyť si nemusel říkat nic." Protočí očima Tinus. To je taky pravda.
„Zase jsem to všechno zkazil." Plácnu se do čela a lehnu si na postel. „Ostatně jako vždycky." Zaúpím.
„Neříkej to hned takhle hnusně. Prostě nejsi připravený na vztah, to je toho." Zasměje se Martinus a já se na něj podívám vražedným pohled, takže toho radši nechá.
„Co když mě nenávidí?" Zeptám se a zase se plácnu do čela. „Jsem takovej debil."
„To jsi." Přitaká Tinus. Moment, cože?!
„Haha." Ironicky se zasměju.
„Nechal sis uplavat něco nad čím jsme snili hrozně dlouho..." Och, tak to co řekl už mi trochu smysl dává.
„A jak to mám napravit?" Zeptám se. Zrovna do našeho pokoje v hotelu přijde táta.
„Co se stalo?" Zeptá se Tinuse a na mě, jak se válím na posteli nechápavě kouká.
„Problémy se zamilovaností." Řekne Martinus a ode mně si zaslouží pěstí do ramene.
„Tak to chápu. Kvůli holkám jsem se trápil hrozně dlouho." Řekne táta a sedne si k nám na postel.
„O kom je řeč?" Zeptá se.
